Pina

Poutave filmove dilo velmi dobre kloubici jedno z nejstarsich umeni (divadlo) s nejmodernejsi technikou (3D efekt). Diky teto synteze je navozeni divadelni atmosfery (prostoru divadla, prostoru obecne jako nejdulezitejsiho atributu tance). Film rezignoval na strohe vypovedi nejblizsich Pine a daleko vice se soustredi na promluvu jeji prace, tzn. nabizi se nam bohata kolaz tance vychazejiciho primo ze srdce tanecniku. V tomto dynamickem projevuje se vyjevu Pinino dramaticke a predevsim hluboce emotivni a empaticke chapani lidskeho nitra. (01.12.2011)

Ty taneční kreace byly velmi působivé a skvělé, to popřít nemohu a to se mi na filmu líbilo. Horší je to ale s tím, že z filmu jsem nebyl fascinován. Jo, vidět třeba (to teda obzvlášť) Cafe Müller živě, asi bych byl uchvácen, ale takhle mě to prostě tolik oslovit nedokázalo. Taky by podle mě prospělo, kdyby to celé bylo nějak líp a logičtěji sestříhané, protože takhle jsem měl pocit, že sleduji záběry z různých představení a rozhovorů úplně nahodile za sebou, bez nějakého řádu. Mít tyhle problémy Pina vyřešené (myslím film, ne tu tanečnici - hahaha to bylo vtipné), líbila by se mi víc. Wendersovi ale nic nevyčítám - tady si zkusil žánr a styl, které si nikdy v životě nezkoušel (žánr taneční a 3D) a dopadlo to jak to dopadlo. 3* (23.04.2020)

Kvality filmu nespočívají ani tak v kvalitách stylistických či režisérského vkladu, ale spíše v osobnosti Piny Bausch a jejich jedinečných choreografií. Samozřejmě je to natočeno jasně, přehledně, dobře sestříhané, ale o to nakonc ani nejde – je to skutečně jen vhled do určitého druhu tance. Částečně to míří k dokumentu a oslavě Piny (což jsou nejslabší pasáže), nicméně se dají ignorovat a prostě jen užívat tanec. Groteskní a dojemné a 3D není třeba. Tanz tanz sonst sind wir verloren. Berlinale 2011 – Kino Urania (30.06.2011)

Taneční drama,které Win Wenders natočil jako poctu Pině Bausch,která se stala nezapomenutelnou součástí tance a divadla ,zejména posledních dvou desetiletí dvacátého století.Film je jakousi výpovědí o jejím životě, a zachycuje její klíčová díla a vzpomínky lidí,kteří jí znali.Je to svět plný hudby,tance a emocí,svět,který zobrazuje a ukazuje stav duše,která není vidět a kterou vnímáme podle těla.Je potřeba říct,že tenhle film není rozhodně pro každého a už vůbec není vhodný na"jen takové podívání".Je určen hlavně milovníkům tance a lidem,kteří jsou schopni(a ochotni)nasávat atmosféru beze slov,jen pomocí pohybů,gest a hudby.Po téhle stránce je film opravdu skvělý zážitek-energický,dynamický a velmi emotivní.Jednotlivé scény(sami o sobě skvěle fungující)ale nepropojuje žádný dějový kontext,takže se divák logicky ptá,zda to je jedno vystoupení,nebo části několika dohromady.Děj občas doplňuje hlas,o němž ale také divák nic neví,hlavně kdo to vlastně je.Takže v kontextu celku vzniká takový "dějový guláš".3 D tu funguje skvěle a je vidět,že Wenders s prostorem pracovat umí.Hudba je patřičně rytmická,i když chvílemi jsem postrádal více nosných motivů či melodíí.Za podívání stojí už kvůli oné famôzní choreografii,ale myslím,že jen málo diváků bude mít touhu to vidět znovu.Nejsem žádný fanatický znalec tance a tohoto žánru,ale ona živelnoist a choreografické nápady mě vcelku bavily,jen myslím,že by film mohl být o něco kratší.Přeci jen 100 minut tanečního umění je pro běžného diváka slušný nášup.Za choreografii a tanec dávám 65%,které si určitě zaslouží. (12.09.2011)

Wendersovo trojrozměrné okno do tanečního dvora, které ale nerežíroval on sám, nýbrž Pina Bausch. Film o radosti z pohybu a o tom, co všechno je možné vyjádřit tancem - pouhá emoce je hnacím motorem a tělesná schránka zase loutkou v rukách obratného loutkovodiče, ale společně tvoří dokonalý pár - mileneckou dvojici - hrající si se smysly. Podobnost s Pádem Tarsem Singha náhodná? (07.07.2011)