PetrPan

Z dětství si tyhle skopičiny páně Spencera  a Hilla zas tak nepamatuju, takže netuším, jakou jsem to tehdy viděl verzi, ale teď to byla ta  americká vykleštěná a  ten střih byl přímo příšernej. Dva machři pak nejsou ani tak typická taškařice, jako spíš dobrodružný film s několika opravdu podařenými bitkami, u těch jsem se smál i nahlas. Vymakaná choreografie i hlášky, ostatně jako téměř vždy. Hudba bří Angelisů, skvělý exotický prostředí, Trávníček a Schánilec v českém znění a nebýt toho americkýho střihu půjdu na čtyři.

Normální komedie mnohem víc načichla normalizací. V podobných filmech mne vždy rozesmějí bodří lidoví ministři a vládní úředníci. Ve skutečnosti to byla honorace, jakou běžný občan považoval za něco když ne božského, tak mýtického.  Ministr na procházce si promluvil s tatínkem...to víš, že jo. Na druhou stranu Libuška tu byla ještě krásnější a duo Menšík/Bláha jak jinak než komicky dokonalé. Tři úplně v pohodě.

Naprosto obyčejná naivní a laskavá komedie s nezpochybnitelným nostalgickým kouzlem pro pamětníky. Dnes by se nic podobného nepodařilo natočit, anžto dnešní doba nepřeje vzpomínkám... Za mě čtyři, tady Strnad ještě zpíval vcelku normální, nikoliv normalizační písničku.

Takhle mi Tim Burton sedí, temný, svižný, originální, nehnípající se za každou cenu v burlesknosti, šílených úhlech a barevných fantasmagoriích, přesto s kopou nadhledu, který však nesklouzává do sebeparodie.  Gotická lahůdka, která pro žánrové fanoušky znamená procházku  rájem, mlha, svištící ostří, temný jezdec, uťaté hlavy, čarodějnice... Bavilo po letech a jistě za čas zase bude.

Vyprávění dvou příběhů naráz moc nevyšlo. Ten z minulosti byl velmi průhledný, současný zase bez šťávy, tedy nepočítám-li smyslnou krásu Elizabeth Hurley. Na druhou stranu mě celou dobu zajímalo, jak se to s tou sekyrkovou polívkou vlastně všechno semlelo a nakonec příjemně mírné sexuální tenze měla režisérka taky pod kontrolou, tempo a rytmus ale nezvládla.. Klasické trojčení

Adaptace mangy asi nemohla vypadat a hlavně dopadnout jinak. Šílené japonské komiksy sice znám jen z rychlíku, ale jejich podstata, kde se jemná poetika střídá s až neuvěřitelnou krutostí tak trochu odpovídá japonskému naturelu.  Přesto mi to vyústění tady  tak úplně nesedlo, protože mi to celé  přišlo podobně prázdné jako stín nafukovací panenky. A to jsem si při básni, která  nejprve vtipně (a chytře)  začala i skončila větou "Život je.." opravdu plesal a Nozomi jsem celou dobu fandil. Nejdojemnější pak byla scéna s osamělým starcem toužícím po lidském dotyku...Přesné pokračování básně "Život je" mi vypadlo, a to jsem si jej chtěl zapamatovat, ale tak snad mi odpustíte parafrázi : Život je příběh, který nikdo nenapíše sám.. 

V krátké době opět motiv partnerského stereotypu ve filmu,  povídka z Tváre v okne  byla o stupeň hořčejší, ale ani Bočanova adaptace Párala se s partnerským soužitím nepárá a jako stereotyp rovnou  ukazuje celé to naše snažení na tomhle světě.  Nesympatické postavy, tedy kromě lehce natvrdlého  a naivního Landovského dodávají onu hořkost,  originalitu pak odlehčení v podobě pokusů o vraždy s vlastně dnes už legendární scénou kyseliny ve vaně a dojem kazí jen stydlivá kamera, kterou bych na sklonku šedesátých let v tak přísné podobě zase nečekal. Aneb trocha nahoty by Páralově adaptaci rozhodně prospěla. Pěkné (asi) čtyřky Míly Myslíkové tedy nevidno...

Stylová nabušená akční jízda, kde auta vystřihnou i trojitého salchowa, kulky létají za roh a  budoucnost se skrývá v prostěradle.  Svižná zábava pro českého diváka vyšperkovaná českými nápisy, ruským hlášením, Ladou a Václavem Klausem.  K uspokojivé čtyřce tak akorát.

Brát život takový jaký je, to není jen tak. To totiž každý neumí. Řek Zorba vás ale může popostrčit alespoň k zamyšlení se. Krutý obraz venkovského života chudých Kréťanů, či chcete-li kreténů, brzy na jedné straně ostře kontrastuje s bezstarostností bodrého Zorby, který se vetře k nesmělému Angličanovi hodlajícímu zde podnikat, ovšem na straně druhé spíš jen dokresluje tu mnohotvárnost lidského bytí, kde ve své podstatě jde jen o to, zda dokážete mít radost z dalšího dne, jenž je nám tu vyměřen.  Pětihvězdičková oslava života.

Výborný, leč pro mnohé možná trochu pomalý western na motivy Tuctu špinavců. Zběhlý plukovník Seveřanů dostane druhou šanci a s bandou od oprátky zachráněných grázlů má znovu dobýt pevnost, kterou prakticky odevzdal jižanské armádě.  Grázlové nejsou kromě Buda Spencera nijak sympatičtí a napětí mezi nimi a plukovníkem Coburnem bylo fajn sledovat.  Testosteron totiž stříká proudem a kdo je špagetami políbený, bude spokojen. Tohle drsňačení má prostě své kouzlo. Valerii si pak občas odskočí i do komedie,  překvapí i scénkou která by se neztratila v nějakém tom vidláckém hororu a na závěr nabídne slušnou bitvu plnou diska a la kulomet.  A taky bych chtěl jednou umřít jako Kojak! Někde mezi silnou trojkou a slabší čtyřkou...