Země ledních medvědů

Film primárne určený pre školákov. Tých mladších by ovšem mohol mierne šokovať islandský zvyk pojedania očí pečeným rybám a podrezávanie ovcí. Holt islanďania sú rázovití. Tí starší si užijú duchárske sekvencie a ľadové medvede a ja som si užil aspoň drsné zimné islandské exteriéry a už aspoň chápem, čo to znamená, keď islanďan povie, že je mu zima. (30.11.2009)

Všechno, co na pokusech o dětský film nesnáším. Dvě přemoudřelé zrzavé děti, šikanovaný kluk - nerd, který ale nakonec všechny zachrání včetně ducha kluka, věčně naštvaná holčička, pojídání syrových ryb, blijící pes, kluk, jak sere na záchodě, a než dojde na nějakou zápletku, uteče 50 minut. Ani krajina Islandu mne nijak nebrala. Návštěva ledního medvěda leda k smíchu. (19.05.2020)

Tak trochu pohádka šmrncnutá duchařinou z prvky severních ság, trochu dobrodružný příběh připomínající českjou Vánici nebo Syny hor, nepodařený lední medvěd, který vypadal, jako by to byla maska, pod kterou se ukrýval Vašek z Prodané nevěsty. Kdybych to bral jako film pro děti, tak by to šlo, ale skutečně jsem nevěděl, koho tenhle film měl oslovit. (05.04.2015)

Severské rodinné filmy mám docela rád a těch islandských se na české obrazovky dostane jen velmi málo, ale tento mě bohužel moc neoslovil. Většinu filmu se skoro nic neděje, dětští herci mi přijdou bez emocí, jejich projevy jsou studené jako tamní počasí (dost možná to mohl být i tvůrčí záměr, těžko říct). A do toho všeho naprosto zbytečná zápletka s duchařinou do jinak vcelku realistického filmu, taková kombinace mi dokáže film ještě víc znechutit. Nechápu, že zrovna tento film je u nás tak často vysílán v TV a vydáván na DVD, znám dost mnohem lepších severských filmů, kterým se v ČR zdaleka tolik prostoru a propagace nedostává. 35% (13.06.2015)

Pod tímhle titulem by mohla být klidně podepsaná naše Věra Šimková Plívová, kdyby žila na Islandu. Film naplňuje znaky obvyklé pro její tvorbu, tzn. primárně je určen pro děti školního věku, řekněme mezi 7 a 13 lety, a má mírný přesah do oblasti rodinného filmu. Ve snímku se sice objevuje duchařský motiv, ale ve skutečnosti není důležitý, podstatná je konfrontace hodnotového žebříčku a chování městského kluka přemístěného do nehostinné divočiny. Zároveň jde o konflikt a usmíření dvou povahově i pohlavím rozdílných dětí - opět typický znak pro naši nejvýznamnější režisérku dětské hrané tvorby. Kamera sice zdaleka nevyužívá všech možností, které islandská příroda poskytuje, ale i tak je na co se dívat. Příjemně krátká stopáž, herecké výkony i režie bez zjevných kiksů. Islandská kinematografie se loni sice mohla pochlubit úctyhodnými sedmi kousky, ale i tak je pro mě každé setkání s touhle tak trochu exotickou tvorbou vzácností. Celkový dojem: 55 %. (14.09.2009)