Nouzový východ

Nádherný dům venkem je lemován plotem z bílých latí, všechno však marné jest, když uvnitř vězněná, rozum i příčetnost postupně ztratí.. Hrotící se manželskou krizi dvou rozmarných sobců snících noční můru zvanou americký sen, umí zase ne až tak překvapivě nejtrefněji zanalyzovat chorobomyslný člověk. Minimální účinkování dětí Wheelerů beru jako režisérův záměr zdůraznit právě ono sobectví obou jen na povrch perfektních partnerů, kteří neuměli vyplnit tu "beznadějnou prázdnotu", kterou kolem sebe uměle vytvořili. Kameraman Roger Deakins zdařile navázal na práci legendy Conrada L. Halla z Road to Perdition (především ty záběry na postavu přes okenní tabuli s odrazem venkovního světa na skle) a taky Mendes dle očekávání předvádí precizní, dá se říct až strojovou filmařinu, při které však po hříchu zanevřel na opravdovou vášeň, kterou nacházím třeba v Kubrickově Eyes wide shut. Začíná to vypadat, že nejoblíbenějším reprodukčním prostředím Kate Winslet je sedadlo osobního automobilu.. (16.06.2009)

Velmi divadelní a přepjatý snímek. Dokonce si myslím, že celý ten projekt je v principu nesmyslný. Mendes se po Americké kráse pouští do znovuobjevování dějin amerického předměstí a v roce 2009 není schopný přijít s ničím objevnějším, než co už bylo ve filmech z 50. a 60. let (Kočka na rozpálené plechové střeše, Kdo se bojí Virginie Woolfové). ____________________ Nehledě na to, že oba hrdinové Nouzového východu těžko mohou demonstrovat zničující vliv předměstského prostředí, jelikož hlavní problém je v nich - ona je magor a on je nýmand, akorát o sobě mají přehnané mínění. Čili celá zápletka filmu "chceme se vymanit z pout konformismu a nakonec si tím zničíme vztah" těžko může vyvolávat nějaký upřímný soucit. ____________ Chápu, že někoho vezme za srdce deziluzivní pohled na rozpadající se manželství, ale mně nejde překousnout, že oba dva si vymýšlejí nesmysly a za své neštěstí si můžou sami. Překvapuje i to, jak hrdinové pořád mluví o tom, že je omezují děti, které se ve dvouhodinové stopáži mihnou na dvě minuty. To působí až absurdně. ___________ Jinak jistě hezká kamera, výprava a kostýmy a velmi snaživí herci. Otázka je, zda obsazení DiCapria se stále dětskou tváří byl nějaký tah pro to, aby věta postavy Winsletové "Jsi to nejúžasnější na světě - muž" vyzněla z diváckého odstupu ironicky. Asi ne.:) (22.02.2009)

Sam Mendes jako jeden z minima režisérů si u mě drží pětihvězdičkový standard a nepokazil si to ani tentokrát. Spojením dvou megahvězd nejvýdělečnějšího filmu všech dob a zároveň jedněch z nejlepších herců současnosti, melancholickým hudebním doprovodem mága Thomase Newmana, Coenovským kameramanem Rogerem Deakensem, bezútěsnou atmosférou a velice nadčasovým příběhem (napsaným v šedesátých letech) dosáhl opět až na okraj mých emociálních hranic a já nedokázal několik hodin po zhlédnutí myslet na nic jiného než na Nouzový východ a jeho příběh. Závěrečná katarze je jedním z nejemotivnějších okamžiků, jaké jsem před obrazovkou či plátnem zažil a Nouzový východ řadím k tomu nejlepšímu co jsem zhlédnul ne jen za rok 2008, ale za celé současné desetiletí. Samovi tleskám a doufám, že jeho další počiny budou na stejné, ne-li dokonce na ještě vyšší úrovni a již nyní s napětím vyčkávám červen, kdy světlo světa spatří Všude dobře, proč být doma. (08.02.2009)

Sam Mendes a jeho režijní rukopis... Americká krása posunutá historicky do svého prenatálního stadia 50. let. Sam Mendes točí vlastně skoro pořád o tom samém, neboť významově je Nouzový východ dalším faktickým důkazem poznání, že pilíř amerického snu tkví v lepším případě v sebeklamu anebo v případě horším v zoufale sebezničujícím hraní role týkající se dosaženého společenského statusu... Podobné filmy: Americká krása, Hodiny, Kdo se bojí Virginie Woolfové? (03.05.2009)

Pokud každý den docházíte do zaměstnání, které vás nebaví, netěší, pokud máte pocit, že vám život jednotvárně protéká mezi prsty, pokud si myslíte, že – slovy jedné z postav – pouze utíkáte před beznadějnou prázdnotou života tady a pokud sbíráte odvahu s tím už konečně něco udělat, tak tenhle film vás vnitřně smete. Emocionální pecka, která má mnohem blíže k ´Americké kráse´, než se na první povrchní pohled jeví a to díky dilematům, které musely řešit hlavní postavy v obou filmech (i když hlavní motivace byly rozdílné). A ty mezilidské vztahy, které se během filmu s neskutečnou silou vyhrocují, vás přidusí jako oprátka kolem krku. Film, který co do emocí a hloubky strčí do kapsy všechna vztahová dramata za několik let dozadu. Dle mého nejlepší Mendesovo filmové dílo s velkým D. (31.12.2008)