sedm.1

S Madonnou v posteli je to jako s Prstem v prdeli. Kdo to má rád, ten to dělá a užívá si to, a tak je to i s tímto dokumentem známé zpěvačky. Kdo jí má rád, určitě si ho pustí a užije si ho. I když, po pravdě, já si upřímně myslím, že si ho užijí opravdu ale jen ti nejskalnější příznivci této popové divy, jelikož ten film toho skutečně příliš nenabízí, a to co nabízí, není ani záživné, ani zajímavé a především, a to je nejhorší, celý ten dokument nemá prakticky žádnou vypovídající hodnotu. Celé ty dvě hodiny tak divák sleduje jen nicneříkající záznamy z koncertních šňůr, tvořené částečně barevnými hudebně-tanečními čísly z vystoupení a částečně náhodně naházenými černobílými epizodkami ze zákulisí, kde se pak Madonna nejčastěji stylizuje do jakési ,,matky´´ svých gay tanečníků, kde jakoby na očko řeší jejich problémy, nicméně důvěryhodně to rozhodně nepůsobí, naopak, její nevěrohodná soucitnost a rady tu jsou až směšné a navíc dost často je poznat, že to bylo prostřihané celé tak, aby z toho ústřední hvězda vyšla jako nejčistčí duše na světě, ovšem ta její arogantnost a hvězdné manýry se stejně nepodařilo tvůrcům úplně zahladit, což jen potvrzuje zmiňované nulové poznání Madonnina charakteru. U ostatních postav, respektive účastníků, jsem měl pak navíc pocit, že nikdo z nich není zrovna dvakrát nadšený, že je natáčen, podle čehož se i vesměs tváří a otráveně předstírají spoluúčast, a též za míjející se s účinkem zde považuji i Madonniny pokusy o navození emocí, které nelze označit jinak, než za zcela nefunkční. Minimálně v této posteli to zkrátka tedy s Madonnou skutečně žádná zábava není a význam tohoto dokumentu proto jednoduše považuji za naprosto bezvýznamný a zbytečný, a to platí prakticky pro kohokoliv.

Atlas je zde zkrátka jen dalším ukázkovým příkladem zcela nesmyslně a přehnaně kritizované podívané, s hromadou mnoha uživateli naprosto zbytečně dehonestujících komentářů, většinou samozřejmě pocházejících z řad klubových a festivalových diváků, kteří se odmítají filmem bavit a chtějí od tohoto média jen umění,umění a umění. To ovšem Atlas očekávaně nenabízí, a proto ty drsné hejty, které jsou možná oprávněné, nicméně zároveň zcela nemístné. Atlas je totiž film, který je točený z důvodu cílového diváka pobavit a oslovit ho způsobem, který se opravdu neztotožňuje s potřebami intelektuálů a erudovaných filmových kritiků. Toť asi tedy k té všeobecně hloupé kritice a nyní již k filmu samotnému. Ano, Atlas skutečně nenabízí nic převratného, kvalitního, či v jakémkoliv ohledu výjimečného, na druhou stranu ale v ohledech, který by měl od takovéhoto typu filmu potencionální divák očekávat, tak v těch funguje více než spolehlivě, zábavně a přesvědčivě. Zápletku tak lze označit za opravdu svižnou a nenudící, jednotlivé tuctové postavy pak působí sympatickým způsobem, i když o věrohodnosti prdelaté Jennifer Lopez v ústřední roli by se nejspíš diskutovat dalo, ale že by vyloženě filmu ublížila, tak to ne, atmosféra a vizuální podoba filmu též vypadá dost slušně, no a co se týče toho nejdůležitějšího, tedy akce a efektů, tak je tedy poznat, že využití CGI tu sehrálo dominantní roli, nicméně alespoň pro mě rozhodně ne rušivou, navíc je důležité i zmínit, že vše po této stránce působí poměrně přehledně a dynamicky, a akce je vážně hodně a v závěru se to celé rozjede do vážně slušného inferna, které mě upřímně sakra bavilo. Abych ale zas jen nechválil, tak časté pokusy o emoce se zcela minuly s účinkem, no a pár vyloženě do očí bijících nelogičností se tu bohužel též vyskytuje, ovšem za mě ani jedno z těchto nepopiratelných negativ nemělo stejně nějaký zásadní vliv na můj výsledný dojem, který označím za velice uspokojivý. Atlas je prostě zábavná, efektní jízda, co sice příliš rozumu nepobrala, nicméně svůj cíl alespoň pro mě splnila na jedničku.

Solidní nálož, co nekompromisně rozhodí dost diváckých dušiček. Jako takhle, vyjadřovat se k tomu islámskýmu sajrajtu se tu vážně nebudu, protože to by mě nejspíš zavřeli, každopádně jsem rád za každý takovýto příspěvek, který poměrně otevřeně poukazuje na působení těchto vymatlaných mozků, a to nejen na jejich území, ale i v zahraničí, a je to tedy ve všech ohledech docela síla, i když zároveň každý ví, že je to jenom miniaturní zlomek reality, která je ještě mnohem, mnohem horší a děsivější. Důležité zde každopádně je, že se tu tvůrcům opravdu hodně povedla zápletka, kterou si dovolím označit za vyloženě strhující, a i když je sice poměrně přímočará, tak díky šikovnosti filmařů je zpracována velmi poutavým způsobem, který diváka chytí a nepustí, navíc má skutečně svižný spád, disponuje i hromadou vážně funkčního napětí, a v mnoha scénách i neskutečně silnými emocemi, dále nabízí velmi výrazné postavy, které jsou zároveň ale i skvěle a hlavně přesvědčivě zahrané a v závěru pak přijde i docela kurevsky silný šok, který jen podtrhuje celou tu šílenost kolem řádění té špíny. Jinak za parádně výrazné a působivé musím označit i atmosféru a vizuál, a akce je tu pak natolik intenzivní a věrohodná, že mi pokaždé pořádně přejel mráz po zádech, no prostě vůbec nic příjemného. A tak vlastně jediné, co musím tomuto snímku opravdu vytknout, jsou pro mě krapet nepochopitelné a zbytečné vložené taneční scény, jejichž smysl a důvod jsem naprosto nepochopil, a dost mi narušovaly jinak vážně silný filmový zážitek, který mě rozhodně nenechal chladným.