Léto s Marnie

Nemám slov. Jen knedlík v krku a slzy jako hrachy. Nádherný, křehoučký příběh o dětském nitru souženém pochybami, o pocitu osamělostí, hledání spřízněné duše i svého místa na světě. A také o jizvách na srdci, kterým čas sebral naději na zhojení. Ač je vše zasazeno do kulis poklidného pobřežního městečka a na vlnách mysteriózního fantaskna pluje až hypnoticky zvolna, je to přesto nečekaně emocionálně intenzivní. A čím větší máte v srdci vlastní jizvu, tím víc vás to vtáhne do Anniných pocitů a tím silněji budou vaše vlastní pocity rezonovat s příběhem jejího neobvyklého letního přátelství. (24.08.2021)

Moje první setkání s Ghibli studiem. A výsledek? Spokojenost a příjemné pohlazení po duši. Grafika mě odrazovala (asi hlavní důvod, proč jsem zatím nic z tohoto studia neviděla), ale příběh mě vtáhl, soundtrack nádherný, závěrečnou píseň jsem si zamilovala. Sice mě asi tak v před půlkou filmu napadlo: "A co kdyby Marnie byla....." a měla jsem pravdu. To mi možná zkazilo výsledný dojem, ale i ten je ve finále hodně pozitivní. Dlouho jsem váhala, je to někde na pomezí 8-9/10. Dávám 4* pro tentokrát. (22.11.2019)

Tak trochu jiný film od studia Ghibli. Je to realita, nebo je to fantazie? Právě hledáním odpovědi na tuhle otázku je divák napínán po většinu filmu. Po zdlouhavém začátku, kdy se podrobně seznamujeme s dvanáctiletou Annou, uzavřenou, tichou a sužovanou zdravotními i psychickými obtížemi, začíná rafinovaná vypravěčská hra. Hra na tajemství opuštěného domu na břehu moře, na tajemství jeho obyvatelky, která jako by byla ztělesněním Anniných nejtajnějších představ o obdivuhodné přítelkyni. Ať už je Marnie kdokoli, stává se pro křehkou a zranitelnou Annu čím dál tím důležitější osobou. Zhruba ve třech čtvrtinách filmu, když už je hlavní hrdince (i divákovi) jasné, jak to s Marnií doopravdy je, začíná naskakovat příjemná husí kůže každému, kdo se trochu orientuje v tradici japonského duchařského filmu. Osobně lituji, že tvůrci neměli odvahu v tomto směru pokračovat ještě k nějakému víc dramatickému finále, a že v závěru jakoby uhýbají stranou, k sice zdánlivě logickému, ale přece jen trochu povrchnímu vysvětlení. I tak je to ale krásné a hluboce dojemné vyprávění, naplněné prchavou nostalgií dětských snů, na které většina dospělých už dávno zapomněla. (22.03.2020)

Říkal jsem to sice už u You Are Umasou, ale klidně to zopakuju: americké pohádky, či spíše animované filmy, mám sice rád, ale většinou z úplně jiných důvodů než ty japonské (evropskou tvorbu tolik neznám, ale takový Tomm Moore jde pro mě mnohem sympatičtější cestou než kolegové ještě dál na západ). A zejména u těch novějších, které spoléhají pouze a jen na prázdné, chladné jedničky a nuly (ne že by si snad Japonci včetně studia Ghibli nepomáhali počítači, ale přesto si dokážou zachovat svůj jedinečný styl a výraznou estetickou stránku - podívejte se třeba, jak úchvatně vypadá Takahatova Kaguja nebo Jamadovci, přitom druhý jmenovaný byl, pokud se nepletu, vytvořen kompletně za použití CGI) - na které se na rozdíl od starých, přesto nestárnoucích disneyovek nebude dát za padesát let kvůli technické zastaralosti dívat - a dále pak na generickou animaci, mi bohužel připadá, že postrádají zásadní esenci, tu, kterou je z animovaného snímku velmi obtížné vykřesat: duši. V ostrém kontrastu s tím pak stojí studio Ghibli se svými tvůrci (a je úplně jedno, jestli mluvíme o veteránech Mijazakim s Takahatou, nebožtíkovi Kondóovi či právě Jonebajašim, o jehož nejnovější dílo se tu jedná), které tuto esenci naštěstí ještě neztratilo. When Marnie Was There obsahuje některé z motivů a prvků typických právě pro tvorbu studia Ghibli, zejména pak práce Hajaa Mijazakiho: mladá hlavní postava (dívka) vyměňuje ruch velkoměsta za čistotu a nezkaženost venkova, kde záhy po svém příjezdu přichází do styku se světem fantazie. Ten je ovšem u Jonebajašiho více zakotvený v realitě (pokud se tedy dá mluvit o realitě a zároveň zmiňovat fantazii); není ani tak pohádkově nadpřirozený jako spíš snově uvěřitelný - tedy jakýsi filmový ekvivalent magického realismu. Jonebajaši je mladý a hlavně talentovaný tvůrce, není proto nejmenších pochyb o tom, že se v budoucnu podepíše ještě pod mnoho režijních počinů. Já si ale ve skrytu duše přeju, aby to mohlo být nadále pod hlavičkou studia Ghibli - bez něj by totiž i ta jeho dosavadní tvorba vypadala (co se výtvarné stránky i samotných námětů týče) značně jinak. (22.03.2015)

Myslím si, že tento film si zaslúži trošku viac slov, ktoré by som mu mal venovať. Myslím si, že už dávno som nevidel film, ktorý by ma tak silne a emotívne zasiahol, než "When Marnie Was There." V prvom rade je to film, ktorý už len na pohľad vyzerá nádherne vďaka úžasnej japonskej animácii, no všetko sa to posúva ďalej v magickom, silnom a dramatickom príbehu, pri ktorom som bol neustále dojatý a náramne fascinovaný všetkým čo sa deje. Lenže to všetko dotvárajú úžasné postavy, ktoré človek bude chcieť sledovať od začiatku až do konca. A chce, aby to všetko dopadlo dobre. Lenže taký už život často nebýva. A musím povedať, že na konci filmu som skutočne ronil krokodílie slzy. Pretože emocionálna stránka tohto filmu funguje skutočne fantasticky. A cítil som každú jednu momentku, ktorá sa vo filme odohrala. Pre mňa je "When Marnie Was There" najlepším filmom od štúdia Ghibli, ktorý som kedy videl. Pretože všetko v ňom funguje pre mňa do absolútnej dokonalosti. Každý jeden moment filmu ma ťahal, každý jeden moment pre mňa fungoval. A moje spojenie s hlavnou hrdinou Annou je po celú dobu také silné, že film človeka ani na minútu nenudí. V kombinácii s tou nádhernou animáciou a prenádhernou záverečnou skladbou Fine On The Outside od Priscilly Ahn je toto pre mňa film, ktorý som vždy chcel vidieť, a ktorý vo mne ostane zapísaný ešte na dlhé roky. A ak je toto naozaj posledným filmoom od štúdia Ghibli na dlhú dobu, tak sa s nami rozlúčili filmom tak silným, že by som sa najradšej postavil a zložil za tento film obrovskú poklonu. Ohromný zážitok. V osobnom TOP 11 Najlepších filmov sa umiestnil na 5. mieste Hodnotenie: A+ (23.04.2015)