One Direction 3D: This Is Us

Mnohem lepší než podobný dokument o Katy Perry, ač má dvakrát nižší hodnocení. Nehraje si to na něco, co to není. Je to poměrně realistický (nakolik dokážu posoudit) pohled do neobyčejného života skupiny kluků, kteří měli talent, štěstí a uměli to šikovně využít. Nejlepší je kontakt s šílenými fanoušky, se starými známými a s rodinou. Záběry z koncertů jsem přeskakoval. (07.12.2013)

ČSFD hlásí: 6. nejrozporuplnější film. A abych řekl pravdu, vůbec se tomu nedivím. Já se ale pokusím v hodnocení vůbec nevyjadřovat ke kapele One Direction, k jejím členům, jejich stylu ani k jejich hudbě. Jako takový je tento dokumentární film překvapivě snesitelnou záležitostí. Rozhovory s členy kapely (nepočítaje uřvané 13leté fanynky) a jejich rodinami dávají smysl. Není to iracionální opěvování polobohů hudební scény, ale obyčejné zhodnocení "normálních lidí" "normálními lidmi". Člověka určují jeho činy a v jejich případě (charita pro Afriku, solidarita rodině, aj.) se tyto skutky dají chápat pouze pozitivně. Ano, jsem zvědav jak dlouho jim to vydrží, osobně tomu moc času nedávám. Ostatně o těch špatných se film točit zcela určitě nebude, ale od toho tu máme bulvár. Poslední bod zhodnocení patří jejich producentovi. Simon Cowel byl pro mne vždy vizionářem a člověkem s jasným tahem na bránu. Osobně bych dal nevím co, abych měl takový čuch na prachy... Podle jeho vlastních slov mu nápad založit One Direction nezabral ani 10 minut. Řekněte kdo jiný je schopen a 10 minut vyrobit takovouhle úžasnou továrnu na peníze? Obrovská poklona a respekt před tímto člověkem. Ať se nám 1D líbit nemusí, baví spousty lidí napříč celou zeměkoulí, a s tím se asi budeme muset smířit. (26.04.2014)

Toto není hodnocení filmu, na film se do kina nechystám, One Direction mě absolutně nezajímají, takže nevím, proč bych měla utrácet peníze za dokument o nich. Nicméně mě dosti pobavily dvě věci: 1. Film se během pár dní vyšplhal na první místo žebříčku nejrozporuplnějších filmů na ČSFD. To asi znamená, že film hodnotí pouze zamilované fanynky, které film viděly, ale jsou absolutně neobjektivní, takže dají 5*, nebo uživatelé, kteří film vůbec neviděli, ale OD jim připadají natolik odporní, že prostě dají odpad!. 2. Trailer pustili před promítáním Kick-Ass 2. Intenzita smíchu u jedné scény se tím pádem zdvojnásobila (modří už vědí). (09.09.2013)

Ach ta ironie, že nám reklama před filmem říká, abychom film nezapomněli ohodnotit na ČSFD, když se polovina uživatelů neobtěžuje před hodnocením se na film skutečně podívat a/nebo přistupovat k hodnocení s náznakem vážnosti. Zdá se mi, že všechna tahle "vyspělá" hubební snobárna, kde lidé automaticky považují za sračku něco, co jiným lidem přináší radost, je více nevyspělá a ovečkovitá než ty "dvanáctileté holky", co tak rádi šikanujete. Dobrá práce! Jste CHLAPÁK! (/Jste dobrá, ti CHLAPÁCI vás teď budou brát vážně!) Jste cool v očích dalších lidí, co se neobtěžují zjistit, proč může One Direction zaujmout jiné! P.S. Ale co, pokud je pro vás v pořádku nerespektovat náctileté dívky nebo používat homofobní nadávky, váš názor pro mě stejně nemá velkou váhu. (07.09.2013)

Předem bych chtěl upozornit své čtyřprocentní funoušky, že jsem dokument Gay Erection: This is Ass zhlédl výhradně z rodičovských důvodů. Chtěl jsem totiž vědět, proč po nocích slýchávám z pokojíčku své desetileté dcery přerývané vzdechy doprovázené výkřiky jako "Hery" a "Lájem" (Podotýkám, že místo "veledíla" paní Rohlíkové jsem ji podsunul daleko kvalitnější literaturu a Šindlerův seznam ještě neviděla.) , a proč si pak přes den zkomolenou angličtinou, z níž lze i trénovaným uchem pochytit pouze neustále se opakující "láv, bejbééé, hááárt a túúúgedrrrr", mátožně pobroukává dvouakordové kolotočářské cajdáky, ze kterých by blil i Honza Nedvěd. No povím vám, jsem zděšen! Naivně jsem se totiž domníval, že éra komerčně vyhajpovaných, kokotích homokvintetů skončila, když se "fenomény" jako Beast 17 nebo Take Death odebraly do nezaslouženého popového důchodu, protože jim začaly růst panděra a chlupy v uších a v extázi strhané spodní prádlo ječících čtyřicítek by na pódiích mohlo spustit požární poplach. Satanžel to mezi prebubescentními kikinami a hošššýky s účesem Džastýna Bíbra neustále cinká a všichni ostatní s jakýms takýms hudebním vkusem musí holt zase zatáhnout prdel, zacpat si uši a doufat, že se to brzy přežene. Ale abych to zkrátil, trnuly mi u toho bradavky, několikrát jsem se pokusil hodit těm hošanům na pódium kalhotky zbrocené první menstruační krví a dokonce jsem málem obětoval i svého plyšového tchoře, bez nějž se na krok nehnu. Naštěstí se mi ho nepodařilo svou Sonkou prohodit, a tak skončil jen pod televizním stolkem a já se mám i nadále v noci k čemu tulit. Jediné zoufale pozitivum spatřuji v tom, že si má dcera vybrala z té pětice ke zbožňování opravdu žužu ťutíny a ne třeba toho pakistánského morgoše. A na závěr vám nechám zahrát nějakou pěknou opravdovou pissničku. (24.10.2013)