Starý dub

Předvídatelné, často velmi doslovné, možná i lehce sentimentální v pár momentech, ale stále angažované jako vždy. Loach drží prst na tepu doby s obdivuhodným vytrváním navzdory svému věku. Je kritický i empatický zároveň a nepřestává věřit v sílu komunity a soudržnosti. Vše co mi vadilo přehlížím ve světle toho, že Loachovu zápalu a přesvědčení bezmezně věřím. Ukazovat společnosti jak být lepší umí málokdo tak dobře a relativně nenásilně jako on. 75% (09.10.2023)

Tady to bude těžké. Starý dub bych bez problému doporučil komukoliv, ale moje (možná i trochu české) cynické já mi ho brání hodnotit lépe než lehce nadprůměrně. Navzdory tomu, že s jeho základní myšlenkou souhlasím. Problém je v té slzopudnosti. Snímek má řadu pasáží, u kterých se nedokážu přenést přes jejich naivitu a některé zásadní zvraty jsou navíc řešeny až přespříliš nahodile jako například pes - spasitel tonoucích. Vše pak ztrácí z pohledu příběhu na věrohodnosti a připomíná to spíš melodramatickou povídku s prvky pohádky než dnešní svět na předměstí Newcastlu, Blackpoolu, Sunderlandu a vůbec všech britských končin, kde se mluví všelijak, ale angličtinu v tom příliš nehledejte. Až vzorově autentičtí hospodští štamgasti jsou toho ve filmu krásným důkazem. [Viennale 2023] (29.10.2023)

Pěkně natočené, aktuální. Kéž by to takhle fungovalo. Obávám se, že naivní to bylo až moc. Je to vlastně o tom, jak nově příchozí syrská komunita probudí k životu umírající britské městečko. Solidarita, ne charita je takové heslo filmu a nepřekvapivě si nakonec pomohou všichni navzájem. Je to šíleně předvídatelné, ale zase nemůžu říct nudné. Pochopil jsem, co mi tím chce Ken Loach říct. Nicméně, až moc to hladí po srsti a přišlo mi to až příliš zaujaté. Nic proti tomu, ale mě to netrefilo. 60% (13.05.2024)

V anglické vesnici ubytují syrské uprchlíky. Jedna z nich se spřátelí s majitelem místní hospody, na uvítanou jí jeden borec rozmlátil foťák a když si v zadní místnosti hospody při prohlížení černobílých fotek z hornické minulosti všimne fotky pořízené během stávek s podtitulem "who eats together, stands together", tak jí napadne, že by tu místnost mohli společnými silami zrenovovat a dělat tam zadarmo společné večeře. Velkej respekt za to, že Ken Loach ve svých 87 letech pořád točí. Další jeho trademark civilní sociální drama, tentokrát trochu melodramatičtější, než je u něj zvykem. Hezkej příběh hledající naději v beznadějné situaci. (30.01.2024)

Tento film je po dlouhé době důkazem toho, že v jednoduchosti je krása. Když porovnám s ostatními filmy z festivalu, tak The Old Oak přináší asi ten nejlidštější příběh. Žádné přehnané zápletky, žádné WTF zvraty, žádné emoční ždímání ani žádné mindfucky, které jsou dneska oblíbeným nástrojem tam, kde je nedostatečně kvalitní obsah. Tohle je příběh o obyčejných lidech, o střetu kultur, o těžkostech začlenění se, o přijímání neznámého… The Old Oak je obyčejný, minimalistický a zároveň velkolepý ve vzbuzených emocích. Je dojemný ale dokonale vybalancovaný, netlačí na pilu… [Festival de Cannes 2023] (30.05.2023)