Futurologický kongres

I když má film rozhodně co říct a má v sobě poselství, které je dáno i tím, že byl příběh převeden do tohoto média, tak je to především forma, která tady zaujme, a to naprostým právem. Chvíli máte pocit, že se jedná o něco dalšího z pera Charlieho Kaufmana, ale přitom je to příjemné sci-fi s krásnou fantazií a nádherně bizarně absurdním vývojem. (29.05.2017)

První polovinu filmu jsem si říkala: "bude to asi něco jako Simone, bezva." V druhé polovině mi hlavou projelo: "aha, tak spíš moderní verze Senzačního světa, super." No a nakonec přišlo vystřízlivění v podobě nepovedené laskominky plné scének a nápadů haprujících mezi jednou a pěti hvězdami. Plné námětů s nevyužitým potenciálem, já sama ve filmu viděla hned několik motivů, z jejichž převzetí by mohlo vyjít mnoho povedenějších filmů. V hrané části stopáže se u mě zábava střídala s nudou fifty fifty, v animované už převládala jen ta nuda, takže sakum prdum, lítám mezi jedním až pěti kusy, za uzívanou podívanou téměř lákající ke zmáčknutí rychloposuvu ale zadrhávám maximálně na dvou a konstatuji - umělé. PS:Filmy s digitální Robin vypadaly na moc pěkné grindhouseovky, příště by měla jít spíš do nich. (29.05.2014)

,,MOHU SE VRÁTIT TAM, ODKUD JSEM PŘIŠLA?“ … ,,TO MÍSTO, ODKUD JSTE PŘIŠLA, JIŽ NEEXISTUJE....“ /// Zajímavá myšlenka, možná i zpracování…, ale postupně je to fantasie nad moje vnímací schopnosti. Svět chemickejch fantasií zabíjejících minulost – tak jednoduchý (nebo stravitelný?) to zas není. Příběh mi zavírá voka a dávat víc * jen kvůli hraný části a fajn Princezně nevěstě mi připadá nefér. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou povídku, kterou v roce 1971 napsal Stanisław Lem, číst nebudu. 2.) Jsem spíš na ty antiutopie, založený na iluzích... 3.) Thx za titule ,,majo0007“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (28.05.2014)

Protest, který si vypomáhá tím, že věci, proti nimž brojí, bagatelizuje a posouvá do roviny snadno napadnutelné karikatury. Může to pak samozřejmě působit revolučně a radikálně, ale ve skutečnosti je Folmanovo revoltování proti mechanizaci, schematizaci a podmanění reality ještě mnohem mechaničtější a "generičtější" než většina kritizovaných jevů. Chtě nechtě působí Futurologický kongres jako beznadějně děravá metafora zastydlá kdesi v dystopických vizích 90. let, jako uplakaná zpověď vyhaslé hvězdy, zahořklé mrmlání nezávislého filmaře na něco, co se neobtěžoval pochopit a především jako strašně agresivní výpověď, v níž animace na rozdíl od Valčíku s Bašírem neslouží jako prostředek osvobození a distance od traumatu, ale naopak nástroj podmanění a zotročení vnímání diváka (pure ideology, celý ten vizuál, naprostá bagatelizace, glajchšaltace té obrazové informace, jak říkáme my inťouši s nasazovacím vousem). Už dlouho jsem neviděl nedomyšlenější film, který by mě svou prostoduchou žlučovitostí vytáčel do běla. V zásadě mám dvě pozitiva: výtečný soundtrack Maxe Richtera určitě poslouží jako dobrý matroš pod trailery a první, co mě po Kongresu napadlo, bylo: Chci vidět nový film Michaela Baye. Jeho prostá hloupost mě očistí víc než tohle kostnaté a šlachovité podobenství, jehož "intelektuálství" je stejně ostentativně strojené jako karikatura Toma Cruise. P.S. Možná by se měl Folman zamyslet nad tím, že jeho vizi zpracovala zatracovaná fabrika na vizuální psychofarmaka už několikrát neskonale inteligentněji a rafinovaněji. Ale to se do jeho rozhořčené reality nehodí, vím. (31.07.2013)

(KVIFF 2013) Jednoznačně nejrozmáchlejší snímek mých letošních Varů. Geniálně namixovaná kombinace dystopického sci-fi a nemilosrdně výstižné společenské satiry, podpořená skvělým výkonem charismatické Robin Wright. Ať si o jejím výběru rolí říká kdo chce, co chce, tohle jí prostě sedlo. Jako na většinu festivalových filmů, i na Kongres jsem šel více méně naslepo, takže ten náhlý rafinovaný přechod do "povinné" animace byl pro mě naprosto nečekaný twist. V tu chvíli se mi úsměv přerodil v němý úžas. (09.07.2013)