Orange Is the New Black

"Suck my dick, Natalie." "Okay." Jednoducho to popísal jeden post, ktorý som v čase, keď som seriál ešte nepozerala, videla na tumblr. Zobrázkovaná scéna "Run nuns, RUN!" a pod ňou text "award winning tv show". Škoda, že som si to vtedy vyspoilerovala. Mimochodom je to ocenenie People's Choice, takže u ľudí to má evidentne úspech a ja asi rozumiem prečo. Skvelý humor a nestrojené scény, niekedy až príliš prepiate, čo ale mne osobne nevadí. Obľúbené postavy: John Bennett, Dayanara, Joe Caputo, Red. (27.08.2014)

Perfektní mix dramatu a komedie! Seriál mě zaujal mnoha nominacemi na Emmy a rozhodně nezklamal. Prostředí ženské věznice je skvělé a hlavně klobouk dolů před tvůrci za scénář a vykreslení postav. Jasně, spousta momentů je trochu nadnesených a seriál hodně hraje na komediální notu, ale najde se i plno hodně silných momentů. Navíc se mi už dlouho nestalo, že bych si oblíbil tolik postav a hlavně o každé z postav něco věděl. Člověku na každé z těch ženských i zaměstnanců záleží a chápe jejich motivy. Je tu snad 20 vedlejších postav, ale žádná tu není vyloženě "jen do počtu". Každá má svou roli a příběh a postupnými flashbacky jste s ní postupně seznamování. 1. řada byla skvělá, 2. měla pomalejší rozjezd, ale díky druhé půlce a postupnému rozvíjení příběhu i ze strany zaměstnanců věznice musím dát plný počet. Těším se na 3. řadu! (07.11.2014)

Pre mňa sklamanie. Herecky, je to zvládnuté dobre. No môj problém je v scénkach v kontexte, ktoré podľa mňa veľa-krát vyzneli smiešne (a nie v tom dobrom zmysle). Ak sa počas seriálu musím veľa-krát facepalmovať, môj postoj k seriálu tým poriadne utrpí. No aby som len nepoukazovala na negatíva, tak čo sa mi zo seriálu najviac páčilo boli nahliadnutia do minulostí. Ak seriál o lezbách, tak The L Word sa mi páči omnoho viac. Od Jenji Kohan dávam prednosť Weeds. A ak seriál s oranžovými oblekmi, tak okrem tohto som zatiaľ videla iba Misfits. Mimochodom, našla som LEPŠÍ OPENING (16.04.2014)

Zásluhou postupného, do detailů jdoucího rozkrývání specifik vězeňského ekosystému, stojícím na stejně nekompromisním teritoriálním chování jako svět venku (kde ovšem mají střety různých ras a náboženství mnohem brutálnější následky), tenhle „character-driven“ seriál nikdy příliš nezabředne do emocionálních stavů a citových vztahů. Na sentimentalitu ve vězení zkrátka není dost času ani prostoru. Také díky tomu je OitNB jedním z prvních feminních (hrdě a do důsledků) seriálů, které dokáží stejně naléhavě oslovit ženy i muže. Více tady. 85% Druhá série: Přerušované vyprávění ve stylu Ztracených je již dost obnošené a navíc zhruba stejně příjemné jako přerušovaná soulož. Vyznívá hlavně jako snaha nějak seriál natáhnout na dalších 13 epizod. Flashbacky jen zřídka současný příběh organicky doplňují. Častěji jen zbytečně odvádějí pozornost, zdvojují informace, připravují nás o moment překvapení (jak se zachová Vee) a nabourávají tempo. Upozadění postavy Piper, resp. bezradnost tvůrců, co si s ní počít, rovněž působí jako nedomyšlené řešení problému, kterak jednu autobiografii rozvést na mnoho hodin děje. Přestože seriál již nemá spád první řady (výjimkou je perfektně semknutá první epizoda), nedokáže vytvořit propojený fikční svět, v němž by všechno svým způsobem souviselo se vším, a chvílemi vaří z vody, stále nabízí mnohonásobně pestřejší paletu ženských postav než většina ostatních televizních počinů, natož filmů. A právě mimořádná rozmanitost a minimální prostor pro běžně vídané ženské stereotypy jsou důvodem, proč zřejmě neodolám ani třetí řadě. 75% Zajímavé komentáře: JFL, Remedy (16.09.2014)

Pokud jste viděli celou Trávu, pak vás jméno Jenji Kohan v titulcích ani v nejmenším nezaskočí. O podobné téma (jak vězení, tak lesbičky) se totiž lehce otřela už v sedmé sérii výše zmíněného seriálu. Do Orange Is the New Black si dokonce přizvala Shaneova „mentora“, detektiva Ouelletta, zde Sama Healeye, v podání Michaela Harneye. Většina hereckého ansámblu je velice příjemná, v čele s hlavní hrdinkou a její svůdnou femme fatale. Akorát mi nejde na rozum obsazení těch dvou polen z Prciček, která mi každou svou scénou tuto báječnou podívanou akorát znepříjemňovala. Proč svou roli získal Jason Biggs pochopíte ve třetí epizodě, ale ten důvod se mi vzhledem k tomu, že neumí vůbec hrát, zdá velice mizerný a málo opodstatněný. Poslední dobou se mi zamlouvají tyhle seriály na Netflixu, které vyvrhnou celou sérii najednou, takže když to člověka chytne, může si dopřát svou pravidelnou dávku čtyř epizod denně a nemusí týden co týden odpočítávat hodiny do vysílání nové části. Ale rok čekání na další sérii ho pak stejně nemine. Na tohle vydařené drama se silnými komediálními prvky (Nebo že by to bylo naopak? No, to asi ne.) se ovšem počkat vyplatí. P.S. Moje milovaná Regina svou skladbou z openingu trefila opět do černého. (17.07.2013)