V žáru slunce

Miluji filmy, poutající své hrdiny do inferna exotických kulturních aspektů, které tak dávají divákům k uvědomění a možná na pár oslnivých okamžiků i porozumění, a rozšiřující tak naše - příslovečně k názvu filmu - jasné obzory. Tomuto účinku - a kdoví, zda tak na mě film působil jen náhodou, nebo se jedná o záměrnou a podstatnou součást významu tohoto snímku - velmi napomáhají i veškeré motivy realističnosti. Ty vidím v zobrazené živelnosti všech živlů - spalující žár odpoledního slunce, surový, prudký a chladivý proud větru, nebo dokonale vystižená atmosféra dojmů z pohledu na masiv vod mořského pobřeží - to vše působí i na smysly diváka, pomalu jakoby to vše sám prožíval, a dává mu uvědomit si, že co vidí je skutečnější než možná jeho kulturně omezená mysl připouští. To vše je způsobeno především mistrovskými kreacemi kamery,díky níž obraz místy působí natolik sugestivně, až divák sám pociťuje závrať při scénách na laně nebo houpačce, hladiny adrenalinu a serotoninu v jeho krvi se drasticky mění pouhým účinkem obrazu a spolu s již zmíněnou přirozenou závratí se pojí také vrcholný prvek a zároveň význam filmu - pocit osvobození. (10.06.2006)

Tak tenhle kousek mě jednoduše dostal - svou kamerou a atmosférou, která ve mě doznívala ještě hodně dlouho. Velmi pomalý film s minimem dialogů, kdy příběh promlouvá obrazy krajiny spalované slunečním žárem, detaily zachycujícími pot na lidské tváři či emocemi, které hrdinům čiší z očí. Mé druhé setkání s Walterem Sallesem po jeho slavném Hlavním nádraží. Ten chlap opravdu umí. Celkový dojem :95 %. Tragický film o neschopnosti vymanit se z nesmyslných tradic a slepé poslušnosti k patriarchovi svého rodu. (16.08.2008)

Ve vyschle oblasti severni Brazilie se odehrava poeticky odvypraveny pribeh dvou mezi sebou soupericich rodin. Oko za oko, zub za zub a zde plati, syn za syna. Nesmyslna tradice a staveni cti pred zdravy rozum zpochybnuje jeden ze synu Tonho (Rodrigo Santoro), ktery musel uposlechnout otcovych rozkazu. Mluveneho slova je pramalo, ale priroda v ktere je dej zasazen a vyrazove schopnosti hercu jsou hodne pozornosti. 60% (30.04.2007)

Film, ktorý naučí, že kniha sa má čítať hlavou dole. Je to veľa či málo? Ako pre koho, každopádne pre mňa je to po dlhšom čase omračujúci, čistokrvný kinematografický skvost. Nepýtajte sa, kde do čerta tí latinoameričania na také úžasné príbehy chodia, pretože predlohou bol román albánskeho (!) spisovateľa Ismaila Kadaré z roku 1980 (reálie boli len prenesené z Albánska do Brazílie). (06.02.2005)

5/10 Krevní msta po brazilsku - zemědělský boj o půdu svádí dvě znepřátelené rodiny a jako prostředek vždy volí tradiční vraždu nejstaršího syna. Takovýto souboj ale nemůže pokračovat do nekonečna, ať už z důvodu docházejících zdrojů nebo postupné změny ve společnosti s odklonem od ruralismu. Otcové rodin ve své zaslepenosti nejsou ochotni se přenést přes vendetu jiným řešením, takže se od začátku v dusné atmosféře schyluje jenom k dalším tragédiím. Celkově dost smutný příběh prozáří jen přítomnost dětského hrdiny špunta, cirkusácké rajdy a samoúčelné záběry venkovské přírody. Mladý elegán představující "hlavní oběť" zdědil po rodičích inteligenci spalujícího slunce, takže veškeré důležité věci za něj musí řešit jeho mladší bratr... (05.09.2008)