Žalobníci

Pražská představa moravské vesnice je jediným komediálním prvkem tohoto vpravdě nudného filmu. Petr Kostka v roli bázlivého Pavky Morozova bojuje s absencí jakéhokoliv nápadu ve scénáři, leč zcela marně. Za zmínku stojí Šlitrova budovatelská melodie, která zazní nejen jako úvodní znělka, ale také při merendě mladých u táboráku. (18.03.2012)

Veselá rádoby komedie o tom, že rodiče kradou z družstevního a jejich potomkům se to nelíbí. Založí si bonzblok a do něj zapisují prohřešky svých rodičů. Vše je legrace dokud to rodiče nezjistí. Pak nastane rošambó, rodiče neváhají sáhnout k fyzickým trestům. Děti se nevzdávají. Dojde k téměř ozbrojené srážce. Poučení na závěr je nabíledni. Přes přítomnou ideologii jde o docela vtipnou satiru, navíc když si člověk uvědomí, že ty jejich děti v dospělosti z družstevního kradly ještě asi mnohem víc....60% (21.01.2017)

Dají mládežníci přednost falešné solidaritě se členy vlastních rodin - rozkrádači majetku v socialistickém vlastnictví anebo to všechno poctivě nabonzují? 1) Film a potažmo i dobu výstižně (i když zřejmě nechtěně) charakterizují použité písně: Mládež vesele zpívá Směr Praha (Přes spáleniště, přes krvavé řeky...) a do toho se prolne Marnivá sestřenice (Měla vlasy samou loknu...) od Suchého a Šlitra (pravda, jen jako orchestrálka - obvyklý fígl socialistiké kinematografie, jak se vyhnout problémům). Od stejných autorů pak zazní budovatelské Včely. 2) Schématický snímek je sledovatelný díky hereckému výkvětu, který se tu sešel. Zaujal mě 22letý fešák Petr Kostka (předseda ZO ČSM Jenda) nebo například 18letý Vladimír Pucholt (zapálený svazák Cyrilek). 3) Mládenci si musí dávat pozor, protože: Jestli ještě někdy budeš chodit kolem našich a pískat, praštím tě putýnkou. 4) I otec má k tomu co říci: A ticho nebo přestanu šetřit a začnu chlastat. (25.07.2016)

Děti chtějí udat své rodiče a tak skoncovat s minulostí. Snímek jednoznačně patří ještě k letům padesátým, nic nového, staré schéma - všichni na vsi kradou ze společného, jen dobrácký, mírný a lidský komunista nikoli. Posun je snad v tom, že zde přece již mizí ta třídní nenávist a bojovnost a všichni jsou vlastně jen nějak popleteni minulým kapitalismem a na konci pak polepšeni, byť pochopitelně po soudružsku. Zdá se neuvěřitelné, že již za pět let vzniká Bílá paní, dle mého soudu zřejmě nejlepší soudobá parodie komunismu, co kdy byla natočena. (16.10.2016)

Podivná taškařice o cestě ke světlým zítřkům, kdy se uvědomělá svazácká mládež rozhodne kolektivně nabonzovat svoje rodiče za rozkrádačky v soc. vlastnictví. Je to podáno humornou a laskavou formou, ale mrazí přitom, jako pokaždé, když se sugeruje, že loajalita k systému je víc než rodinné vztahy. Nakonec i dnes by jistě takový zmr. Fránek, prorežimní novinářský vepř z aktuálně, chrochtal blahem, kdybychom práskali svoji ženu nebo mámu, kterým jsme půjčili auto (mediálně oslavovaný tzv. konec osoby blízké). Takže zase nic nového pod sluncem. (07.04.2015)