Vyměřený čas

Niccol značně updatoval faustovský motiv a přihodil jánošikovského hrdinu, jenž kdovíkde získal schopnosti (fyzická zdatnost, hraní pokeru na úrovni Jamese Bonda, suverénní střelba ze zbraní a řízení aut, za jejichž volantem pravděpodobně sedí poprvé v životě), s nimiž nyní kdovíproč bojuje za beztřídní společnost. Jeho motivace je vinou odbytého vykreslení postav a podmínek, v nichž žijí, velice nepřesvědčivá. Prostě tak jedná, protože nám skrze něj režisér/scenárista/producent potřebuje sdělit pár tezí. Podnět k diskuzi to není špatný, ale k témuž postačí přečtení synopse filmu, případně zhlédnutí traileru. Zklamává-li Vyměřený čas jako „film s myšlenkou“, o moc lépe nefunguje ani coby akční thriller. Niccol nedokázal svá sdělení hladce zapracovat do žánrových schémat, pročež postavy, jimž neustále utíká čas, co chvíli vedou umrtvující „sit and deliver“ dialogy. Willův cíl zůstává dlouho nejasný, jeho jednání postrádá logiku, což lze bohužel vztáhnout na celý film (až příliš snadno napadnutelný je již samotné přečerpávání času, nad nímž například spící člověk nemá žádnou kontrolu). Také ostatní postavy dělají rozhodnutí, jež se od nich vzhledem k pravidlům žánru očekávají, nikoli rozhodnutí, jež by v kontextu děje dávala smysl. Nakonec mne na tahle ambiciózní americká žánrovka více než nesevřeným vyprávěním bavila tím, co častěji oceňuji u filmů evropských – kamerou (Roger Deakins), jež odlišnou kombinací světla a barev odděluje jednotlivé třídy a strohou výtvarnou stránkou (Alex McDowell), kdy například „policejní“ auta představují milý návrat k dystopickým sci-fi někdy ze 70. let. Celkově ale... škoda času. Apendix: Ne, že by se mi to nelíbilo, nicméně nechápu, proč je Amanda Seyfried po celý film oděná do šatů na soaré (když běhat, pak, samozřejmě, v lodičkách s vysokými podpatky). 50% (24.10.2011)

Jazyk filmu aj príbeh je pomerne naivný, a napríklad celé to šermovanie digitálnymi rukami mi prišlo srandovné. Na druhej strane ako zamyslenie nad stavom sveta, kde už dnes chce byť každý mladý čo najdlhšie (štyridsiatnici objavujú čaro telesnej výchovy), naháňa sa čas a plánovacie kalendáre nahrádzajú tie modlitebné, to istú myšlienkovú úroveň má. Zároveň je potrebné upozorniť, že každý pokus zvrhnúť kapitalizmus sa počíta. Aj keď je len taký nedopečený. Poznámka: Pri sledovaní komentárov ostatných som si uvedomil akú silu v sebe skrýva povesť o Jánošíkovi, keď sa používa ako porovnávací príklad pre americké utopické sci-fi. (07.05.2013)

Škoda. Výpadky základnej logiky by mi nevadili, keďže je to z filmárskeho hľadiska úplne v poriadku. Justin je sympaťák, Amanda je nečakane sexy, ich vzájomná chémia funguje bez problémov, káry majú dobrý zvuk, tempo je dobré, akcie tak akurát. Bohužiaľ, tá naivná (ba až stupídna) anarchisticko-ľavičiarska ideová rovina je taká výrazná, že mi už zhruba od polovice prerážala akýkoľvek iný divácky zážitok/pôžitok. Proste ma to sralo. (21.01.2012)

Chytrá jednoduchá hyperbola posouvající současný komoditní fetišismus a darwinisticky pojatý kapitalismus ad absurdum. Navíc film ironizující vlastní nemožnost vykročit ze zavedených mantinelů showbyzu. Niccol však těch několik atrakcí (bondovské citace, Bonnie a Clyde romantika, dystopické bijáky) nikdy neklade před samu myšlenku boje proti nespravedlivému systému, v němž majetní těží (ontologické) bohatství vykořisťováním bezbranných. Některé teze zavánějí tím, že Niccol četl Badiouovu Komunistickou hypotézu a upravil ji pro potřeby hollywoodské podívané (tzn. nedovolil si zajít tak daleko, ale svědomitě tam nakročil - viz vynikající závěr). Film je plný děr v logice i motivaci, scénář je velmi nevyrovnaný, střih a kamera poněkud bezzubé, ale celek působí jako příjemný impulz k zamyšlení nad stavem současné společnosti a utopickou povahou systému. Právě tohle dělá z In Time pozoruhodný a vyčnívající titul v současném hollywoodském pelotonu, i když ne zrovna titul bezchybný a hodný bezbřehého nadšení. (70%) (24.10.2011)

Upřímně, zpočátku si mě tento film získal na svou stranu, bylo to originální a přitom takové "civilní" (i když se film odehrává v budoucnosti, je to vlastně přítomnost, nikde nejsou létající auta či podobné sci-fi vychytávky) a to mám rád. Jenže potom mě to začalo nudit. Dva herci, na jejichž účast jsem se nejvíce těšil (Olivia Wilde a Johnny Galecki) tam dostanou asi pět minut (dohromady!) Navíc postupem času zjišťujete, že tento film má ke genialitě, či nějaké vyšší myšlence, opravdu daleko. Navíc je v tom filmu tolik logických děr, které jen uměle vytvářejí "napětí", až jsem z toho byl na konci otrávený. Nemůžu je říct, aniž bych spoileroval, za všechny uvedu jedinou, která mě nejvíce uhodila do očí - SPOILER! hrdinové mají "dávkovač", na kterém je milion let života a oni dva, ačkoliv jim zbývá tak hodina, si nevezmou samozřejmě nic, ihned jej předají těm potřebným a raději utíkají… KONEC SPOILERU! Takhle, Justin u mě nikdy nebyl pan herec a nechápu, proč ho všichni TAK obdivují, ale ok, nebyl špatný. Amanda nezklamala, ale to mikádo jí moc nesedělo, dlouhé vlasy jsou přeci jen krásnější. Kdo mě vyloženě zklamal, je režisér - vážně, Andrew? Po šesti letech čekání od parádního snímku Lord of War přijdeš s něčím takovým, kde je X logických kiksů? Kde příběh se snaží být originální, ale vše stojí na jediné myšlence, která je ke všemu nevysvětlená (viz. prolog - "Nemám čas lámat si hlavu tím, jak k tomu došlo. Je to tak, jak to je. Jsme geneticky upraveni tak, abychom přestali stárnout ve věku 25 let.") Zkrátka a dobře, nemám rád filmy, které jsou udělány jen "na půl". Tohle je jeden z nich. 60 % jen za herce a fakt, že jsem se až tak nenudil. (07.04.2012)