Trefa

Sleduji, že popisy i komentáře filmu naivně upadají právě do toho klamu, se kterým si snímek o několik pater výš elegantně pohrává. Narativní logiku západních thrillerů, vybroušenou noirovou magii i tzv. hlubší existenciální úvahy používá chytře a vtipně jako vějičku a chválit ho za jejich zvládnutí znamená film hrubě nedocenit, minout pointu, je to stejně mimo jako zamilovat se do prvotřídní děvky proto, že se s vámi vyspala. *** Thajský film přitom vzal prostředky západní narace a předvedl na nich východní nahlížení na bytí, a přestože si láskyplně utahuje z obojího, z výsledku mrazí, protože nakonec se pod všemi klamy mlčky ukazuje na prázdno. *** Je to fyzický film, a bude vás klamat tělem právě jako nejlepší děvka: rafinovaně a s nadhledem vás povodí tím, co buddhisté označují „sansára“ a „májá“ – ne náhodou hlavní hrdina pořád dokola končí mezi mnichy, s významně odstupňovanými záměry, a i důsledky. *** Noir (strhující vizuálno), thriller (zaujatost, napětí, kauzalita a spád) a ony tzv. hlubší existenciální úvahy (uklidňující, falešný dojem hloubky) jsou tu jen zvolené prostředky, čím bude film diváka obehrávat, odlákávat, očarovávat, rozptylovat, klamat, čím mu bude znovu a znovu falšovat a překrývat (a zároveň teprve tím i předvádět) vlastní podstatu svého sdělení: jak náchylná je lidská existence k odvádění pozornosti a budování iluzí, k setrvávání v klamu. *** Jakmile to pochopíte, začnete se kochat, budete se potěšeně a pobaveně prodírat vrstevnatým závojem možností, jak si nechat obelstívat oči, mysl i úsudek, budete s rozkoší prodlévat ve hře, budete se honit za mrštně uhýbající zápletkou jako kočka za klubíčkem a budete vrnět blahem, že režisérova ruka s nití ve správnou chvíli pokaždé (pokaždé!) ucukne. *** Film dá vaší mysli i očím fyzicky zažít, co znamená to zdánlivé opakování (ano, vše, co se ve filmu opakuje, vizuálně, má nakonec pokaždé jiný, rozvinutější význam), upadání do zdánlivě stejných pastí, rozptýlení hrou, a přitom budete překvapováni a fascinováni nepřetržitým vývojem, nezastavitelným spěním a krásou umožňující (klamné) vytržení u čehokoli, co vaše oči („vaše“ oči díky rafinované kameře a střihu) v kteroukoli chvíli zaberou. Vždy to bude magicky krásné, a jen když budete pozorní, zjistíte, že vždy je tam někde ukrytá past (odkazy do zobrazovacích kódů jiných žánrových filmů, cákanec krve na kameře, opakované záběry vs. záběry, které jen budí zdání, že se opakují, proměna významů s ryze mechanickou proměnou perspektivy, vrstevnatá hra s převráceným viděním, s diváckým předvídáním, a to vše s velejemným sardonickým humorem, který vše předváděné proniká. *** Nesmírně elegantně, až těžko postřehnutelně vtipný film, kde teprve souvislé vlákno těchhle bystrých škubnutí kobercem, kdykoli se cítíte jistí v kramflecích, vás provede vrstvami klamů a hříček k podstatě sdělení – nejde o příběh, ale o předvedení tuposti našeho spoléhání, umanutého lpění na jednou zavedeném, přestože všechno plyne a dá se znovu použít jinak. Film. Souznění se snímkem a blaženost z pochopení se nedostavují s rekonstruováním děje či vyřešením zápletky, ale spočívají v dosažení té noblesní zalíbené ironie, s níž lze – pokud jsme si vědomi prázdnoty – vytvářet svrchovaná, vesele a spiklenecky krásná díla o pádech do nahodilých interpretací. (30.06.2012) (méně) (více)