Funny Games USA

TĚŽKO se popisuje tenhle psychologický thriller, který nedá spát - závěrečné titulky jsem silně rozdýchával. Haneke je démon. Obě verze FUNNY GAMES hodnotím stejně, je to naprosto zrcadlová práce do nejmenších detailů (takže mám v topce obě verze). Je až neuvěřitelné, co Haneke dokázal vytvořit - dokonalá práce s divákem. Ve FUNNY GAMES jsem cítil všechny pocity, co může film nabídnout. Dokázal mě šokovat, pobouřit, děsit, nervovat a pořád mně měl Haneke ve svých rukách. Zpomalené záběry jsou kruté a všechno zlo nás drtí na malinké kousky. FUNNY GAMES je pocta pro MECHANICKÝ POMERANČ a zaslouženě patří k vrcholům subžánru exploitation. ******* Pohledy do kamery je perfektní hra s divákem a dostává diváka na místo činu, vlastně i divák je součástí vražd a násilí, protože spolupachatelově přihlíží. (04.11.2012)

Majstrovsky zaranžovaný psychologický teror bez hudby, so statickou kamerou a minimom strihu. Znepokojivé, drzé a bezohľadné, povýšenecké, desivé, nepríjemné. Michael Haneke je režijný génius a možno tak trochu diabol. Od prvej do poslednej minúty som bol ako zmrazený. Iba scéna „diaľkový ovládač“ a pomrkávanie do kamery mi trochu znížili výsledný dojem. Režisér tu príliš okato a hlavne zbytočne zdôražnuje know-how, na ktorom stojí celé jeho dielo. Prečo narúšať intenzívnu a originálnu thrillerovú jazdu prívlastkom "filmový experiment"? Funny Games však i tak ostávajú rebelantským, bravúrne obsadeným majsterštykom, ktorého hodnotenie po usporiadaní si myšlienok zdvíham na maximum. (25.08.2008)

Přijde mi, jako by Michael Haneke nechtěl čekat, až se i Američani naučí číst titulky a tak radši pro ně znovu natočil svůj vlastní film, který je na 99 % totožný s originálem. A to mi přijde... zvláštní. Filmař, jako je Haneke, který si točí své osobité filmy a který na mě zatím působil, že točí proto, že chce něco říct, ne prodat lístky do kina, filmař jako on že by měl potřebu se podbízet? Chápu i tu druhou stranu mince, jakožto režisér chtěl, aby jeho film dosáhl k co nejvíce lidem a to respektuju, ale pořád mi ta myšlenka autora, který remakuje svůj vlastní film pro jiný trh přijde bizarní. Nebudu lhát, že ústřední trojice byla parádní (Naomi miluju, Pitta mám rád a z Rotha mám respekt) ale to je další problém s tímto filmem - pokud do filmu s tímhle tématem obsadíte známější herce, tak veškerá autenticita originálu je ta tam, ztracena a nedá se vrátit. Takže i když se v tomto filmu stanou úplně ty samé věci, co lidem v předchozím filmu, nemá to takový "wow" efekt, už tam vidíte ty herce, ne lidi. A jak říkám, filmu s tímto tématem to dost ubere. Takže i přes fakt, že ten film je prakticky totožný s originálem, musím ho ohodnotit o dost méně. Ne, nesnažím se být hipsterem, ale prostě je to tak. Zatímco originál jsem si nechal s tím, že někdy si tuhle šílenost pustím znovu, tohle jsem hned po skončení smazal. Už tohle něco říká... 55 %. (30.07.2014)

Jako nadýchaný ovocný koláč s bohatým zásypem a sladkou polevou, nad kterým se sbíhají sliny, ale jakmile se zakousnete, zjistíte, že se vůbec nerozplývá na jazyku, jak by se na první pohled mohlo zdát. Těsto je suché a sražené, chuti mdlé a nevýrazné. A stejné je to i s filmem. Haneke s divákem rozehrává zajímavou hru, ve které jasně dominuje výborná kamera a zvláštní intimní atmosféra (žádná hudba), tradičně skvělá je i Naomi Watts, všechno je tam, kde by mělo být. Ale ne tak, jak by mělo být. Dvojice pošuků, Pitt-Corbert, není příliš přesvědčivá, vcelku nevýrazná je i rodinka v ohrožení - víc ´sem se bál kreténů sedících za mnou, že na mě vysypou popcorn, než o nebohé terorizované -, no a druhé polovině tak nějak dojde dech úplně. Onen minimalismus začíná štvát, režie zbytečně tlačí na pilu, hraje si víc s divákem než s hrdiny a objevují se neuvěřitelné logické lapsy (a tím nemám zrovna na mysli dálkový ovladač). A ne, nezachrání to ani poslední desetiminutovka. (24.11.2008)

Hmm, takže jsem se ujistil, že jde o věrnou kopii originálu, co mě taky dvakrát nenadchl. Herecky opět příšerné - Corbet pořád někde postává a tváří se jako dement (dobře, záměr režiséra, ale mě to nebralo), Pitt hrát neumí, a tak jeho křečovité úsilí o vyjádření úlisného psychopata šumí do ztracena. Přímo odporně na mě působil Devon Gearhart, což byl jistě opět záměr režiséra. Za co tedy dvě hvězdičky? Za konec. Je sice stejný jako u původního snímku, ale jiný by snad ani být nemohl. Jestliže měl v sobě originál alespoň nějaké napětí, pak zde se táhne nekonečná artová nuda od začátku do konce. Pokud někdo uvidí variantu U.S. jako první, možná se nudou nesežere, ale za podívání to ani nestojí. Když film o násilí, tak z převelikého množství třeba Mechanický pomeranč. p.s. z celého filmu je nejhezčí úvodní scéna s autem vezoucím loď. (18.04.2015)