Špičák

Tak nevím, hodnotit za plný počet nebo odpadem? Vůbec nevím, co si o tom všem myslet. Určitě šlo o jeden z nejdivnějších filmů roku 2009 a o jeden z nejdivnějších filmů vůbec. Filmová tabu tu jsou zobrazována s neskrývanou otevřeností a některé scény jsou přímo šokující, tak šokující, že by je ani kabelové televize nepustily do éteru. Skryté poselství či kritika světa, ve kterém žijeme je možná trochu nechtěná, ale s pomocí explicitních scén naprosto očividná. Dnes přimhouřím oko a udělám kompromis. Žádný odpad ani maximální hodnocení, zlatá střední cesta. Pořád však nevím, co si o filmu myslet. (23.01.2011)

Případ filmu, ke kterému se tři hvězdičky absolutně nehodí, ale zároveň si nedovedu představit, jaké jiné hodnocení bych mu měla dát. Technicky vzato Yorgos Lanthimos neudělal nic špatně, ale zároveň je ten film maximálně odporný a už ho nechci nikdy v životě vidět, ani na něj myslet, ani si na něj vzpomenout. (06.04.2022)

Bol som tak akosi zvedavý na rannú, pôvodnú, ešte vtedy grécku, režisérsku tvorbu, Gréka Lanthimosa, ktorý si v nej nedáva žiadnu servítku pred ústa, a servíruje mi nekonečné explicitné, šokujúce zábery, jednej päť - člennej, izolovanej rodiny, v ktorej iba tatko opúšťa „múry” luxusnej vily, aby jednak išiel do továrne, kde pracuje, alebo taktiež zariadi potešenie pre syna, keď jedna dievčina ho pravidelne, týždeň, čo týždeň uspokojuje, a tak teraz sa dostávam ku prílišnej NAHOTE, či aj na INCEST príde, a de - facto je to opodstatnené, lebo títo všetci “MAGORI” , podivní, divní jedinci sú odmalička vychovávaní vo zvrátenom duchu, keď nemajú ani šajnu, že je to v bežnom svete padlé NA HLAVU ( Cigáni to berú ako samozrejmosť ) , čiže ich návyky v súčastnosti hraničia s maximálnou debilitou, ktorú si nedokážu už vydedukovať. Skúste byť oddelení od spoločnosti, neviem, od akého veku ( najlepšie po narodení ), a keď vám k tomu rodič natlačí kaleráby do hlavy, tak sa stanete absolútne odolný voči veciam, ktoré my neoddelení pokladáme za nechutné, skazené, zvrátené... Pochopil som hlavnú myšlienku, ktorá nabáda, že je nebezpečná takáto, extrémna izolácia, pretože vtedy sa z človeka stáva, akási šelma, zviera, ktoré si zachováva svoje zvieracie pudy. ALEBO : Ak rodičia ZLE zaobstarajú výchovu pre svoje dieťa, už od útleho veku ( napríklad, keď 3. ročné DECKO bude chodiť s fotrovcami po krčmách ), tak, čo sa z neho neskôr stane ? Veľmi dobrý film, ktorý ale obsahuje samé extrémy, ktoré sú až pomaly neznesiteľné a nestráviteľné zároveň... (28.12.2017)

Filmy Yorgose Lanthimose ve mně probouzejí rozporuplné pocity, hůře se mi vstřebávají a Špičák byl v tomto směru pro mě z dosud viděných snad nejmarkantnější. Už dlouho jsem se u žádného filmu nehoupal, někdy vyloženě od scény ke scéně, tak silně na úrovni „upoutává a baví – odpuzuje a nebaví“. Samotný námět totalitní rodiny, která žije pod přísnou kontrolou v pomyslném skleníku, odloučeně od reality za kamennou zdí zahrady, téměř bez komunikace se světem, kde i třeba jakýkoliv film (mimo vlastní natočená rodinná videa v bytě) se stává naprostým tabu, sliboval hodně a Lanthimos využil mrazivý, atraktivní a současně bizarní námět k řadě povedených scén a dílčích zápletek. Míchá se tu napětí s tísní a absurdním humorem, divná atmosféra často báječně funguje, ústřední postava otce měla štěstí na výrazně a osobitě působícího herce a i ty jeho dcery mi časem začaly připadat zajímavé... Jenže svým stylem je tady na mě Lanthimos až příliš radikální a déle jsem si zvykal na kameru, kdy ve více záběrech např. vidíme postavy v širokouhlém formátu tak, že hlavy mají uříznuty mimo záběr a pod. Nepochybuji (po nedávných Chudáčcích teprve), že Lanthimos umí profesionálně točit, ale tady ve mně jeho formální experiment vyvolal místy vyvolal svým extrémním pojetím až dojem neumětelství. Když připočtu, že jsem se víckrát musel překousat pocitově prázdnými scénami a (opět) přehnaným počtem šílených sexuálních i jinak úchylných scén, mám stále pocit, že Lanthimos tak úplně není režisér pro mě – byť díky vybraným devizím a svébytnému provedení netradičního námětu šlo pro mě určitě o zážitek. Jen ten špičák se mi zatím v případě Lanthimosovy tvorby nepodařilo rozkývat naplno. [70%] (14.03.2024)

Forma ctí Hanekeho filmy, což je ku prospěchu věci. Samotný příběh téměř neexistuje, k vidění je pouze výtažek ze života absolutně izolovaných potomků hyperdespotického otce (poněkud Quinnovský Christos Stergioglou), jehož motivy neznáme. Nicméně fakt, že tvůrci začátek i konec všeho jen velice letmo naznačují, je sympatický - patrně si byli vědomi, jak ožehavou otázkou by mohly případné dějové kontury být. Atmosféra neuvěřitelná, sterilizované zlo. Člověk se až děsí, co se za bělostnými zdmi domů zbohatlých parchantů může odehrávat. Totální tyranie si patrně najde cestu k autokratickému ostrůvku i v moři sebeprosazenější demokracie. Stačí mít prostředky... (14.01.2011)