Zpráva o Europě

Důvod, proč Europa Report nefunguje, se dá vyložit na principu rovnováhy, která tady v klíčových aspektech dodržovaná není. Každé výborné sci-fi na ní přitom stojí. Dva příklady za všechny. Kubrickova 2001: Vesmírná odysea (na kterou se tady okázale odkazuje) sice bývá zmiňována jako jedno z mála "hard" sci-fi, ale ten svůj vědecký racionální základ vydatně vyvažuje rozměrem mysteriózním až náboženským. Formálně je to v 2001 přítomné prakticky pořád a ten film na kontrastu emocí a chladu/ známého a neuchopitelného stojí: vesmírné lodě tančí Straussův valčík, dlouhé sekvence opravy lodi jsou zintenzivňovány zvukem (hlasité dýchání), racionálnímu vysvětlení se vzpírá závěrečný akt připomínající halucinační trip, a tak dále. Podobně District 9 (už blíž Europa Reportu). V něm se pracuje s dokumentárními prvky (hlavně první polovina), které jsou ale v druhé polovině filmu vyváženy překlopením do žánru béčkového akčního sci-fi. Zase je tam rovnováha mezi zcizující, víc intelektuální a informativní složkou a tou imerzivní a emotivní. Europa Report se sice taky pokouší o kombinaci formální odtažitosti a dramatického jádra, ale ve výsledku v tom spíš selhává. Nekomunikativnost kamerových záznamů je vyvažována přímým oslovováním diváka (velkou komunikativností) v doku-vstupech. Vstupuje tu samozřejmě do hry nelineární řazení scén z found footage, neboli dramaturgická koncepce směřující k postupně gradovanému příběhu. Europa Report ale divákovi odpírá až příliš. Na jednu stranu - a čistě intelektuálně - jde o fascinující pokus o narativní ztvárnění vědecké expedice, jejíž omezená lidská perspektiva dokázala jen zachytit koutkem oka to, po čem pátrala. Na stranu druhou je to jako sledovat přerušovanou soulož bez vyvrcholení, nebo spíš s uroněním jedné trapné kapky na závěr. A ještě jinak: pokud po nás film chce emoční investici do postav, nemůže nám je celou dobu ukazovat takhle odosobněně, a pokud se chce klasické dramatické koncepci vzpírat, musí diváckou mysl dostatečně zaměstnat jiným způsobem (formálně, intelektuálně...), na což tady ty splitscreeny, intermediální vsuvky a drobné "glitche" nestačí. (07.07.2013)

Líbí se mi, že se poslední dobou tvůrci sci-fi filmů nebojí přicházet se stále novými nápady. Zpráva o Europě sice nezboří hranice originalitou, ale i tak v sobě skrývá plno myšlenek, nad kterými je radno zapřemýšlet. Do toho připočtěte skvělou mezinárodní skvadru herců, kvalitní, i když levné zpracování a máte na světě malý film o, jednou možná, dost zásadních událostech lidstva. (10.01.2016)

dobré, a to velmi, nicméně si neodpustím menších výtek ku formátu found footage kamery, protože ač se jako jednomu z minima filmů podařilo koncept prodat (a díky poctivé práci je úplně jedno, jestli byl rozpočet velikosti pro solidnější indie film, nebo zda se pohyboval někde ve vyšších sférách), ale pořád pro mě postrádá značnej kus autenticity, protože všechno se vleze do záběru a nemnoho se objevují scény, kde se cosi odehrává na půl záběru, nebo je to nutno rozdělit do více obrazů zároveň, další scény, jejich střih a sled je sem tam až moc filmový. Moje deviantní já by možná chtělo vidět sestřih, který by vypadal mnohem víc jako dokumentární film, než jaký je tady výsledek (víc komentářů od vědců atp.). Pořád ale dosti nadprůměrná záležitost a jedno z nejlépe uřemeslněných scifi poslední doby. (18.07.2013)

Mám skvělou osobní i místní znalost 65-ti měsíců Jupitera, kterou jsem získal při mezigalaktickém běhu v beztížném stavu hlavou dolů. Proto si myslím, že bych při další letu na Europu byl ideálním členem posádky, ale přesto bych případnou nabídku byl nucen odmítnout. Zatím totiž nedokáži najednou zrealizovat dvě komplementárně spojené podmínky k přežití: 1) Nikdy neopouštět kosmickou loď, 2) Nikdy nezůstávat uvnitř kosmické lodi. Až tento drobný problém doladím, tak se do nějakého toho vesmíru mrknu a budu doufat, že tam bude méně nudy, kamerových cvičení a blikajících obrazů než v tomto nadějně se tvářícím snímku. (02.02.2014)

Solidní žánrová věc, která na Béčkové tělo found footage space hororu roubuje vedle protlaku klišé i vážnější témata a ambicióznější narativní strukturu. Dělá to relativně chytře a zručně, byť levné kulisy zamaskovat nedokáže. Ten sentinel tam být opravdu nemusel. Vzhledem k tomu, že tvůrci zkombinovali hned několik mých velkých fóbií, hodnotím velmi kladně. Chytlavé. (24.07.2013)