Domov šedých motýlů

Film s přídavky četných dochucovadel a aromat vytvořil poměrně plochý příběh, jehož hlavním úkolem bylo odvést divákovu pozornost od ústřední zápletky Juhaniho traumatu. To jsme se mohli dozvědět během deseti minut, jenže pak už by scenárista neměl o čem vyprávět. Takže raději uměle natahoval a natahoval, až vznikla tato nastavovaná kaše. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (06.04.2015)

Špatné, nebo výstižněji řečeno hrubé, citově nepřijatelné jednání rodičů vůči dětem dává těm, kterým by rodiče měli být v dětství a mládí oporou a vzorem, tedy dětem, otřesný vklad do budoucího života. Toť věc všeobecně známá. Rodiče o tom ví, ale často se nechovají tak, jak by měli. Je to zřejmé především v rodinách sociálně slabších či tam, kde jeden z rodičů není po psychické stránce v pořádku a druhý rodič není schopen se mu vzepřít a dítě ochránit. Z dítěte vyroste traumatem postižený člověk, který ve většině případů končí neslavně. Nastupují převýchovné ústavy pro nezletilé a já si nejsem tak jistý, zda by mělo jít o tzv. převýchovu přísností, ale spíše o "léčení bolavého srdce" za přítomnosti psychiatrů. Převýchovu by potřebovali především ti nezodpovědní rodiče. V případě tohoto filmového příběhu nejde ani tak o klasickou "vojenskou" převýchovu, ale o snahu chlapce duševně očistit od myšlenkových můr, které si s sebou přinesli z dětství a opět se pokusit o to, aby znovu získali zdravé sebevědomí a uměli se časem zařadit do společnosti. Atmosféra snímku je velmi působivá a myslím, že každému rodiči, který vychovává dítě má co říci. (31.01.2010)

Šedo-motýlý kousek hodnotit lehkým nadprůměrem není rozhodně chyba. Nabídne nekoukané obsazení, nádhernou scenérii neznámého ostrova a poměrně chytlavý příběh. Za zmínku stojí i poměrně kvalitně "vykreslené" charakterý hlavních "grázlíků" a věčně hádavá mysl ústředního hrdiny. Nemůžu se však zbavit pocitu, že co do surovosti, drsnosti a přirozeně "krásné" krutosti pojící se s námětem, měl šedý motýl hodně daleko... (08.03.2012)

Zatím jsem viděl jen tolik severských filmů, že by se daly spočítat na prstech obou horních končetin, a všechny se mi zdají o několik procent lepší, než ty nejkvalitnější české výtvory na stejném pískovišti. Dramata fini/švédi očividně umějí a kamerové toulky se mi v jejich případě zdají tak vypilované, jako by šlo o ty nejlepší filmy artových režisérů. Domov šedých motýlů je velmi silné drama, které sice není úplně košer co se týče přesvědčivých a reálných scén, ale i tak si lze po jeho skončení říci to samé, co při závěru Magnolie: takové věci se dějí. Nejvíce jsem si paradoxně neoblíbil hlavního (anti?)hrdinu, ale jeho pečovatele, který mi velmi připomínal amerického herce Willema Dafoeho. S herectvím na tom nebyl nikdo z představitelů špatně, film jsem si jako milovník nezávislých dramat náležitě vychutnal, krásná hudba mne mile překvapila. Je zde několik extrémně silných momentů, stejně jako těch poklidnějších, kdy jdou dlouhé záběry ruku v ruce s nikam nespěchajícím dějem, ve kterém se (jako v životě) občas stane něco nepředvídatelného, co změní náš život. Tím spíše, když je celý děj situován do jakési mírnější varianty nápravného zařízení. Oba manžele za takové zvolení jejich životní cesty obdivuji, i když jsou jen filmoví. (30.09.2009)

Naši filmaři pořád brečí, že filmy stojí moc peněz a špatně na ně shánějí peníze. Řeší to často příšerným Product placement ( Svatba na svatebním poli, Líbáš jako Bůh ). Šikovný Dome Karukoski z Finska nic takového nepotřebuje. Stačí jeden ostrov, zhruba 20 přsvědčivých herců, kvalitní scénář a výborná kamera a hustá atmosféra. Flashbacky z traumatického zážitku jsou luxusně nasnímané. "Tummien perhosten koti" nenudí ani minutu. Nenapadá mě jediná výtka. Děkuji DVD Edici za vyjmečný film. (08.10.2009)