Přátelé na moři

Původně jsem nezamýšlel psát komentář k tomuto filmu, ale reakce některých komentátorů níže mne k tomu přivedla. Film je vcelku zdařilým obrazem doby, v níž vznikl. Byla to doba, kdy děti mohli žít v klidu a šťastně trávit své dětství, na rozdíl od doby nynější, která přináší tolik stresů, neklidu, lhostejnosti a sobeckosti. Já tu dobu nezažil, ale vyprávěla mi o ní moje maminka. Film mne zaujal již od počátku a velice jsem fandil Vaškovi, aby vyhrál želaný zájezd do SSSR, a nechápal jsem proč nepřijal nabídku vítězky a nejel místo ní... Děj byl napínavý a udržel pozornost až do konce. Pravdou je, že Čechoslováky měli v Sovětském svazu rádi a náš národ byl ve většině vděčný za svobodu, kterou nám Rudá armáda přinesla, to jsou vcelku známá fakta, která film odrazil. Je tu vyzdviženo i přátelství a družba dětí našich i sovětských, což je dalším kladem filmu. Dávám 4 hvězdičky, film si je zaslouží. (15.11.2019)

Se sovětským svazem na věčné časy. Soudobé politické klima vyvolalo nutkavou potřebu k ještě užší spolupráci mezi národy východního bloku a proto v relativně krátkém období vznikly dva barevné filmy o dětech s dětmi. V Přátelích na moři je klukovské dobrodružství z předchozího snímku nahrazeno detektivním pátráním po staré fotografii z konce války, která se stává nechtěným katalyzátorem veškerých alotrií velkých i malých. V hereckém uskupení by neměla zůstat přehlédnuta osobnost dr. Jana Pixy, vystupujícího v jedné z úvodních scén v roli konferenciéra pionýrské soutěže; na vlně situační grotesky se potom pohybuje obsazení členů české delegace populárními hereckými tvářemi (Brodský, Zázvorková, Hanus, Fišer, Effa a další). Jazyková bariéra je dnes bohužel silnější, než příběh sám. (01.02.2015)

Abych neporušil tradici, mínus 20 za absenci titulků. Zase na druhou stranu, dlužno uznat, že týž snímek s ruským rychlodabingem jsem vzdal po dvaceti minutách. Celý film pak patří do velké kulturní rodiny poznej spřátelenou zemi zábavnou formou. Jestli to byla tato forma, musí posoudit jen děti. Za mne je to totiž takový dost slabý průměr, kterému však musím přiznat několik světlých okamžiků. Nečekal jsem ve filmu pár hezkých písniček. (03.09.2019)

Oproti poněkud jednoduššímu a rozjuchanějšímu o rok staršímu bratříčkovi V šest ráno na letišti má tento film přece jen něco víc do sebe. Především je o poznání dramatičtější a dost se tu sází na citovou strunu. Stejným problémem je ovšem jazyková bariéra od poloviny filmu až do konce, zvlášť pro ty z nás, kteří jsme neměli to štěstí, aby nás ve škole učili rusky (i když dost z dialogů se dá docela obstojně porozumět nebo odvodit). Mimo ne příliš optimistického, leč dojemného konce mě zaujal zpěv malého Jirky, zvlášť Večery pod Moskvou. Nikde se mi totiž nepodařilo vypátrat verzi s textem, který zpíval ve filmu. Trochu nadhodnotím, slabé 3 * a 50%. (18.09.2019)

7:13 – globus; 7:23 – obrovská nelevitující zeměkoule – pevně přišroubovaná – nehýbe se, neotáčí se, nenaklání se, ani nikam neletí; 13:29 – obrovská zeměkoule přes celou obrazovku 9:44 – 10:09 – velice dlouhý merkel sign nějakého TV podvodníka;   A máme tu soutěž o třítýdenní zájezd do Sovětského Svazu. Otázky se překvapivě zaměřují na praktické téma vesmír. TV podvodník perlí: „Sovětský svaz vypustil umělé družice země.“ Podvodník poté vypustí další pšouk: podle pípání mají děti poznat, o jakou pípací družici jde. 26:03 – merkel sign s dalekohledem; 26:26 – Brodský – skrytá ruka; Pak se již naštěstí obejdeme bez falešných symbolů. Děti hledají tankistu. Škoda, že tomu není občas rozumět. Ale i tak pěkné. Atraktivní prostředí přístavu, velké lodi. Občas jednání dětí těžko pochopitelné. Parádní ruský cirkus. Moc hezká učitelka. (17.04.2022)