Útok na Wall Street

Jelikož Uwe natočil něco, z čeho kromě brečícího Purcella nestojí vlasy na hlavě, tak budu milosrdný. Když pominu jakousi teráčskou revenge koncovku, tak se jedná o vcelku reálné a soucit vyvolávající drama, kdy divák nemá sebemenší problém vžít se do role hlavního hrdiny. Ne že bych se tady v tomto žánru vyžíval, ale byl jsem překvapený, jak to Bollovi šlape, no o vyloženě nasraném zakončení nechť si udělá obrázek každá sám. V USA tenhle film beztak zakážou! 55% (31.07.2013)

Jak říká Slavoj Žižek a nejen on, dnes si dokážeme spíš představit konec světa než konec kapitalismu, případně jakoukoli drobnou změnu v jeho fungování. Tahle ideová bezradnost se samozřejmě zrcadlí i v současných filmech, a to jak těch apokalyptických, tak těch zabývajících se přímo aktuální společenskou situací. Typické například je, že systémové problémy se ve fikci personifikují do démonických záporáků, čímž se utvrzuje iluze, že za všechno může několik hrabivých tučných sviní tam nahoře, které když se odstraní, tak bude líp. Tenhle nesmysl se pak bohužel přenáší i do smýšlení o skutečné politice, kdy řada lidí pořád úplně nesmyslně vidí řešení korupce v zatčení těch zkorumpovaných jedinců. Ve skutečnosti je ale jedno, kdo tam sedí, protože problém není v lidech, ale v podmínkách, ve kterých existují. To se ovšem těžko přenáší do srozumitelného narativního celku, takže pak vznikají takové bláboly jako seriál Arrow, kde v každém díle je "záporákem týdne" nějaký odporný kapitalista. Další možnost, kterou tvůrci mají, je tuhle iluzi podvrátit - ukázat, že zlikvidovat vysoce postavené jednotlivce nic neřeší. To se třeba povedlo Tykwerovi v Internationalu, jenže to je skutečně výjimka, protože, co si budeme povídat, lidi se nechtějí dívat na filmy s depresivním koncem, takže jich ani tolik nevzniká. Uwe Boll na to šel ve svém Assault on Wall Street fikaně. Zabíjení hrabivých bankéřů sice částečně pojímá právě jako hon na "ty nahoře", ale zároveň svého hrdinu nechává likvidovat těch systémových článků víc. Mimo jiné se tu zdůrazňuje, jak nikdo nechce přijmout zodpovědnost za to, co dělá a odkazuje se buď na svoje nadřízené nebo všemožné direktivy, které "přichází shora". Zároveň se film nepouští ani do otevřeného happy-endu nebo naopak do nějakého deziluzivního tragického závěru. Jim se ve finále stává mstitelem modrých límečků - přízrakem, který zřejmě bude v akci pokračovat i po skončení filmu. Tím se film ale znovu elegantně vyhýbá otázce, na kterou dnes nikdo nezná odpověď: "Co dál?" Když si teda vybijeme tu frustraci takhle násilně, protože to jinak nejde, co z toho pak bude plynout za následky? Nikdo prostě nemá žádnou vizi, ani Uwe. Proto bych byl opatrný s tím nazývat tento film subverzivní exploatací a Bolla stavět do role vyvržence systému, který si může dovolit komentovat to, co jiní ne, jako to udělali odborníci v novém čísle Sight & Sound. Na to je Assault on Wall Street pořád málo bulvární, málo radikální a málo protisystémový. (13.07.2013)

Nemůžu uvěřit vlastním očím! Tohle, že natočil Boll? Nenapadá mě logické vysvětlení jak je to možné. Ale měl bych 2 teorie. 1) Bolla unesli marťani a přeprogramovali mu mozek. 2) Boll se nějakým nedopatřením podíval na některý z Magnuskových snímků a hnulo se v něm svědomí (a možná taky snídaně). Jinak si nedokážu vysvětlit, že si sám napsal a zrežíroval tohle super drama o ekonomické krizi a skutečných zlodějích v sakách za statisíce. I ta závěrečná smršť je velice dobrá. Žádný filozofický kecy, ospravedlňování nebo snaha vysvětlit nějaký vyšší dobro a ukolébat svědomí. Prostě čistá chladnokrevná surovost. A několik velice potěšujících detailů. Např. závěr v kanceláři a jedna miniaturní drobnost, kterou běžně scénáristi opomíjejí, ale abych tu nevyžvanil spoiler, řeknu jen: "It's down the road, not across the street!" (02.08.2013)

Neznaje paradigma , anžto jsem Bollem dosud nepoznamenán, vydal jsem se do končin mnou dosud neprozkoumaných. Zasednuv do polohy skrčmo a schylmo, cítě se pohodlně a očekávaje spektakulární vjem, jal jsem se sledovat toto dílo proklínaného autora. Vnořiv se do příběhu životem postupně ubíjené a ke zkáze odsouzené lidské bytosti nemající ani zbla šancí se dostati ze svého bludného kruhu , byl jsem až překvapen realističností podání tohoto strmého pádu, který může potkati každého z nás. Schouliv se ještě více, přípomínaje megalitické embryo velikosti mláděte nosorožce srstnatého, s nebývalou obavou usídlenou v nervových zakončeních, jejíž odlesk se zrcadlil v odrazu mých přivřených očí na obrazovce, jsem očekával nezvratný výsledek tohoto drtivého tlaku vyvíjeného na hlavního hrdinu .. a tak se i stalo..postřílel je do posledního čuráka a já vím jak splatím hypotéku..... (09.10.2013)

Uwe Boll = velice španý filmy. A to tak, že se nejedná o béčka nebo snad ani "céčka", ale přímo o "déčkový" utrpení, na který se nedá dívat. Co se ale stane, když se náhodou Uwe splete(?) a natočí i napíše něco jako tohle?! No kupodivu vznikne vcelku slušnej a obstojnej film (ano, to myslím naprosto vážně). Akce je až v závěru, předtím se jedná spíš o drama, kde by se bezmoc skoro dala krájet. Ono totiž to téma odráží aktuální (finanční) problematiku a ukazuje, co se teoreticky může stát každýmu z nás. Na čistý čtyři hvězdy to není, spíš se to drží prstama za římsu tohoto hodnocení a snaží se tam vyhoupnout. 3,5/5* (07.08.2013)