Panství Downton

Prozatím určitě nedokážu ocenit kvality seriálu (stav po shlédnutí 1. série). Nejakčnější scéna je ta, kdy jeden turek podá pod nebesy takový výkon, že mu vypoví hercna. A to je vlastně vše, jinak se dočkáme desítek rozhovorů na jedno a to samé téma - dědictví, taky si vyslechneme spousta otázek služebnictva typu: "Co vám je?" a jako odpověď vždy zazní: "Ale nic, bude to dobré." A tak dále a tak dále. Čím déle se seriálem probírám, tím mi jsou postavy protivnější a z většiny obyčejné rozhovory a sondy do mikrovztahů začínají nudit. Každý se s prominutím "sere" do všeho, čímž konverzačka bobtná a bobtná. Na příběh je nabaleno opravdu hodně vaty, která sice dokresluje atmosféru a dobu, ale v tolika dílech často jen rozmělňuje děj. Trefou do černého je aristokratka v podání Maggie Smith nebo Elizabeth McGovern. Nikdy jsem neměl rád filmové adaptace Jane Austen a tohle se jim bohužel dost podobá...uvidíme časem... EDIT: po 4. sérii: ubrečené, samý patos, natahované jako hodiny němčiny, z většiny naprosto nereálné a nevěrohodné. A taky mě štve styl natáčení - všimněte si, že potenciálně silné a zajímavé rozhovory jsou utnuty. Samozřejmě víme, co si ty postavy řeknou, ale není přesně to, kam by měl seriál směřovat, přijít s opravdu silnými scénami plnými opravdových emocí? Jenže tady to zjevně nefunguje... (19.11.2020)

Snad protože je mi začátek dvacátého století odjakživa ve filmové či seriálové řeči něčím nevysvětlitelně blízký, snad protože Julian Fellowes dokáže tvořit charaktery tak, že jim od pilotního dílu fandím z plných sil, snad protože můžu některé z nich téměř nenávidět a po příchodu postav nových právě ty staré objevovat v nových rovinách a žasnout nad vývojem jejich charakteru. Snad pro to všechno je tohle velkolepé panství snovým, uplakaným, rozesmátým a zkrátka dokonalým místem, které mi ve všech labužnicky vypulírovaných šesti sezónách přijde snad nejpřitažlivější seriálovou lokací. Od nejmenších každodenních starostí po světovou válku. Od hlavy rodu po nejposlednější služku. Láska na první pohled. (09.10.2017)

Užasné drama, angličani to doopravdy umí. Kvalitní herecké obsazení, kterému velí paní herečka Maggie Smith. Nemůžu jinak než jéct epizodu po epizodě, hrozně mně to chytlo a už asi nepustí. Jen škoda, že to je spíš taková minisérie, doufám z hloubky mého srdce, že udělají i další řady. Tento seriál i v druhé sezóně si stále drží laťku . Najdete zde vše, intriky, lásku, oddanost, prostě všechny vlastnosti správného dramatu. Ty postavy musíte milovat, i když je to podlý bastard Thomas nebo úlisná O´Brianová. Přidala jsem k hodnocení hvězdičku, protože si to sakra zaslouží. A nesouhlasím s tím, že druhá série postrádá drajv, jak tvrdí Ant. (08.10.2011)

Seriál podobného ražení jako byla Sága rodu Forsytů, tudíž perfektní ve všech směrech. Tento má však navíc lehký humor, jehož největší nositelkou je zde samozřejmě Maggie Smith. A ačkoliv je tato dáma s promínutím stará jako Jeruzalém, její charisma je odzbrojující. Její mimiku by měli studovat všichni ti rádoby herci, kteří umí sotva mluvit. Zato stará veteránka Maggie dokáže pouhým pohybem tváře vyjádřit to, co jiní ani slovy neumí. Nemám žádné výhrady, je to natočené s lehkostí, vkusem, poctivě a hlavně se to nechce zavděčit všem. Navíc je to laskavé a intriky tu nejsou na prvním místě. Nedivím se, že se v Británii tento seriál stal v minulém roce nejúspěšnějším. Vražd už totiž bylo dost! (11.01.2012)

Zlatý glóbus - cena (2) - 69. ročník (za rok) 2011 - *Nejlepší minisérie / TV film, 70. ročník 2012 - *Nejlepší herečka ve vedlejší roli v seriálu, minisérii nebo TV filmu - Maggie Smith + nominace (5) - 69 ročník 2011 - Nejlepší herečka v minisérii / TV filmu - Elizabeth McGovern, Nejlepší herec v minisérii / TV filmu - Hugh Bonneville, Nejlepší herečka ve vedlejší roli - Maggie Smith, 70. ročník 2012 - Nejlepší seriál (drama), Nejlepší herečka v seriálu (drama) - Michelle Dockery (16.01.2012)