Lost in the Suburbs
Režie:
Martin FričKamera:
Karel DeglHudba:
František ŠkvorHrají:
Karel Höger, Běla Jurdová, Josef Pehr, František Smolík, Terezie Brzková, Zdenka Procházková, Zdeněk Štěpánek, Milada Smolíková, Libuše Zemková (více)Obsahy(1)
Těsně po skončení války, v květnu 1945, se vrací nadporučík Mareš se svou jednotkou do Prahy. Těší se na shledání se svou rodinou, snoubenkou a přáteli. Jeho kolegyně četařka Stáňa ho miluje a bojí se, že ho v novém prostředí ztratí. Mareš navštíví starou paní Stachovou, ale nemá sílu jí řict, že její syn padl. Postupně se dozvídá, že jeho snoubenka je už vdaná, matka a sestra byly zatčeny a zastřeleny a bývalí přátelé jsou mrtvi nebo zmizeli ve víru války. Nalézá pouze starého profesora Blažeje, který pět let nevyšel ze svého sklepního bytu, aby se nemusel setkat s Němci... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (71)
Epizodicky štruktúrovaný film o tom, aký bolestivý môže byť návrat domov z frontu. Veci totiž už nikdy nebudú rovnaké a je jedno, že ľudia v podstate áno, len poznačení vojnou. Každá epizódka má svoju myšlienku, občas zamrazí pri akýchsi "chybách v komunikácii", pri filozofickej poznámke ohľadom vojny (zblízka sa na umieranie už iba pozeráme), pri pohľade na človeka, ktorý sa dozvedel, že stratil všetko. Ženy neboli iba obete, čakajúce márne na svojich padlých synov a mužov, ale aj vojačky, nesúce si do ďalšieho života nezmazateľné nočné mory. To všetko v statických dialógových scénach vo filme, založenom na hereckom výkone vždy spoľahlivého Karla Hogera. Na záver dôjde na polemiku, čo je tým skutočným návratom domov a zároveň dôkazom toho, že veci sa skutočne nenávratne zmenili. ()
Zaujímavý film. Na prvý pohľad je to kaleidoskop príbehov a osudov vojakov vracajúcich sa domov s ústrednou postavou npor. Mareša. Všetko by bolo v poriadky, veď Karel Hoger podáva štandardne výborný výkon. Nedá sa však prehliadnuť, že celý film je poznačený dobou svojho vzniku. Nie je ešte úplne červený, ako filmy nakrútené o rok neskôr, ale tá ružová môže byť nebezpečnejšia ako červená. Karty už boli rozdané a tento film je cenný aj ako dokument posúvania hraníc. ()
,,Co bylo, je zaplaťpánbůh za námi a teď se budeme těšit na to, co přijde... Ne tak celkem. Radostné chvíle ze šťastného konce 2.světové války postupně střídají smutná poznání reality. Osvobozením skončila jedna kapitola dějin, ale důsledky dřívějších událostí pokračují dál, když válečného hrdinu s hodností nadporučíka čeká povinnost odjezdu do pohraničních Sudet ve věci odsunu pozůstalých nacistů z republiky... V krátkém, ale pozoruhodném období čs.kinematografie 1945-48 vznikla mezi řadou zajímavých filmů s náměty ze současnosti i tahle spoločenská reflexe o dojmech a důsledcích z nedávno ukončené války i poválečných poměrech v pražském prostředí. ,,Člověk se vlastně bojí smrti jenom když není docela blízko ní, pak už se na ní jenom dívá... a někdy byla tma. Člověk pak vlastně ani nezabíjel, člověk jenom střílel." Film sledující osud a zážitky nadporučíka, jeho kolegyně četařky a dalších dávných známých nemá sice jako celek jednu stálou zápletku, ale obsahuje řadu silných momentů. Nejdřív, kdy se nadporučík Mareš odhodlává říct mámě svého padlého kamaráda o smrti jejího syna, podruhé když navštíví opuštěného profesora, který skoro celou válku nevyšel ze strachu z bytu a potřetí, když se po řadě jiných zpráv dozvídá i o smrti svojí maminky a loučí se se svým bývalým bytem, který byl za války rozprodán a znovu prodán někomu jinému. Filmu dominuje kvalitní scénář a vynikající herecké výkony, vedle tradičně skvělého Karla Högera v hlavní roli bych zmínil Františka Smolíka (profesor Blažej) a Terezu Brzkovou. 95% (deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) ()
Bohužiaľ roky, ktoré ubehli sú na tomto filme poznať. Predovšetkým technická kvalita, hlavne silný šum, pre ktoré je v dialógoch horšia zrozumiteľnosť. M. Frič natočil v podstate jednoduchý príbeh vojaka, ktorý sa vrátil domov. Žiadne veľkolepé scény nečakajte, je to skôr komornejšie podané. Najviac dojme scéna v ktorej Mareš "Babičke" nedokáže povedať, že jej syn padol. Vo filme prejdeme Prahu krížom -krážom a stretneme mnoho "sovetskych soldatov" a za celkom vydarené považujem i stretnutie s profesorom. Na to, že 5 rokov nevyšiel z domu bol celkom dobre informovaný o situácii na fronte...70%. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (6)
- Jedná sa o najvýznamnejší scenáristický počin Leopolda Laholu. Snažil sa načrtnúť hlbší existenciálny problém – otázku možnosti a dispozície návratu do mierového života. (Biopler)
- Poprvé ve filmu Ilja Racek. (M.B)
- Na začátku filmu oznamuje velitel jednotky (Zdeněk Štěpánek) četařce Stáně (Běla Jurdová), že byl její nadřízený nadporučík Mareš (Karel Höger) povýšen do hodnosti kapitána. Když se však na konci filmu objeví vojenská spojka s rozkazem o přemístění a hledá velitele, shání opět „jen“ nadporučíka Mareše. (lioncel)
Film Návrat domů je poeticky vyprávěným niterným rozkolem očekávání se skutečností. Euforické nadšení z opětovného přivítání se s, válečným děsem přerušeným, osobním životem se stává básníkovým epitafem jeho vlastních pramenných niterných sil, životně důležitých na frontě válečné vřavy. Rozvrat naděje je všeobjímající, pachové stopy intimní minulosti jsou pohřbeny pod nánosem válečných slz a krveprolévání. Neubrání se sice nostalgickému posmrkávání, ani se nevzpírá morálnímu patosu, podávaného ve správném ideologickém znění, ale není to v míře, která by dokázala pokazit potěšení z filmové porce niterné poezie. Hlavní proud poetického vlnění je soustředěn na niterný zásah akutního zjištění úplné ztráty důvěrně známého prostředí rodného domova a základních aspektů intimních vazeb. Hrdinou písně citů básníka je Kliment Mareš (velmi dobrý Karel Höger), nadporučík, čerstvě povýšený na kapitána. Jeho návrat z dlouholetého pobytu na zuřivé válečné frontě do právě osvobozeného rodného města Prahy se stává jeho nejzásadnější katarzí vnitřního světa v životě. Minulost již přestává být naplňující. Hlavní ženskou postavou je Stáňa (příjemná Běla Jurdová), četařka a nadporučíkova frontová milenka v rozpacích z možného hořkého konce. Nedorozumění si škodolibě pohrává s nitrem. Třetím, a do Prahy přibyvším, vojákem je Janík (příjemný Josef Pehr), desátník, navoněný a uvědomělý k věčné slávě armády Osvobození. A jarním sluncem prozářená Praha se na něj přívětivě směje. Důležitou postavou je Marta (zajímavá Zdenka Procházková), bývalá Marešova láska mládí. Nejočekávanější setkání se stává počátkem bolestivého rozpadu iluzí. Výraznou postavou je Stachová (pozoruhodná Terezie Brzková), stará švadlena, neochvějně doufající v návrat jediného syna z konce krutostí válečné fronty. Snadno zranitelně jsou ty vnitřní světy. K výrazným postavám patří také Blažej (strojený František Smolík), bývalý Marešův profesor zeměpisu. Veškerá vznešená ušlechtilost vzdělaného ducha známé minulosti se zaprášena třese strachem z okolního světa se znakem kostlivce. Z dalších rolí: velící major a taťka vojenské tlupy z hotelu Central (Zdeněk Štěpánek), vnučka staré Stachové v bezradnosti tragické informace Tonča (Pavla Suchá), maličká dcerka Marty (Michaela Lišková), starý a známý vrchní v Mánesu (Josef Hořánek), dotěrně zvědavá hotelová pokojská (Milada Smolíková), mladá dívka, vyzývající Mareše k tanci, Jarmila (Libuše Zemková), staří manželé, v bývalém Marešově domově, Fialovi (Ladislav Kulhánek a Ella Nollová), k vojákům osvobození laskavý majitel koloniálu Sedláček (Bohuš Hradil), jeho dospělý syn, tak ochotně doprovázející Janíka po Praze, Zdeněk (Jaroslav Mareš), Janíkův objekt zvýšeného zájmu a Sedláčkova dcerka Jitka (Blažena Slavíčková), či Marešova matka ve vzpomínkách slz (Otylie Beníšková). Návrat domů, film Martina Friče, je nejintimnější poezií zásadní niterné katarze návratu domů z hrůz zuřivého válečného konfliktu. Do nálady prosákla radost a odhodlání. Působivá poezie lidského nitra! () (méně) (více)