Don Juan DeMarco

Mohla to být okouzlující oslava romantiky, svádění, lásky a ženské krásy. Vychází z výtečného nápadu, má v ruce silný motiv cynické medicíny, která se snílka a romantika snaží nadopovat a srovnat do latě prášky, poskytuje dostatek prostoru pro silné momenty, téměř všechny je však zahazuje. Doplácí na vlažné herecké výkony, fádní filmařinu a nevýrazný scénář. Ten důsledně eliminuje každou příležitost ke konfrontaci rozdílného vnímání reality a místo střetu nabízí jen unaveného pasivního psychiatra, který „bez boje“ přijímá argumenty svého „pacienta“. A to i když Johnny Depp rozhodne nedává do svého Juana maximum. Podívané však podle mého škodí hlavně dýchavičný rozteklý Marlon Brandon bez jiskry, jehož tloušťku a neschopnost pohybu se film marně a místy až komicky pokouší skrýt různými lacinými triky. Škoda promarněné příležitosti. (19.03.2012)

Uznávám, že kdyby tam nehrál Depp, tak si na ten film asi nikdo dneska nevzpomene a zřejmě bych se já na něj kdysi ani nepodíval. Přesto si myslím, že ten film naráží na určité neporozumění ze strany diváky. A to proto, že se nemá jednat o žádný romantický film, nýbrž o drama. A v tom je ten kámen úrazu. Jestliže budeme tohoto Don Juana vnímat jako "děsnou" romantiku, pak nám ten film musí přijít jako obyčejný průměr, v němž hrál Depp. Ale já jsem to skutečně vnímal jinak. Vnímal jsem ten film jako příběh chlapce, kterého nepotkal pěkný život. A tak místo toho, aby žil ve sžírající skutečnosti, žil si ve svých vlastních představách. Řekl bych, že by přišlo o práci hodně psychologů a zkrachovala by nejedna farmaceutická firma, kdybychom byli aspoň občas schopni zapomenout na svou zničující realitu a něco hezkého si představit. Mně osobně takové poselství tento film jednoznačně přinesl. (20.12.2008)

Dnes je už jasné, že stačí vymyslieť či vybrať čo najexcentrickejšiu postavu a obsadiť do nej Johnnyho Deppa a všetci sa z toho môžu zblázniť. Úspech by bol jeho prítomnosťou zaručený, nie však kvalita. Našťastie si tento neprekonateľne charizmatický blázon úlohy vie vyberať a vedel to už v časoch, keď sa jeho filmová kariéra iba rozbiehala. DON JUAN vďačí rovnakou mierou Jeremymu Levenovi s poetickým a vtipným scenárom a pokojnou, no svižnou réžiou. Depp je však čistou výhrou, necháva sekundovať ešte aj veľkého ( a to aj doslova ) Marlona Branda a so smrteľne vážnou tvárou prednáša tie najnehoráznejšie lži v kombinácií s najneskrotnejšími romantickými a sexuálnymi predstavami. Komukoľvek inému by som sa asi vysmial, ale doňho sa proste nedá nezamilovať. Je až neuveriteľné, ako dokáže skoro každý film vyniesť o niekoľko úrovní vyššie, ak mu sedí úloha. Táto mu evidentne sadla . . Je to poézia, na ktorú už v našom svete nie sme zvyknutí. Isteže, dalo sa to urobiť ešte omnoho nápaditejšie, veľkolepejšie a bombastickejšie, ale Leven chce hovoriť o tom, čo sa skrýva za príbehmi, aj tými zdanlivo obyčajnými. V neposlednom rade je na mieste otázka, kde je hranica medzi duševným zdravím a chorobou a či je skutočne nutné niektoré choroby liečiť . . Každý, kto dnešným prehusteným svetom nie je ešte úplne otupený a zostala mu aspoň štipka vedomia o hodnotách, ktoré sú nad hmotnými statkami a kúsok citu k tomu, nemôže hodnotiť inak, už len kvôli priezračnej čistote takéhoto "bláznovstva" a vlastným skrytým túžbam po niečom krásnom a iracionálnom . . . (09.09.2006)

Nikterak výrazná romantika s výrazným nápadem. Ale z Branda bude vždycky vyzařovat neuvěřitelná přitažlivost, bez ohledu na to, jestli je frajerem v kožené bundě nebo utahaným dvoumetrákovým sedmdesátníkem. A bez ohledu na to, kolik mladých, přitažlivých a nadaných herců Deppova typu se motá poblíž. Chybíš mi, Marlone, moc mi chybíš... (05.07.2007)

Bolo to pomerne nezáživné, ale Depp bol dobrý. Tie historky o živote Dona Juana boli fajn, ako aj koniec. Ale Brando...ach jaj. To je škoda hovoriť. Celý film musel očividne kľučkovať okolo jeho nadváhy (je už doslova obézny) a do svojej úlohy sa vôbec nehodil. Nebyť jeho, celý film vyznie lepšie. Nuž, aj takto môžu končiť herecké legendy... (15.08.2006)