verbal

Šubydubydub, Konga bolí zub… To se takhle po ránu gigaopičák prošťourával mezizubní ještěrohyenou a bác ho! Trojka vpravo nahoře - kaz jako prase! Auvajs. Naštěstí má ale organizace pro domestikaci megaoblud a útulek pro opuštěná monstra s názvem Retardch ihned připravený létající dentální jeřáb a samonarážecí polymerový implantát velikosti šestipatrového paneláku a milý lidoop je celeryta, tudíž nemusí čekat na obřích iboprufenech, až si na něj nějaký brutálně přeplácený medicinský nedouk udělá tak za půl roku čas, ani nemusí na pohotovosti skučivě škemrat u nějakého životem otráveného řezníka bez vlastní ordinace, který mu to akorát brutálně rozvrtá, až nemůže žrát, vrazí mu tam dren a škodolibě doporučí okamžitou návštěvu svého ošetřujícího paleontodentisty. Nene, jde to prostě okamžitě a jako po másle v dokonale sterilním prostředí kliniky džunglové stomatochirurgie, tudíž si promptně opičovaný o-pičák může již druhý den po hlavě skáknout do Země duté jako hlava scénáristy, aby zjistil, že je to tam totální planeta opic se spoustou dalších megaopolidí, nechutně zotročených hnusným orangošimpanzem, krápníkovým ukazovátkem ovládajícím jakéhosi zmrzlinářského Gigaaxolotla. Mezitím už i Godzilla něco nekalého tuší, když se neklidně převaluje ve svém novém pelíšku z Kolosea. Nakonec ji to nedá a nejprve si vyrazí do Francie sežrat nějakou tu jadernou elektrárnu plnou vitamínů. Oni ti žabožrouti totiž ani trochu nejsou pravověrné grýndiliny, fuj, fuj, a místo, aby pro elektřinu honili křečky v kolech a foukali si do větrníků, jako třeba příkladní občané Spolkové salafistické republiky syrsko turecké, tak stále ještě antigretenisticky rozbíjejí atom!!! Takto posilněna a nabitá energií ještě Godzillka jen tak z plezíru škodolibě rozkope Egypťanům na pískovišti pár pyramid a šupky dupky do té zemské výdutě, bo Kong v nesnázích. Sice si navzájem ještě nedávno dost nevybíravě rozbíjeli držky, ovšem větší zlo je holt větší zlo, o-pičák třikrát zamručí, Godzillouš moudře pokývá hlavou, předchozí spory zapomenuty a hrrrr na ně! Nově vzniklou alianci ještě posílí dvě nejstrašlivější monstra celého spektáklu – gigaobludná Rebzilla Síňová a její kvótově vroubovaný asistent Berný Kong - tím, že probudí obří radioaktivní můru Miladu, aby všem svým loskokošným cvrlikáním kryla chlupatá a stegosauří záda. No a za chvíli je vymalováno! Přerostlý orangošimpanz dostane těžce na piču, zmrzlinářský Gigaaxolotl je vlastně v jádru hodná ještěrka, pokud ji zrovna nepícháte krápníkovým ukazovátkem, a celé to strádající ghetto primátů je slavně osvobozeno z otroctví. Hurá! Počítám, že v dalším díle je budou asimilovat a integrovat. Tak co, jak vám to zní? Mě tedy jako velmi bolestivé anální znásilnění celého kajdžuobludária, Julka Verna, italského a egyptského ministerstva kultury, francouzské jaderné energetiky i Čártltna Hestna obřím ostnatým dildem! Nasraně druhé však musím konstatovat, že ač je to totálně přitloublý eintopf jako vystřižený z nočních polucí tlustého šikanovaného juvenila s maligní fantazií, co se v pokojíčku předávkoval antidepresivy a rumovými pralinkami, digitální mrdník je o třídu hezčí něž v předchozí ultratrapné a ubohé kongzilí kokoťarně, má to při vší té retardaci a urážení i podprůměrného intelektu docela spád a bandu solidně udělaných oblud a nijak výrazně to nezkouší mentorovat dementy k progresivnímu cumlání si palců, čili se jedná o docela vinně potěšující pičovinku, která je daleko méně rakovinotvorná než libovolná neobolševická Mrveliáda o svištivých bukvolidech.

Když jsem dostal od jednoho škodolibého zmrda výzvu, abych se zúčastnil předpremiéry docela drahého koncesionářského dárku Bohdalce k metuzalémovinám, nebyl jsem proti, neboť jsem si právě nedaleko Stoky měst odpykával nezaslouženou dovolenou a dost kulturně strádal. Tudíž jsem se jen zeptal, jestli je ta sláva na montérky, a byl jsem oním zlořádem ujištěn, že určitě ne a že prý stačí „tak normálně“. „Tak normálně“, poplatno mé momentální frivolní situaci s pouhými 46 kufry garderoby, co jsem měl s sebou, zřetelně indikovalo dreskoud „kežual codoomdal“, a taxem málem jen s potápěčskými brýlemi, v ploutvích a se šnorchlem v hubě nonšalantně vplul mezi rojení pózujících profláklých držek, oháklých jak na ples v opeře. Nu což, musel jsem to drobné, jak precizně říkáme my, buranští latinočechové, „fouspaxx“, urputně kompenzovat ukrýváním se na hajzlech v Lucerně, dokud nezhasli, a příště toho miláčka dozajista pozvu na diplomatické soaré, které označím jako tematický maškarák s povinnými převleky za Superdiliny, doufaje, že přijde za Supermuženu. Ovšem jinak to bylo docela milé, a bába, ať už ji můžete, či nikoliv, si to jako téměř poslední mohykán rozhodně zasloužila. Zasloužila si i bezchybnou režii toho pána s nebývalým citem v uších, jehož zoláti zaplaťsatan, tedy pardon, Jirko, chtěl jsem samozřejmě říct „zaplaťfopusatejstrejc“, stále nechávají točit, ač je znám svým hrubým nadužíváním zdravého rozumu, nechutným kolektivním nesmýšlením a styky s odpornými dezoláty, chciválky, -isty, -foby a jinými nesoudružskými rozvraceči progresivního eurohujerství, no FUJTAXL! Zasloužila si i skvělou kameru, byť kapku homogradingovou, která snímala, Šec jí čočky stačily, a také všechen výborně hrající komparz kolem, byť ten naprosto zastínila těma bombama, co v tomto neuvěřitelném věku, v němž se vrstevníci už obvykle jen mátožně šourají po Pelhřimově ve snaze vzpomenout si, kde jsou, pořád jela. A tak jedinou drobnou degradací zase zůstal Epštajn, který pořád ještě není úplně hetero, jen Si vzpomněl, kam jít nakupovat, a pogratuloval Jiřině opět docela plytkou plagiátorskou „klecoidní“ banalitou, jejíž pointu jsem trefil tak v páté minutě hrací doby. Avšak to bylo možná i tou famózní mimikou Bohdalky, která ji asi znala ještě trochu dřív. No nic, jednu navíc tam prostě servilně vpálím jako gratulaci za fantastický gerontovýkon a úctyhodnou kariéru té energetické pumy a budu doufat, že před stovkou Nesmrtelné tety si Epštajn konečně najde babu. O režii ale Strach nemám!

Určitě už jste někdy ve svém okolí narazili na takového toho hnusného rozmazleného fracka, co vám fuckt pil krev. A úskalími benevolentní výchovy se ve své podstatě zabývá i tento snímek, akorát že tenhle malý pazneht to bere doslova, ani staré dobré účinné bití nikterak nezabírá, a skandinávské beznátlakové osobnostní domluvy tomu zmrdovi akorát ještě víc rozjedou ADHD. Je to sice řádná kokotina, stavící veškerou upíří mykologii výtrusnicemi nahoru – krucifixy na hovno, česnek je akorát tak projímá a nosferatové tu dokonce mají puls, avšak nakonec jeden usíná s pocitem poměrně milé, dobře natočené, solidně zahrané a rozkokošně brutální přitroublé vybíjené, takového o dost teplejšího Od soumraku do úsvitu, jenž vcelku vinně potěší.

Poddaní císaře Naruhita už se zjevně nedokázali déle dívat na to, jak jim holyúdská dekademence bezostyšně kurví jejich ochranou kaidžuznámku, když z apriori neseroucích se a agresivních megapotvor dělá přítulné a hravé domácí mazlíčky a BíeFeFka a málem i prcaly amerických přerostlých o-pičáků. Tudíž prostě odečetli od Godzilly celou jednu porci zdegenerovaného patosu a konzumně komerční retardace a učinili ji opět velkou. Velkou agresivní sviní, která lidstvo ani trochu nemiluje, a už vůbec nechrání, obří primáty neprcá a jejím jediným cílem a smyslem života je zašlápnout co nejvíce ječivě zdrhajících Džaponců a rozjebat jim co nejvíce měst. V poválečné depresi chudákům šikmookým ani nemá kdo pomoci, tudíž musí zoufale zorganizovat Občanské sdružení pro potírání zmutovaných ještěrek, aby jim ten zkurvysaurus nerozkopal celé Honšú. A tak to má být! Prostě vkusně vyseknutá poklona a uctivý návrat ke gumovým a špagátovým kořenům z 50. let minulého století, tentokrát ovšem s povedenými moderními triky a téměř zcela prostý obvyklého ťamanského čurákování i urputného přehrávání.

V architektonicky unikátním žabožroutském paneláku řádí strašlivá havěť! Kvůli tristně nedbalému přístupu celníků se tu totiž přemnožili akulturní, nezcivilizovatelní, kriminálničtí a řádně zislamizovaní negři a hadrové hlavy, Francouzi jako poleno, jež teď spolu s už jen minoritní hrstkou starých dobrých bílých socek nevybíravě terorizují své kultivovanější sousedy a zanechávají po sobě děsivý bordel. Naštěstí tu však také máme kolonii nesmírně užitečných a společensky přínosných osminohých miláčků, kteří neváhali, přimigrovali z Afriky na pomoc a ze všech altruistických sil se snaží ten barák deratizovat, seč jim kusadélka stačí. Ač dělají, co mohou, a celou hrací dobu jim zaníceně držíte palce, pár těch neřádů nakonec přeci jenom z nemovitosti vymigruje, takže akutně hrozí, že se zakuklí o dům dál, natahají si tam příbuzenstvo a celá ta politováníhodná situace se pravděpodobně bude opakovat ve dvojce s názvem Havěť 2: Migrační pakt. Tudíž doufejme, že se vrátí i pavoučci a nebudou perzekuování zkurveným neobolševickým establishmentem za hysterického ječení pamrdů z vlastizrádných neziskovek. Ohlasy nelhaly! Jedná se o snímek, u něhož místy opravdu otřepává, a o vynikající debut skoronašince Šebestiána Vaníčka, jenž plně prokázal svůj talent a nehynoucí lásku k hmyzu, přičemž také představil vskutku hřejivou vizi možné desinsekce parazity zaneřáděné Evropy.

Sansomovy knihy jsou dle mého neskromného a ryze objektivního názoru moc dobré. Dokonce bych neváhal velkohubě prohlásit, že jeho trampoty zkripleného středověkého právníka za vlády prasokrále Jindry Osmičky bezesporu patří k tomu nejlepšímu, co lze z historické literatury i z literatury obecně s obrovskou chutí sežrat. Jedná se totiž nejen o nebývale qalitní, originální a strhující napínače s naprosto precizně vykresleným historickým pozadím, ale především o vzdělávací počin, který velmi zábavnou formou sqěle doplňuje bílá místa ve velkobritském dějepisu 16. století. Tudíž jsem se, sice s obavami, vrhnul po audiovizualizaci Sansomovy prvotiny „Rozpuštění“ lačněji než štětka s genitálním oparem po Herpesinu a slupnul to na jeden zátah. Ten oprávněný strach pramenil výhradně z toho, že jsem pod produkcí uviděl rudý nápis „Dyzny“. A nebyl by to zkurvený manipulativní bolševický kokotporát, aby to alespoň pořádně nenegrofikoval. A tak tu máme klášterního negropata z Ugandy a mnišské osazenstvo tvoří z poloviny mouřenínové, hadrové hlavy a pandžábští čmoudí, pro které dozajista nebylo ve středověké Anglii, a zejména v církevních kruzích, kam plivnout! Nasraně druhé se však jedná o naprosto perfektní, kulantně výpravnou a maximálně věrnou adaptaci Sansomova sqostu, ozdobenou naštěstí bílým!!! Fazolkovým Cromwellem, zcela bez jakýchkoliv středověkých feministek, maskulinních vzplanutí k pánským konečníkům, zvrhlí mniši jsou zde bez revisionismu označování jako odporní sodomité, a ti na to de fuckto mají kopyrajt od Ředitele již od roku 325. Je vidět, že to SýDžej bezhlavě nepustil z ruky jako Bernie Saské kroniky Bolševizi, takže se až na to černomytí jedná o vynikající a téměř důstojnou adaptaci. Audiovizualizace samozřejmě nikdy plně nevystihne úžasnost knihy, takže pokud nejste úplní mongololidé a umíte číst, vřele doporučuji to udělat, nebo alespoň žvýkejte dobré knihy. Autorova prvotina, ač parádní, je z jeho 7 knih asi nejslabší, a opravdové bomby SýDžej jede až od druhého dílu. Moc doufám, že to proleze se slušnou sledovaností i přes většinové zdegenerované homixové retardéry a já se dočkám rasově, tranzistorově i sufraštětkově nezpotvořených adaptací všech sedmi.

Mstivě esoterická cesta Džonmorevika, k dokonalému gaybarovému fistingu vycvičeného ostrakizovanou sektou cigánských tranzistorů, malebnými zákoutími Chánova. Tentokrát mu psa sežral veskrze prohnilý kapitán PandžábPD Milan Čonka, za jehož nitky tahá bezskrupulózní Bába z Šachty, strašlivý to obchodník s Védami. No, trochu po tom pálí prdel jako po přečiliovaném vindaloo a Dezider Patel se místy přepajcoval betelem, načež vychrlil na papír zhruba třicet minut sanskrtsmaženic, z nichž máte tak trochu pocit, jako by vás nadržená hermafroditní Kálí honila čtyřma rukama, Šiva vám u toho se zlomyslným chechotem třepal kaleidoskopem a v pravidelných intervalech prskavě řval do xichtu sikh heil. Nicméně to nádherně hygienické, civilizované a kulturní prostředí tomu prostě propůjčilo nebývale optimistický puch místa, až máte chvílemi neodolatelnou chuť urvat z první dostupné fasády měděný okap a nadšeně s ním pelášit do nejbližší sběrny. A rovněž oceňuji, že odolali jakékoliv obvyklé hárekršna diskotéce a po dlouhé době konečně zase někam Kopli Čárlta.

Sydny zase Sviní! Svým hereckým neumětelstvím a strašidelným mongoloidním xichtem tentokrát nějaký neambiciózní rádoby horor. Holt obří kozy prostě neuhrají všechno, maximálně tak rychlá zápěstí nezletilých paniců a touhy juvenilních instapičinek se jí vyrovnat, což ale na pomíjivou relativní „popularitu“ na asociálních sítích zřejmě stačí. Každopádně tohle směr prdel nijak zvlášť neposlala, neboť to tam bylo již před obsazením neherců. Jedná se totiž o asi tak milióntý přitrouble nezáživný, sterilní a do sucha vyždímaný Omen / Rosemary plagiát o vyprcání duchem svatým / nesvatým a následném neposqrněném početí pohádkového sp(r)asitele, který párek hrajících čtyřek v průsvitném betmením kombiné nikterak nevytrhl. Leda by měla Sydny přes hlavu igelitku z Tesca nebo tak. Což neměla, takže to bylo místy dost děsivé. Tedy v hororovém slova nesmyslu, jako horor to stálo za vyližmámu. Vyližmámu v docela hezkých katakombách. Tudíž 1,50000014562, ovšem s vypnutým generátorem pásového nevkusu.

Strnulá, vypleštěná a behaviorálně narušená (chová se jako zevní genitál) pičinka má ve sklepě pytlohlavou ježibabu, která klidně dokáže zavolat z pekla i vaši tolik radostně zakopanou tchýni, aby vás aspoň na dvě minuty zase pořádně nasrala. A je z toho unylá až nudná smršť tisíckrát viděných přiblblých klišé bez koulí, chuti i zápachu a další sériová pásová pruda se škaredými neherci, u kterých fuckt nechápu, že do nich furt někdo lije prachy s donchichotským předsevzetím vydělat či proslavit se. Tudíž opět vřele doporučuji nevěřit zdejším vesměs pohlupavým a nudofilním „hororovým“ exprdům, a raději si místo toho pustit třeba plyn nebo si na hlavu nasadit špinavý pytel na brambory a 90 minut do něj hystericky funět. Zabavíte se tak mnohem lépe.

První čtyři díly jsem v ruce lačně třel řádně ztvrdlý džojstyk. Dostal jsem k tomu totiž jako stimulaci naprosto parádní nápadité, originální, sugestivní, místy brutální, nemilosrdné i hnusné a skvěle odsejpající postapoporno, jemuž jsem ihned odpustil i toho slizkého, bolševicky vroubovaného tranzistora. Vždyť přeci po dvou stech letech radioaktivního spadu se Země musí přirozeně hemžit bandou, tentokrát nedobrovolných, mutantů, které je nezbytně nutné privilegovat a stavět na vzorové piedestaly, žáno? Při pátém díle mi však džojstyk v ruce náhle ochabl a zůstal chcíple viset až do konce seroše. To se totiž malý Nolan zase obsedantně musel pořádně zatahat za zduřelé ego a kompulzivně předvést, jaký že to je yntelechtuální a umělecký kabrňák, co „vymyslí“ mohutně navatěný narkoleptický kauzální pičoid i do přitrouble degenerativní počítačové hry, načež přepnul do poooomalu mechem obrůstající šablony Westworld a až do konce kupil ultranudné, špatně zdramatizované a veskrze zbytečné až otravné hromady klišovitě žluklých neoliberálních rodinných hovnot vypleštěné mladé komunistky a unylých kokotporátních rádobyintrik kolem dříve naprosto fantastického a veskrze démonického Waltona. Je to rozhodně o třídu lepší než prudivý bolšozávadný výplach Last Lofas, avšak výsledek jen půl na půl. A to je děsná škoda, protože kdyby se podařilo udržet famózní qalitu prvních čtyřech dílů po celou hrací dobu, vycákl by mi na konci z pákového ovladače střílecí knoflík. Teď mě z toho nenaplněného prvotního rozdráždění akorát tak bolí základna.