Borgiové

V době, kdy Tudorovcům běžela poslední sezóna, se Showtime chopila dalšího kontroverzního "rodinného dramatu" ze středověku. Vzhledem ke své proslulosti, plné nájemných vražd a smilstva, by se dalo říct, že i seriál bude velmi odvážným počinem (jakožto kabelová televize si to mohla plně dovolit). Jenže The Borgias je z většiny času nezáživným politickým pletichařením, kterým sice již oplývali zmiňovaní Tudorovci, ale oproti nim, se zde stále jen mluví a skutek utek.... To se týká první série - druhá série se ale naplno rozjíždí a mě konečně pohltila, že jsem se na nové díly těšila stejně tolik jako na nový Game of thrones. Obzvláště se v druhé sérii mohl konečně více projevit Juan Borgia:) (24.06.2011)

Jak bývá nepěkným zvykem, že řadě seriálů dojde po první sérii šťáva, Borgias jsou přesně opačným případem. Sérii od série jsou lepší. Příběh graduje. Vývoji postav je zde věnována obzvláštní péče. Finále třetí série má vizuál již takřka filmový. Dle mého názoru se jedná o nejlépe zpracovanou historickou látku za poslední roky a jsem velmi vděčná za to, že po ústupu vysokorozpočtových historických filmů z pláten kin se mi dostalo satisfakce v produkci sice televizní, která si však o to víc zakládá na pečlivém výběru herců a propracovaném scénáři. (26.06.2013)

První, co mě na seriálu upoutalo byly titulky. Tady si zase někdo pohrál, a to důkladně. Každý seriál HBO mě fascinuje stylizací a hudbou právě v titulcích. Krev na rukách svatých a líbezných lidí, zamrazí vás už při pohledu na koláže fresek a do stejných odstínů barvených obrazů ze seriálu. A první minuty po nich mi bylo jasné, že tenhle seriál si buduje svou vlastní působivou atmosféru italské renesance. Je znát větší smysl pro detail a slovní hříčky, jako kdyby se každým rozhovorem táhla neviditelná nit, kterou se snažíte zachytit; každá věta říká něco jiného, než její slova. Kostýmy a výprava jsou naprosto nádherné, a ze seriálu na vás křičí všechno: pozor, tady se nebude sázet jen na krev a sex, jak to u jeho sester z HBO bývá, tady se rozehrává velký příběh jedné zajímavé rodiny, kterou nevíte, jestli máte nenávidět, nebo jí fandit. Všechno má svůj účel: vražda, sňatek, zákazy a příkazy způsobující bolest vlastním členům rodiny, tohle všechno se musí spolknout, aby charismatický papež v podání brilantního Jeremy Ironse dosáhl svého. Příběh proplouvá dopředu volně, bez zbytečných kliček a nesmyslů, nedělejte si žádné násilí, přátelé, jen sledujte pompéznost jedné intrikánské rodiny, jejíž příběh dějiny značně zkrášlily a jejich pověst očernily. (28.08.2011)

Seriál se zařadil k mým oblíbeným "historickým" počinům od HBO podobně jako Řím a Tudorovci. Ani v tomto případě se tvůrci nenechali příliš svazovat skutečnými událostmi a ohýbali si historii tak, jak zrovna potřebovali, ale já s tím u těchto HBO záležitostí počítám, takže mi to nekazí výsledný dojem. Navíc mám pak důvod pátrat po tom, v čem se od skutečných událostí odchýlili, takže je možné, že budu o něco vzdělanější:-) Jako bonus jsem dostal naservírovány různé pokrytecké církevní praktiky, takže jsem měl další důvod k blahé spokojenosti. (21.07.2019)

Jak si udržet moc a moc se při tom nezacákat krví - Příručka pro začínající papeže. Stejně jako hrdinové Jordanových filmů, musí také Rodrigo Borgia skrývat, kým ve skutečnosti je. Pod třpytivým povrchem, pod líbivými maskami, skrývá své pravé zájmy. Aby nevypadl z role, nechá sem tam zabít nebožáka, který ho prokouknul. Stejně tak ostatní členové jeho prohnilé, krve a smilstva lačné famílie. Role jsou rozděleny jednoznačně: ženy svádí, muži vraždí. Téma těla a tělesnosti v menší či větší míře zpracovávají všechny epizody. Odosobnění tělesné schránky dosahuje vrcholu v samém závěru, kdy je lord Sforza během neskutečně ponižujícího procesu (spravedlnost v pojetí Borgiů = nástroj osobní msty) přinucen použít vlastního těla coby důkazu. S Tudorovci, jejich seriálovými příbuznými z britských ostrovů, pojí Borgie upovídanost. Postavy promlouvají i tehdy, kdy by neškodilo mlčet, a o tom, co by stačilo vyřknout/vyjevit jednou. Špetka cynismu, vlastní postavám i nakládání s nimi, Borgie nad Tudorovce povyšuje: těžko je vnímat jako rodinné drama, nevyjímaje idylický, ve svém jádru vrcholně cynický poslední záběr. Není-li uším vinou naivity dialogů (a s tím související naivity postav, měnících svá stanoviska s lehkostí, s jakou sfouknete svíci) dopřán dostatek chutné krmě, oči budou díky pompézní výpravě zaručeně nasyceny. Nádherné, vždy, žel bohu, čistočisté kostýmy a vyblýskané podlahy rozlehlých interiérů strhávají pozornost k mizanscéně. Stejně tak figury, jež se v záběr vynořují a ze záběru mizí dle významu, jež jim v zostra rozjeté hře pro pokročilé intrikáře náleží. Zvlášť v kombinaci s náboženskými chorály působí interiérové scény majestátněji než exteriérové boje tisícihlavých, očividně digitálních armád. 75% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Nefarie (15.08.2011)