Kdyby...

Některé filmy mají sílu ve dvou případech, za prvé, když je vidíte v době vzniku či ještě nějakou dobu poté, za druhé, pokud je vidíte v určitém věku. U If.... jsem si téměř jistá, že vidět to před takovými dvanácti lety, oslovilo by mne, možná i nějakým způsobem ovlivnilo, možná by se If... stalo i mým oblíbeným filmem. Bohužel, a zde mne to o to více mrzí, protože i přes rozvleklost a hluchá místa si If... drží dobrou úroveň a patrně bylo ve své době určitým mezníkem v zobrazování vzpour tohoto typu, je film přežitý (ne však jeho námět a poselství), a doslova převálcovaný jinými snímky, které si s podobnou tematikou pohrály lépe, ať už z toho či onoho důvodu. (27.02.2014)

Autoři přirovnávají britskou kolej pro mladé chlapce ke kleci, která jim podsouvá zvyky a pravidla jim cizí. Jako by jste spoutali zvíře, kupříkladu tygra (viz.scéna z baru, kdy po sobě vrčící leze vrčící Malcolm McDowell a barmanka), a snažili ho převychovat na poslušnou domácí kočku. Když pak takové zvíře dostane šanci se ze svých pout vymanit, nebo aspoň zardousit svého věznitele, neváhá. Zdálo se mi, že film nijak nezveličuje šikanu, špatné podmínky. I postavy, které by se (zobecním li to)dali označit za záporné, mají své lidské stránky. Ani starší prefekti, dohlížející na své mladší svěřence proto nejsou žádná bezcitná, nelítostná monstra, jen se řídí školními pravidly, a snaží se pozdvihnout věhlas svého ústavu. A právě zkostnatělost systému ve kterém se postavy pohybují je tu předmětem kritiky. Pro Čecha je film zajímavý, protože za kamerou stál Miroslav Ondříček. Chvílemi je to nuda. Příliš se tu nerozvíjí nějaké hlubší vztahy mezi postavami, problémy jsou jen tak lehce nahozené. Závěrečná „válka“ tedy (alespoň pro mě) postrádá nějaký emotivnější náboj. I přesto je to příjemné koukání, bez něhož by asi Kubrick McDowella neobsadil do Mechanického pomeranče. (08.03.2006)

Internátní škola jako (britský) společenský celek, striktní hierarchické uspořádání představuje náznaky totality. Jednotlivé skupiny jsou rozčleněny do systému "tříd" - v čele stojí ředitel, jehož poskokem je jeho zástupce, ten má zase pod sebou několik pomocníků (mazáků), kteří již přímo prováděli šikanu a mučení na nově příchozích studentech (bažantech). Lindsay Anderson film koncipuje do osmi vzájemně propojených kapitol oddělených vysvětlujícími mezititulky, první polovina filmu je prezentována jako důsledná analýza školního řádu a pravidel a jednotlivých charakterů, spíše tedy propracovaného systému šikany. V hlavním hrdinovi Mickovi postupně vzrůstá nenávist a chuť po revoltě, která vrcholí závěrečnou fantazijně stylizovanou sekvencí totálního anarchistického masakru. Film je znepokojivý o to víc, když si uvědomíme, že byl natočen v revolučním roce 1968, což mu dodávalo obrovskou politickou aktuálnost. (26.02.2011)

Milé shledání po letech – poprvé to bylo někdy na sklonku osmdesátek, nejspíš ještě v neoficiálním matfyzáckém filmovém klubu, byli jsme celí paf z toho, jak může film z úplně jiné země a úplně jiné doby tak přesně rezonovat s naším životním pocitem, jak jsou ti kluci z anglického intru úplně stejně v háji jako my na pražských kolejích, povinných vojenských katedrách etc., záviděli jsme jim, že si o tom mohli aspoň natočit takovouhle svobodnou taškařici. — Střih na letošní Filmovku o tři dekády později, míň ztotožňování a víc oceňování věcí, z kterých člověk s tehdejším kulturním rozhledem ani nemohl bejt moudrej, třeba jak se reálné absurdity tradičního školního systému míchají s těmi vymyšlenými surreálnými tak dovedně, až se mezi nimi stírá hranice a ty skutečné pak působí ještě absurdněji (připomíná to nějaký šamanský kult: generace vyhastrošených divochů stále stejnými, po staletí opakovanými tanečky přivolávají déšť civlizace a vzdělanosti). — Tehdy i dnes stejně uhranut tygřím monologem Christine Noonanové: Go on. Look at me. Look at my eyes. I'll kill you. Sometimes I stand in front of the mirror and my eyes get bigger and bigger. And I'm like a tiger. I like tigers. Rrrrah! (06.08.2019)

Kdyby... Malcolm McDowell v urputném boji proti totalitním autoritám školního systému. Kultovní snímek Lindsaye Andersona je dalším ze seznamu pozoruhodných děl, které využívají surreálných prvků (zejména v závěru) pro vytvoření dějového i významového zpestření. A je to navíc jeden z prvních filmů, kde naplno zaujala světová úroveň kameramana Miroslava Ondříčka. (11.04.2021)