Svatba za bílé noci

Další setkání s Islandem, co dopadlo opět na pět hvězd, jak jinak. Zatím tou severskou kinematografií přesycenej nejsem, tak si to dovolit můžu :). I tak je ale Svatba za bílé noci příjemným zpestřením, už jen z několika důvodů. Za prvé jsem měl tu čest být součástí polárního dne, kdy jsem si uvědomil, že chlastat za světla není žádná radost. Za druhé to byla příjemná cestománie na nejsevernější Islandský obydlený ostrov.....jeden kostel, tři domy a fantastická Islandská pustota. A za třetí jsem si užil perfektní Islandskou náturu, styl života, těch pár herců, co se tam ve filmech motá furt dokola a pořád jsem si to na plno užíval. Proč také ne. Název Svatba za bílé noci to naplno vystihuje. Jen ta komediální vsuvka byla pro mě naprostá novinka. Islanďani to ale s humorem umí. Inteligentní, především. A to i v případě, kdy se hlavní role zchlastaj absolutně do němoty. (25.12.2009)

Ejhle Absurdisland... %-))) . . . Jen mi ten film svou formou až moc připomíná takové ty všechny za každou cenu zlomyslné všepojímající nevyrovnané hořké české komedie. Čechov nečechov... . . . Takže poctivé tři hvězdy v temné noci a ženit že se teda svědomí nesvědomí nebudu... ;o[] - - - - - (Poprvé viděno /s původní zvukovou stopou s č. titulky a originálním formátem obrazu/ 7.11.2011 na nočním >severském prostoru< , hodnocení 330., komentář zde lehce zahořklý jako šestačtyřicátý - 8.11.2011) (08.11.2011)

Svatba za bílé noci je zlomyslný film. Zlomyslný tím, že se jeho příběh odehrává během jednoho roku, kdy se bez jakéhokoli varování prolínají různé časové úrovně a neinformovaný divák se poměrně dlouho a obtížně orientuje v příběhu a postavách. Navíc je snímek chvílemi stejně nerozhodný a protivný jako jeho hlavní hrdina, který se nevyzná sám v sobě a ve svých přáních. Obsahuje ale melancholickou atmosféru syrové severské krajiny a řadu zajímavých postav, které dokážou udržet divákovu pozornost a vytvořit tragikomický příběh, kde i přes absurdní výjevy a chování těm postavám tak nějak jejich emoce a činy věříte, tedy aspoň já mnohem víc než mnoha pohodovým českým současným komediím. Český divák zvyklý na onu pohodovost může mít zároveň tak trochu problém s tragikomickým vyzněním celého filmu a řekl bych ne právě idylickým romantickým závěrem. Jak sám hlavní hrdina říká, šťastný déle než 10 minut může být jenom blbec... Celkový dojem: 60 %. (20.11.2011)

Na jednu stranu to bylo jako život sám - zejména Jón jako by byl chlápek odvedle - sice intelektuál, ale taky člověk, kterej se nechá navézt do totálně nesmyslnýho kšeftu (projektu golfového hřiště s jamkou číslo 1 na ostrově se směju ještě teď). Na druhou stranu to bylo krásně filmově kýčovitý - noční garden party s klavírem, svatba ve vodě... Chvílemi to na mě působilo jako islandskej Kusturica (to je poklona). Jinak manželku měl Jón na svědomí, a do druhé šel pravděpodobně ze zištných důvodů, ale tak to prostě někdy v životě chodí - odmilujeme se a zamilujeme se, přestože rozum byl o krok napřed před citem. V americkým filmu by ho vykreslili tak, že by si o něj člověk neopřel kolo, tady sice Kormákur naznačil, že borec není charakterově nic moc, ale zbytečně ho za to nepranýřoval. Protože nikdo z nás není dokonalý. A ten nadhled velmi oceňuju. I když jsem se ráno po nočním zhlédnutí přistihl, že už vlastně nevím, na co jsem to včera koukal. Asi na Svatbu... brzy úplně zapomenu, ale bude to škoda, protože ten velkorysej přístup k hříšnému byl inspirativní. (16.09.2013)

Je to asi jen můj problém, ale nedokáži fandit nesympatickému hlavnímu hrdinovi, který si najde milenku z řad svých studentek zrovna když ho manželka, právě procházející těžkým obdobím, nejvíce potřebuje. Jediný moment, kdy jsem s empatií k této postavě neměl problém bylo vcelku rozumné odmítnutí sňatku s novou milou a následný pokus o sebevraždu (neúspěšný). Hvězdičky jsou taky za nečekaně pesimistický dovětek po "vynucené" svatbě. (01.08.2010)