Černý motýl

Tonda Banderas si tady hraje s lidskou dušičkou. Nejen, že Jonathan Rhys Meyers nehraje čistou hru, ale Tonda tady, coby spisovatel, jasně úřaduje a zřejmě neví, co s nově rozepsanou knihou. Takže si potřebuje trošičku vylejt vztek a přijít na nějakej parádní zakončovák. Škoda ale, že to co baví Tondu, nebaví jeho diváka. Spisovatel samotář je vděčný téma, ale s takovým přístupem dojde maximálně tak do důchodu. (29.07.2017)

Podobné téma už tu bylo. Připomíná mi to pár dalších filmových příběhů. Tenhle se snaží vést k zamyšlení, ale místo to jenom vaří z vody. Mám ráda postupně houstnoucí atmosféru, ale tady jsem měla chvilkami problém udržet oči alespoň otevřené a snažit se soustředit na to, co vlastně vidím na obrazovce televize.Herecké obsazení bylo fajn. To bylo asi jediné pozitivum tohoto filmového počinu. (09.10.2017)

Ten úvod je sice pomalejší, ale působí tak nějak záhadně, že to diváka celkem zajímá. Jenže cca od jedné třetiny, kdy se Banderasův host začne chovat jako debil, to začne jít z kopce a valí to z něj vlastně až do konce. Ona snaha tvůrců udělat z toho šíleně chytrej thriller je ve výsledku úplně na škodu, protože postupně přichází twist za twistem, až jsem si říkal, že už to snad není možný. A. Banderase jsem po dlouhé době rád viděl, hraje si svůj kvalitativní standard, ale bohužel si vybírá opravdu špatný filmy, nedá se nic dělat. (04.06.2017)

Rachitickej Jonathan Rhys Meyers s tetovánim místo svalů? Nezlobte se na mě, ale tomu bych dal přes držku už jen tak pro legraci. Tenhle můj názor ovšem nesdílel Antonio Banderas, kterej z něj byl poměrně dost vyplašenej. Dále si myslim, že Banderas je poslední dobou vyplašenej i z toho, jak splácet své hypotéky, jinak by nebral takovéhle braky. Odpad tomu nedám jen proto, že jsem to dokoukal, čehož do dneška lituju, protože ke konci to začínalo bejt šílenejma zvratama nacucaný víc, než XXL plenka inkontinentní báby... (19.08.2017)

Když spisovatel píše někde na samotě knihu, nemá nápady a u přemýšlení usne, začnou se dít věci vskutku nevídané. Takhle to nějak vypadá když se řekne, že tvůrce políbila Můza? Rozvine se událost, která svým postupným vývojem čím dál víc překvapuje. Objeví se muž, který se spisovatelem rozehraje podivnou hru v rámci inspirace jeho příběhu. Ale je to skutečně hra anebo fakt? Psychologický ráz jednotlivce přichází do popředí, což vede ke zvědavosti, kdo z koho. Vývoj kupodivu nepředvídatelného děje jde svým přirozeným tempem kupředu a každou další minutou nabírá na intenzitě. Nějakého to napětí se sice vyskytuje, ale nějak tomu pořád chybí atmosféra. Každopádně výkon Antonia Banderase snímek hodně vyzdvihuje. (31.03.2018)