One Piece

Obludné, odrazující, děsivé je to množství dílů a stále bobtná a roste. Zatímco píšu tento komentář, v Japonsku již pilně pracují na 584. díle a kdo ví, kde se to zastaví. V epickém anime, které z Odysea dělá kluka, jenž si hraje ve vaně, bych čekal komplexní svět s bohatou historií, provázanými společenskými vztahy, logickými vazbami, svět dynamický, který se sám proměňuje, který by dokázal ožít i bez svých hrdinů. Tolkienovu Středozem, Zelazneho Amber, Asimovovu Nadaci, Aldissovu Helikonii, Simmonsův Hyperion či, ať zůstaneme u anime, Legend of Galactic Heroes nebo Full Metal Alchemist. I ten Naruto a Bleach se světy narušenými fillery jdou dále než One Piece. +++++ Svět One Piece působí dojmem vytváření za pochodu a bojím se, že právě tak vzniká. Kousíčky jeviště seriálu spolu jen mělce komunikují a spí jen proto, aby byly oživeny hlavními hrdiny. Pokud existuje někde v útrobách Grand line temný proud, který se teprve tam, kde mně došla trpělivost, vynořuje, dává si příliš na čas. Když hrdinové dorazí na určité místo, svět náhle získá ostřejší, ale nikdy ostré obrysy. Když začíná vyprávění Pána prstenů, postavy plánují, kudy se vydat, jsou seznámeni s nebezpečnými místy na cestě, cílem výpravy, charakterem protivníka, dějinami... Ten svět má vlastní a plné bytí. Ve One Piece vidíte pouze cíle příliš vzdálené (setkání s členy Shichibukai, One Piece, All Blue) nebo příliš blízké. Ty blízké se vynořují náhle, tudíž se na ně těšit moc nelze a ty vzdálené se pořád odsouvají tak daleko, až vás pocit těšení se na ně přejde. One Piece je jen sada falešně propojených fragmentů. Guliverovy cesty s vysypaným sdělením. +++++ Postavy slouží ději, v němž budoucnost leží v naprosté mlze a události minulé se z větší části zapomínají. Zdá se, že nepodstupují žádný vývoj, ale pouze trénink. Všechny jejich motivace spadají pod zažehnutý dětský sen, který je nutí plout stále dál a dál, jako jakési idioty, kterýmiž nezřídka jsou. Stát se králem pirátů, objevit All Blue, stát se nejlepším šermířem světa, zmapovat svět, stát se kapitánem, stát se pirátem a zažít dobrodružství. Snad jen nejzodpovědnější Nico Robin skrývá z pro mě dosavadních sedmi v rukávu něco zajímavějšího. +++++ Jejich povahy nabízejí jen málo rysů, které se neustále dožadují pozornosti, ať už jde o Luffyho přímočarou idiocii, Zorovu nabručenost, Sanjiho nadrženost, Naminu lakotu, Usoppovu "fantazii" atd. Jen ve zvláštních chvílích krize či dojetí ukážou i svou citlivější, ale neméně plochou tvář. Přesto se dají oblíbit, snad díky jejich živelnému "střetávání". +++++ Přece však One Piece kvality má. Soudržnost a komplexnost zvládá jakžtakž kompenzovat pestrostí. Těch zvláštních schopností, co tu je k vidění, těch zjevů a záporáků, kteří sice mají jen mělké pozadí a chudičkou historii, přesto jim v řadě případů nechybí charisma. Monstrózními souboji díky těmto prvkům dobře vrcholí jednotlivé sezóny. +++++ Mohu také přísahat, že ze všech nekonečných šónenů mi One Piece přišel nejvtipnější. Jistě, řada gagů se opakuje, např. Luffyho "Sugoi" vykřikované v obdivu k moci záporáků namísto strachu či protiakce. Je tam pořád, ale pořád má své kouzlo. Jen díky bojům a legraci jsem zvládl vidět 145 dílů. Teď mi již ale energie došla. (03.02.2013) (méně) (více)