Režie:
Michael HanekeScénář:
Michael HanekeKamera:
Jürgen JürgesHrají:
Susanne Lothar, Ulrich Mühe, Arno Frisch, Frank Giering, Stefan Clapczynski, Doris Kunstmann, Wolfgang Glück, Christoph Bantzer, Susanne Meneghel (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Nevěřte lidem, co vypadají poklidně a důvěryhodně. A nevěřte jim ani poté, co přijdou s prosbou o vypůjčení pár vajíček. Raději nevěřte vůbec nikomu. Nikdy nevíte, kdo si s vámi bude chtít zahrát funny games. Že je téměř nemožné, aby v Rakousku vznikl thriller, který šokoval celý svět, záhy se dočkal amerického remaku a svého času dokonce pokukoval po Zlaté palmě z Cannes? Nenechte se mýlit, režisér Michael Haneke, kterého proslavila brilantní děsivá psychologická studie Pianistka, to dokázal. Jeho snímek Funny Games, který lze chápat jako zamyšlení nad zobrazováním násilí ve filmu, stejně jako promyšlenou manipulaci režiséra s diváckou pozorností, je zcela právem řazen k tomu nejoriginálnějšímu, co bylo v roce 1997 ve světě natočeno. Přitom začíná zcela nevinně a nenápadně - dva mladíci, dobře oblečení a s příjemným vystupováním, si přicházejí do sousedské domácnosti vypůjčit dvě vajíčka. Peter a Paul jsou ale připraveni přichystat rodině, u níž právě zaklepali na dveře, překvapení pocházející ze samotného pekla. V jejich původním plánu totiž zastává jídlo jen nepatrnou roli. Oni si přišli hlavně hrát. Moc ošklivě hrát. A jejich sadismus, byť úmyslně nezobrazovaný v plné síle, nezná hranic. V hlavních rolích znepokojivé a drsné exhibice zla se představují Arno Frisch, Frank Giering, Susanne Lotharová, Ulrich Mühe a další. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (263)
Pro mě neuvěřitelně rozporuplný film. Haneke je ve ztvárnění deprimující atmosféry a pocitu bezvýchodnosti obdivuhodně precizní a dlouhé nepřerušované pasáže beze slov, kdy sledujeme fyzické a hlavně duševní utrpení hlavních hrdinů, patří navzdory četným kritickým ohlasům k tomu nejsilnějšímu, co může daný žánr nabídnout. Výjimečnost a originalitu snímku zvýrazňuje kromě námětu, který je sám o sobě studnicí mrazivých představ, stylové zpracování spojené s brilantní kamerou, jednoduchými leč nesmírně údernými dialogy a castingem obou záporáků, kteří do svých nechutných rolí dokonale zapadají. Bohužel celý děj, jakkoli precizně natočený, začne s postupující stopáží více a více připomínat spíše samoúčelnou a šokující snahu o to podlomit publiku kolena a tíživé myšlenky typu "co bych v té situaci asi dělal já" postupně zastiňuje do očí bijící vykalkulovanost některých zvratů a rostoucí citové vydírání. A vše pomyslně korunuje a posílá do kytek naprosto nesmyslná scéna s ovladačem, se kterou bych se nesmířil ani tehdy, kdyby mi Haneke desetkrát vysvětlil její význam. Navíc americký remake jsem viděl první a opravdu nechápu, co vedlo jednoho člověka, aby natočil dvakrát v podstatě totožný film. .... Penízky se asi sypaly :-) 65% ()
(1001) Nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Chachá, tím se neřídí ani filmoví (anti)hrdinové, ani režisér, který si natočil doslovný remake této pošahané perly (jež jsem viděla dřív než tento originál). Musím říci, že každá verze na mě dýchá jiným způsobem a zatím nemůžu ani říct, která lepším. Je to spíš jako když si "zastara" přečtete knížku, která se vám "zamlada" líbila a najednou zjišťujete, že si ji pamatujete jinak. ♥♥♥ A ještě bych byla ráda, kdyby se mi podařilo napsat tento komentář tak, aby vyzněl trochu méně nadšeně, protože ve skutečnosti je za ním strašná depka. (Ale také okouzlení kinematografií.) Nicméně se jedná o jeden z mála filmů (takhle z hlavy si vybavím jenom americký protějšek a Spoorloos), kde mi nevadí, že je o utrpení nevinných. ()
Haneke byl s touhle verzí asi natolik spokojený, že když točil remake, absolutně nic na něm nezměnil. Ale absolutně nic, tyhle dva filmy jsou tak stejné, že kdybyste si je pustili zároveň, nepoznali byste rozdíl (pokud nepočítám záměnu angličtiny s němčinou). Veškeré scény, dialogy i záběry jsou do mrtě shodné, dokonce i hadry na sebe hrdinky nasoukají takřka totožné, takže pokud jste viděli jednu verzi, není třeba shánět druhou. Pokud teda nechcete porovnávat herecké obsazení, což je u těchto filmů snad jediný rozdíl, ale řekla bych, že i to je typově stejné, ačkoli manželský pár mi připadá uvěřitelnější zde, zatímco duo znuděných hajzlíků v remaku. ()
Tyhle vtipné hry jsem viděl až po vtipných hrách USA, i když tyhle ty hry ty americké dle data natočení předcházejí. Nejsem si úplně jistý zda by se mi tyhle hry líbiliy více než ty nové, kdybych je býval viděl v pořadí, v jakém byly natočeny. Takhle ovšem byly ty nové ve všech ohledech lepší. V nové verzi jsou sympatičtější naprosto všichni herci a hlavně je v nich nesrovnatelně pěknější hlavní ,,hrdinka". Jinak jsou filmy docela identické až na pár detailů, že jednou je pejsek v kufru auta a poté třeba v autě a podobně. Bohužel nadšení z mladšího bratříčka se k tomuto staršímu nepřeneslo, což je ale dost možná ovlivněno přávě tím, že jsem to stejné v jiném kabátě už prostě viděl. Dle pocitů z filmu svoje hodnocení přes * nedostanu. ()
O filmu jsem nikde nic nečetl, nevím tedy, jak to Haneke vlastně myslel. Moje interpretace - nejsou to pouze 2 brutální mladíci, ale v režisérovi mají třetího do party. Celý film je paralelou k moci, jakou má režisér nad divákem. Je pouze na režisérovi, jestli vás na konci film zdrtí nebo potěší. Režisér je šéf těch dvou a ve své podstatě je mnohem horší než ten nejsadističtější vrah. ()
Galerie (12)
Zajímavosti (16)
- Hlavné postavy Paul (Arno Frisch) a Peter (Frank Giering) sa vo filme niekoľkokrát oslovia menami Beavis a Butt-head. Ide o narážku na známy seriál Beavis a Butt-head (1993). (GTS_PUNK)
- Ulrich Mühe a Susanne Lothar, ktorí hrajú otca a matku, tvorili pár od natáčania tohto filmu až do Müheho smrti v roku 2007. (Bilkiz)
Reklama