Pouť

Pro mne nejkrásnější road movie. Neuvěřitelně silný příběh o putování otce, který při postupném pohřbívání syna nalezne více, než by kdy čekal. Martina Sheena upřímně nemám v oblibě a nebyl jsem si ho schopen představit v roli zhrzeného muže. Od prvního kroku už jsem jen sledoval bez hlesu každý jeho pohyb. Pouť by ovšem nebyla tím, čím je, nebýt režisérského kompromisu na všech frontách. Mohl zvolit dlouhou cestu samotářského vlka, nebo veselé putování s přáteli. Mohl díky teskné hudbě natočit smutný a emocionální film, nebo se povznést přes vážnost děje a sázet humor kde se dalo. Mohl se zaměřit na střet kultur a lidí, nebo zabírat úžasné exteriérové scenérie. Estevez do snímku zakomponoval vše. A nevznikla žádná amatérská směska čehosi, ale velmi podmanivý snímek atakující veškeré spektrum emocí a pocitů. Člověk je během zasnění nad celým příběhem vytržen humornou vložkou, aby za chvíli uronil nějaké to zrnko sentimentu. Protikladné pasáže se střídají a dvě hodiny tak utečou rychle jako měsíční cesta s pravými přáteli. Volba dalších protagonistů dopadla taky na úrodnou půdu. Vždyť koho by nezajímala cesta uzavřeného starce, přátelského a bodrého dealera z Holandska, protivné, škodolibé Kanaďanky a trochu vyšinutého spisovatele? Subkulturní vložka by se mohla zdát nejsilnější okamžikem, pro mne jím však i po opakovaných projekcích paradoxně zůstává scéna v hotelu. Čím dál tím častěji tento snímek vidím, tím více mám chuť do těch Pyrenejí vyrazit. Prostě si zabalit a na pár měsíců zmizet. A když se pro vás film může stát skutečností; copak může být něco lepšího? Edit. Tak pouť vykonána. Když vás film inspiruje k vykonání největšího životního zážitku, přestává být pouhou obrazovou sekvencí. Je tam všechno. Všechno. Nejlepší soundtrack z filmu 100 % (10.11.2013)

Opravdových feel good filmů zase až tolik není, ale když se najde takový u kterého vypnete a melancholicky se na něj můžete dívat, tak vás zaplaví neskutečně příjemný pocit. Dá-li se to říci, tak subžánr těchto feel good filmů mám opravdu rád a jsem vděčný za každičký sebenenápadnější film jako je Pouť. Sledovat pouť postaršího zatrpklého američana za svého zesnulého syna byl pro mě spirituální a neskutečně příjemný zážitek. Více takových. (29.07.2014)

Ve své podstatě příběh, který každý divák odhadne od začátku do konce. Jenže podstata všech filmů se nemusí vždycky zakládat na originálním a nepředvídatelném námětu. Pokud se podobných příběhů nechopí nějaký idiot, skrývají v sobě obrovskou sílu a pocit svobody, po kterém značná část z nás touží. Takže i kdyby jen pro ten pocit... 8/10 (16.07.2014)

Je cesta cieľom? Je poslaním? Je vyjadrením viery, či len dôvodom na zbavenie sa zlozvykov, či zlepšenie životosprávy? Ročne sa na pešiu púť do Santiago de Compostela vyberú státisíce pútnikov. A každý z nich má svoj cieľ, svoje poslanie. Či už je človek veriaci alebo "bezverec". Emilio Estevez ako režisér nádherne prerozprával púť prostredníctvom svojráznej, malej skupinky, ktorá chce absolvovať túto dlhú cestu. Každý pre niečo iné .... Spoločné majú však jedno. CHCÚ to dokázať. (18.03.2012)

Plna dojmu, ochuzena o dech, obohacena o slzy dojeti a souzneni. Tohle musim hodnotit jedine subjektivne, k objektivnosti mam v tomto pripade velmi daleko. Neskutecny mentalni rust, vyvoj duvery i duse. Cloveka to laka jit tez a ja pujdu :-) Byla jsem rozhodnuta uz predtim, nez jsem toto videla, ovsem ted se to pro me stalo zivotni nutnosti. Na tohle se clovek nemuze jen divat, tohle se musi zazit a procitit celou svou bytosti tak maximalne, jak je to vubec mozne. Taky chci vyzdvihnout soundtrack, protoze ty pisne byly prekrasne a dokonale. Totalne krehke a zapadajici .... Uzasne! (03.12.2012)