Páter Thomas

Za najdesivejší, najnechutnejší a najodpornejší film talianskeho režiséra Lucia Fulciho považujem snímok "Brána do záhrobia" (E tu vivrai nel terrore - L´aldilá), ktorý natočil v roku 1981. Na druhé miesto by som zaradil "Pátera Thomasa" (Paura nella cittá dei morti viventi). Pri ňom sa pán Fulci tiež poriadne odviazal a nebral si žiadne servítky. Obesený katolícky kňaz. Krvácajúce oči, zvracanie vnútorností. Rozdrvená lebka a vytekajúci mozog. Hlava prevŕtaná elektrickou vŕtačkou. Červy, krysy. Hnusné rozkladajúce sa oživlé mŕtvoly. Krvilačné zombie. Slizké, krvavé gore. Démonický prízrak mŕtveho pátera Williama Thomasa... Non é giallo. Questa é dell´orrore!!! **** (17.02.2016)

Děsná kravina! Páter Thomas je natočený, pokud se to dá vůbec tak nazvat, jako slátaninu veškerého možného hnusu a nechutností, zato s naprostou absencí děje a logiky. Jediné vysvětlení snad může být jen fakt, že autor scénáře musel být sám duševně vyšinutý a měl by následovat stejnou cestu, jako jeho filmový páter! (01.01.2015)

No zacal by som jedinym co mozem tomuto filmu vytknut a to bola hudba....Ten "song" na konci bol sice chytlavy ale vobec sa do zanru horor nehodil.Skor by som ho dal do nejakej nemej grotesky...Pribeh bol podla mna uplne super a pri filme som nenudil ani sekundu a to je podla mna najdolezitejsie.Ked k tomu priratam este skvele smrte vychadza mi to na jasne 4*. Fulci to proste vie.... (22.12.2005)

Tenhle horror jsem viděl kdysi dávno v jednom zakouřeném pražském klubu, kde jednou za měsíc mimo jiné promítali kultovní filmy (např. OBCHOĎÁK SMRTI od Wynorskiho nebo Raimiho ARMÁDA TEMNOT) a dostalo se tak i na PÁTERA THOMASE. No a dnes po druhém zkouknutí stále platí, že tohle je poctivá italská horrorová práce. (02.12.2016)

Tento hit šťastných českých a slovenských vlastníků videopřehrávačů osmdesátých let, rozhodně nepatří k mistrovým nejpovedenějším kouskům. Ovšem vyčítat filmu scénáristické nedostatky v podobě logických lapsů, by bylo (a vhledem k reakcím uživatelů) i je zcela fatální chybou, vycházející z nepochopení a neznalosti jak Fulciho díla, tak i jeho osobnosti. Nahrazení lineární logiky logikou mozaikovu, bylo jedním z důležitých pracovních nástrojů tohoto velkého obdivovatele surrealistů (především pak Bunuela), stejně jako fascinace iracionálnem a temnotou nevědomí, vystupujících na povrch v podobě strachu z neznámého a nepochopitelného, obav z věcí a jevů, které se nachází mimo dosah vědecky zracionalizovaného a utříděného světa, který má zdánlivě pro vše svá uklidňující vysvětlení. Nicméně Paura nella cittè dei morti viventi obsahuje (alespoň dle mého názoru) dva přehmaty, které se měrou zásadní podepisují pod celkovou neuspokojivost snímku. Jsou to jednak výrazně nepovedené (až by se chtělo říct odfláknuté) gore efekty a takřka úplná absence pro Fulciho tolik typického černého humoru (jedna vrtačka v hlavě to nespraví). (13.04.2007)