Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V roce 1953 přijede Katherine Watsonová učit umění na dívčí univerzitu Wellesley. Jako mladá učitelka je šokovaná realitou této prestižní školy, její zkostnatělostí, upjatou morálkou a zastaralými názory. Pro dívky není určeno samostatné myšlení, protože jim poví učebnice, co si mají myslet a dokonce i jaké umění se jim má líbit. Ale co je horší, většina vyučujících i samotné studentky pokládají za nejvyšší životní metu svatbu. Po svatbě se stanou hospodyňkami, budou pečovat o domácnost, připravovat manželovi jídlo, a veškeré vzdělání, kterého dosáhly, je jim pak zcela k ničemu. Katherine má pocit, že dívky na universitě jen zabíjí čas, než se stanou profesionálními manželkami. Nechtějí se svým vzděláním něčeho dosáhnout, nechtějí pracovat, nechtějí dál studovat a budovat si kariéru. Protože žena, která se brzy nevdá, ta je neúspěšná, prohrála, žádná si přeci nepřeje nic jiného… nebo snad ano? A tak začne mladá učitelka studentkám ukazovat, že ne každému se líbí to samé umění, že každý může mít jiný názor i jiné životní cíle. Její počínání popouzí mladou studentku Betty. Ta je ukázkou dokonalé ženy, brojí proti antikoncepci, jejím jediným životním snem je manželství a dům, ve kterém je pračka a sušička. V posledním ročníku studia se provdala a její manželství není šťastné, jenže to si ona nechce přiznat. Jen o to víc poukazuje na nevhodné chování ostatních studentek, školní zdravotnice i učitelek. Zdá se, že když není šťastná Betty, nepřeje štěstí ani druhým. Protože Betty musí být šťastná, dosáhla přeci všeho, co kdy chtěla, má krásný dům, úspěšného muže, i tu pračku se sušičkou. Musí se jen usmívat a dobře reprezentovat ideál ženství. Jako Mona Lisa, vypadá šťastná, protože se usmívá. Znamená ale úsměv vždy štěstí? (TV Prima)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (220)

Wormboy 

všechny recenze uživatele

Tazkopadny film s Juliou Roberts v ulohe v akej sme ju videli uz niekolko krat, s Kirsten Dunst, ktora podstatne viac zaujala v Smrti panien S.C.Zo zaciatku pri prvej debate o umeni a jeho postaveni som sa tesil na dalsie a dalsie rozpravy o dolezitosti a rozdielnom vnimani umenia, namiesto toho som vsak dostal nemastnu a neslanu tazkotonaznu velerybu, ktora mi zrejme po par hodinach vyprsi z hlavy...skoda PS: je neuveritelne ako dokazu dvaja odlisni rezisery spracovat v podstate obdobnu tematiku. Kym Peter Weir so svojim Spolocenstvom mrtvych basnikov doslova exceloval, Mike Newell sa topi v bezradnosti a s nim aj herci, ktori zrejme ani nevedia, co maju hrat. ()

misulka03 

všechny recenze uživatele

Úžasné herečky, kterým vévodí Julia - co víc si přát. Od pradávna mám tuto herečku neuvěřitelně ráda a její zářivý úsměv mě vždycky potěší a navodí skvělou náladu. A musím se přiznat, že hvězdička navíc to je skutečně jenom díky ní. Film to byl krásný, ale chvílemi bohužel zdlouhavý, což mi dost kazí celkový dojem, ale stále mám před očima odjíždějící auto s usměvavou Julii Roberts a jejími dívkami, které si získala na svoji stranu, a proto 4* ()

Reklama

Agatha 

všechny recenze uživatele

Moc pěkný a milý snímeček, jehož děj se odehrává v 60. letech na univerzitě Wellesley. V této době to měly ženy, které se snažily o emancipaci, asi hodně težké. To je vidět i v tomto filmu, ve kterém se vynikající Julia Roberts snaží naučit své studentky nečemu jinému než vaření, praní a jak se co nejdříve vdát a mít děti. Film působí klidně a pohodově, ale na konci člověk přeci jen začně přemýšlet v jaké době žijeme dnes. Ostatní herecké výkony jsou velmi dobré, hlavně Kirsten Dunst si zahrála pěknou mrchu, která projde zajímavým vývojem. I tento film patří k těm, které vás po několikátém shlédnutí stále neomrzí... ()

vesper001 

všechny recenze uživatele

Film o tom, jak se osvícená kantorka snaží přesvědčit své studentky o tom, že pro ženu neexistuje přímá úměrnost mezi štěstím a manželstvím, ale že správnou ženušku nelze najít ve Stepfordu, ale spíš ve skriptech a knihách. Víc se mi líbily Trhliny s menšinově zaměřenou slečnou Green než uťunťaná Mona Julia, která horko těžko maskuje třeskutý temperament maskou fádní sufražetky. Mám-li použít přirovnání v rámci konzervativního kontextu, řekla bych, že Úsměv je přednáška o sexuální výchově a Trhliny jsou fajn sex. ()

Elyssea 

všechny recenze uživatele

Úsměv Mony Lisy je úsměvný film ukazující americké maloměšťáctví, povrchnost a snobství padesátých let. Klidné vody velmi konzervativní univerzity Wellesley nabourá milá, ale nijak zvlášť výrazná Julia Roberts, aby změnila život čttyřem studentkám, které Julii s klidem válcují. Kirsten Dunts byla jako Betty skvělá. Hrála naprosto přesvědčivě z manželství zklamanou ženu, která potřebuje pokořit někoho jiného, aby si sama nepřipadala nejhůř. Julia Stiles nedostala moc prostoru a vlastně ani neměla moc co hrát. Maggie Gyllenhaal mi byla z celé čtveřice asi nejbližší. A poslední Connie, s přehnaně malým sebevědomím, která nakonec dopadne lépe než Betty. Úsměv je poklidný, ale ne nudný. Jeden z nejlepších vánočních filmů. A Topher Grace je ve své miniroli opravdu roztomilý:) ()

Galerie (62)

Zajímavosti (6)

  • Během taneční scény hraje harvardská kapela písničku "Istanbul" - je to opravdová harvardská skupina, která si říká "Din and Tonics". (HappySmile)
  • Producenti chtěli původně pro film použít Bryan Mawr College, nakonec ale využili Wellesley College. (HappySmile)
  • Scény v posluchárně se točily na kolumbijské univerzitě, jejíž přednášková síň slouží už 50 let k natáčení filmů. (HappySmile)

Reklama

Reklama