Rozhovory s mým zahradníkem

příjemný a poklidný lidský film o každodenních záležitostech i starostech malíře, který se přestěhuje na venkov a jeho zahradníka. Je natočený citlivě, ale bez zbytečné melancholie a přehnaného sentimentu. Moje 4 hvězdičky si určitě zaslouží a spíš si ho užije starší generace. Profesní filmové ztvárnění nijak zvlášť nevybočuje z průměru, ale ani neruší a díky tomu se dá lépe vcítit do jednotlivých postav. Doporučuji i kvůli tomu, že mu nechybí humor a nadhled. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (08.12.2013)

Především na hereckých hvězdách Danieli Auteilovi a Jean-Pierre Darroussinovi stojí film Jeana Beckera Rozhovory s mým zahradníkem. Jean-Pierre Darrousin s režisérem vysvětlovali, proč v jejich filmu o přátelství na život a na smrt souzní zrovna zahradník a malíř.„Inspirací byl román, který byl jakousi reportáží o zahradníkovi, já ale potřeboval, aby měl s kým komunikovat. Proto jsme z okrajové role spisovatele, novináře a příležitostného malíře udělali druhou hlavní postavu,“ vysvětlil Becker. (23.06.2020)

Veľmi príjemný francúzsky komorný film o jednom starom priateľstve. Samozrejme mi trochu nejde do hlavy, že bol film vo francúzskych kinách, keď ide skôr o materiál do televízie, čo ale nemyslím nijak hanlivo. Ďalej tiež nechápem, že ak hrá Auteuil v každom druhom domácom titule, ako ho tam niekto môže vnímať ešte ako postavu a nie ako jeho samotného, ale možno práve v tom tkvie jeho komerčný potenciál. Taktiež to hovorím s úctou k jeho hereckému majstrovstu, dokázanom aj v tomto filme. Lenže ten patrí ešte viac Jeanovi Pierreovi Darroussinovi, ktorého si oddnes budem určite viac všímať. Becker premyslel aj vizuál svojho filmu, prevažne teplé farby vás spoľahlivo prenesú do impresionistickej nálady. (22.01.2018)

Rozhovory s mým zahradníkem nejsou špatný film, ale mnoho mu chybí... Živě si představuji, jak takový film vznikne: Někdo "od filmu", pravděpodobně režisér, stráví nějaký čas na venkově a tam se setká s podobným, "přirozeně moudrým" člověkem "z lidu". Tímhle setkáním s jednoduchými, ale zcela upřímnými, praktickými a pádnými radami a postoji je dotyčný natolik fascinován, že se rozhodně (mimochodem, podobně jako onen malíř v závěru filmu) tomuto "lidovému mudrci" složit jakýsi hold a jeho jednoduché pravdy přenese na plátno. Protože ale nechce točit reportáž, vytvoří příběh o malíři, kterému navíc "zkomplikuje život" rozpadajícím se manželstvím, "krizí středního věku", trablemi s dospívající dcerou a tak všelijak podobně... To by samo o osobě nebyl důvod ke kritice, kdyby "Rozhovory" nezůstaly stát kdesi na půli cesty. Především, postava malíře je značně nepřesvědčivá. Dotyčný spíše působí spíše dojmem blahobytného a zajištěného bankovního úředníka, který snad ve volných chvílích i cosi maluje. Tahle výtka se týká i toho, že nepřesvědčivá je nejen postava, ale i její "malířské výkony", které působí spíše jako dílko nadšeného amatéra než jako výkon profesionálního umělce, který se malováním živí a zjevně i slušně uživí... Druhý problém je pak v tom, že film má celkově velmi plochou a nepropracovanou psychologii postav. Režisér se popisu jejich vnitřního života buďto úplně vyhne a omezí se na to, že jednotlivé postavy o svých prožitcích cosi zpětně verbálně sdělují, nebo sice zobrazí i nějaké ty psychické pochody přímo, ale potom tyto působí dojmem zcela náhlých zvratů, které nejsou předchozím jednáním postav nijak odůvodněny a přicházejí bez jakéhokoli varování. Jedinou skutečně životnou a dobře odpozorovanou postavou zůstává "náš" zahradník. Jeho prosté, byť pro "městského intelektuála" často nečekané jednání, stejně jako jednoduchá, zemitá a svérázná moudra jsou odpozorovány vskutku dobře. Slušná je také kamera, díky níž přihodím jednu hvězdičku navíc... celkový dojem: 75% (12.09.2009)

Reziser Jean Becker /Sympaticky dareba/ natocil sympaticku spolocensku konzervacku, v ktorej vladne Daniel Auteuil /Jean od Floretty, Manon od Pramene, Valka Policajtu/ a Jean-Pierre Darroussin /Prilis dlouhe Zasnuby, Umira se jen dvakrat/. Je to jeden z tych filmov, kde chyba dejova linia, ale dialogy su namakane, vidiecke realie centralneho Francuzska su fascinujuce a napriek minutazi 110 minut film dobre a rychlo uplynie. Prosim viac takychto oddychoviek : 88 % (27.02.2016)