Desirée

Jedna z prvých rolí Branda. Už v nej cítiť to jeho svojské hranie. Ale hlavnou protagonistkou je rozkošná Simmonsová, aj keď iba v roli rozmaznanej a naivnej mešťanky. Nejedná o žiadne výpravné historické dielo, ale o konverzačnú romantickú drámu z čias napoleonskych vojen, a to dosť naťahovanú. Ak by bola "prerušovaná" nejakými tými vojnovými ťaženiami či aspoň strategickou alebo vojnovou prípravou, bolo by to určite záživnejšie. Potešila ale pekná farebná kamera a spomínaná Simmonsová. (20.04.2019)

Nikdy som nechápal Napoleonov spločenský status ako hrdinu, rovnako ani ten Alexandrov. Oni od Hitlera nemali vôbec ďaleko a som rád že som videl film, ukazujúci ho ako fanatického masového vraha. Všetko však v zromantizovanom prevedení. To nevadí, chýbali mi však vo filme o Napoleonovi bojové a masové scény. Ani to však výraznejšie nevadí, problémom je skôr ich tragická láska. Prečo dlhé roky miluje takéhoto muža inteligentná Desirée, keď má doma milujúceho manžela, ktorý to má v hlave oveľa viac zrovnané? Ani to nakoniec až tak neprekážalo, takže bola na spadnutie aj štvrtá hviezda. (18.10.2014)

Kniha je mnohem lepší. Román Annemarie Selinko není harlekýnem v historických kulisách, ale obraz Napoleona a jeho doby „viděný stále trochu udivenýma očima jeho bývalé snoubenky“ (alespoň tak nějak to stálo na přebalu). Filmová verze je pochopitelně i bohužel hodně zjednodušená a totéž platí i o Désirée. Jean Simmons mi připomínala Vivien Leigh v roli Scarlett, její postava se ale projevuje jako královna všech naivek, Michael Rennie je v roli maršála Bernadotta poněkud prkenný – uvažte ale, jak tuhé se tehdy nosily límečky. :) Těm, kdo neznají předlohu, bude děj nejspíš připadat příliš překotný, a historiky trefí šlak z absence bitev, ale Napoleon Brando je špičkový a naprosto souhlasím s Faidrou – kdo ví, jak by to v Evropě vypadalo, kdyby takhle vypadal jeho předobraz. (20.10.2014)

Dekórum stolce, metály majestátnosti a kult pompéznosti harlequinských kudrlinek, mýtů lásky příznačné, rozdrobené v historii propustné. Meč vladařův, žalm moci, audience spiklenectví dívčích románků. Oblažena nitkami zákoníků charismatického svůdce suverénnosti Marlona Branda, který "urovnává" límečky soukromých privilegií napoleonské garderoby. (30.10.2014)

Povedený romantický film, který Napoleonovu kariéru shrnuje zase z jiného pohledu. Ovšem nejde tu jen o Bonaparta, Jean Simmons jako malá prodavačka, jako manželka maršála Francie, jako královna švédská a především jako osudová císařova žena provází snímkem, a především ona může za velmi vyrovnané kvality celého díla. Marlon Brando v roli pyšného a silně arogantního Bonaparta neměl příliš prostoru na to, aby se svou postavou čaroval jako obvykle, ale to jeho výkonu na kvalitě neubírá. Pochválit je třeba i krásné kostýmy a výpravu celkově. Také Marsellaisa jako ústřední hudební téma funguje výborně. (05.06.2006)