Dostaň ho tam

Pseudokomický blábol, ktorý využíva Aldusa Snowa - inak skvelo napísanú Segelovú postavu - a pretvára ho v nejakého hrdinu z bolesťou na duši, ktorý je vlastne kráľom šoubiznisu. Tento film je úplne mimo čo sa týka časovania humoru, sympatických postáv, alebo zmysluplného deja. Cecky a drogy, to všetko tu pôsobí samoúčelne a keď sa to zopakuje po desiaty krát tak si vlastne uvedomíme že film vlastne nikde nespeje a keď hej, tak len k predvídateľnému koncu. Toto je jedno z najhorších sklamaní v celej tvorbe Apatowa.. Ale Tom Felton ma pobavil. (30.11.2010)

Oproti Forgetting Sarah Marshall se tu dost přitvrdilo - většina fórů je postavených na vulgaritě, sexu, alkoholu, drogách (+ důsledcích typu zvracení nebo tropení výtržností) a vysmívání se současnému showbusinessu (skladba African Child na začátku je dokonalá). A docela dobře to funguje. O tom, jestli se vám film bude nebo nebude líbit v zásadě rozhodnuje to, jestli vám přijde vtipné, jak jedna postava tahá druhé za značného řevu z konečníku balíček s heroinem. Tvůrci si klidně mohli odmyslet jakékoli další rádobyvážné dějové linie, které jenom zdržují a nudí. Celkově cca 75 %, ale kdybych hodnotil jenom první půlku + hulení Joeffreyho, klidně bych se blížil pěti kouskům. (26.09.2010)

Film je nabitý (sprostými) hláškami, drogami a sexem během jedné bláznivé cesty na koncert. To je ta první část, kterou uvidíte z větší části celého snímku. Po všech těch strastech i slastech, nastává nevyhnutelný přerod a na povrch se dere další dějová linie, která se začíná formovat v přátelství Aarona a Aldouse . Není to však na škodu, film má aspoň trochu hlubší význam, než jen ujetá cesta z bodu A do bodu B. Celkově se jedná o slušný průměr. Nebýt ale několika málo věcí, které z tohoto snímku dělají lehce nadprůměrnou (v některých momentech i tězce) komedii. Nejen dva hlavní protagonisté jsou výborně sehraná dvojka, ale takový producent Sergio je kapitola sama o sobě. Nejlepším zážitkem je jistě příběh o Jeffreym spojený s chlupatou stěnou. Dále nezapomenutelný Moby a Kubrickova chodba mě také dostala nemálo do kolen. K tomu si připočtěte i celkem povedené "rockové" skladby, které celému tomu kolotoči přidávají na dynamice a právě za tyhle poslední řádky nakonec uděluji vyšší hodnocení. (7/10) (31.07.2010)

Mám s ‚apatowkami‘, svébytnou větví komediálního subžánru, jeden malý problém. Buď mě královsky pobaví, anebo jdou absolutně mimo mě. Humorem, pohledem na život, fellingem. A Get him to the Greek tu druhou škatuli vyplňuje bezezbytku. Netvrdím, že jsem se nesmál. Ani jsem se nenudil. Jen mi to celé přišlo ukrutně zbytečné, když si každých pět minut uvědomujete, že film přešlapuje na místě a děj se vlastně nikam moc nehrne. Hilla nebrat, Branda možná… Stoeller udělal krok zpět. (15.10.2010)

Nejlepší byla ta scéna jak si za zvuků Come on Eileen ubalili Jeffreyho, roztřískali celej pokoj, cvalík hladil chlupatou zed a pak je honil vykulenej Puff Daddy, kterej byl na celym filmu tim nejlepšim. Russell Brand mi přijde jako úchyl a nějak mě prostě irituje a Johan Hill mi nikdy nebyl moc sympatickej, ale tady mi přišli v rámci možností snesitelní. (25.08.2013)