Laputa

Kdyby měli v kavárně Laputa celoročně zavřeno, vůbec nic by se nestalo. Film totiž na ploše 90 minut nedokáže odvyprávět vůbec nic zajímavého. Nesympatická a hormonálně rozháraná Johanka (Tereza Voříšková) vede svoji kavárnu Laputa, která je zařízena v undergroundovém stylu, a stálá klientela z řad kavárenských povalečů se u ní střídá jak na baru, tak i v posteli. Aby řeč nestála, přidá se i nějaká ta historka ze života. O Johance se toho moc divák nedozví, přijede za ní sestra (Marika Šoposká), na okamžik i máma (Ivana Chýlková), babičkou (Johanna Tesařová) se nechá masírovat, jenže všechno to je zbytečné a z jednotvárné unylosti to nijak nevytahuje na příznivé světlo. Příběh je více zaměřen na "štamgasty" a ochotného souseda (Luboš Veselý) "všeuměla" rodinného typu, který zřejmě Johanku miluje, jen své city skrývá. Je očividné, že film pokukuje po nezávislých západních vzorech typu Kafé a cigára a Don´s Plum Bar, přičemž hlavním cílem má být generační výpověď prostřednictvím "femine" stylu. To je všechno pěkné, takový film patří k ojedinělým počinům v české kinematografii, jenže co je to platné, když se za celou dobu nedosáhne žádného progresu. Film má nesporné "festivalové" parametry, do kino distribuce nepatří. Někde na Čt2 by mu bylo fajn. Ve filmu není jediná zajímavá scéna, erotický rozměr, který by to snad zachránil, si dal vale, občas padne sexuální narážka, nic víc. Postavy se náhle objevují, stejně tak náhle mizí. Dohromady jen prázdně plkají. Plusem je, že herci, kteří je ztvárnili, nejsou tolik provaření (Orozovič, Hajlich, Stach, Gottwald aj.). Tereza Voříšková snaživá, jenže stejným dílem je i nesympatická, nebylo moc jasné, co by její postava dělala nejraději. Mezi její aktivity totiž nejčastěji spadal sex a nalévání drinků. Nejvíc to vypadalo, že si její postava neví rady se životem, stejně jako režisér Jakub Šmíd, který přecenil svůj tvůrčí záměr. Jak se dostala k provozování kavárny, to už si nechal film pro sebe. Do takové přisprostlé kavárny prostě host/divák, bažící po solidních filmových zážitcích, zcela jistě ani nepáchne. 3/10 (25.11.2017)

Kterýkoli jeden díl TV seriálu Ulice, který sleduje moje máma, tenhle film předčí v záměru, záběru tématu i v provedení v mnoha ohledech. V neposlední řadě je vtipnější, má ironii, odhled i nadstup, jde víc do hloubky, cit pro poetickou zkratku, neplýtvá materiálem ani časem a nezaměřuje se tak úzce na jednu – ke všemu tu nejtrapnější –, generaci, ale mnohem výživněji a humorněji sleduje, jak totéž cloumá všemi. Marně dumám, a docházím k uvážení, že tenhle film proti Ulici nenabízí lepšího nic. A to je tedy bilance. (26.04.2016)

Mě osobně filmy tohoto ražení v české tvorbě chybí. Vyčítat mu bezradnost je od věci, jelikož film je o bezradnosti hlavní hrdinky. Holka zkrátka neví co se životem, obklopí se lidma a čeká co z toho vyleze. Občas s někým spí, občas pije, občas jde na procházku. Postupem času teprve začíná chápat, že zvenku klid nepřijde, že ho musí najít v sobě. A že jí v tom ti lidi okolo ní mohou pomoct, pokud jim to dovolí. To je celé jádro pudla. Možná to někomu na 93 minut přijde málo, mně to ale stačilo. Voříšková to zvládla dobře, zaujal Petr Stach, Marika Šoposká svou slepičku zahrála také zdatně. 80% (13.04.2016)

Celé je to soutěžní hra, ve které má divák během hodiny a půl uhádnout, jaký má postava Voříškové záměr (po pár minutách budiž nápovědou, že určitě ne podnikatelský). Odpověď je, že žádný a jen dělá to, čím si v různé formě a délce prošla, či v případě dospívání teprve projde, většina z nás. Období zábavy, zážitků, protloukání a křehké nezávislosti, co oddaluje okamžik, který si nechceme připustit, že přijde. Stání na křižovatce a zjištění toho, co vlastně chceme, ideálně z vlastní vůle. Scény grilování s rodinou kutila od naproti a ta poslední s náhledem na Laputu „zvenčí“ jen potvrdí to, co je tomu po dějové stránce vytýkáno. Bezradnost, směr odnikud nikam, žádný smysl či přeměna. No ano, Mlho, o tom tu celou dobu hovoříme.. U domácího pokusu o Trees Lounge vidím spíš problém v uchopení postav, které možná vycházely ze zkušeností autorů a pokusů o stylizaci, ale mně často nepřišly autentické a zbavené pocitu, že stojí před kamerou. Každopádně nic pro toho, kdo pracuje jako dělník na směny a 5x týdně jde do hospody, kde nadává na vše od Prahy po Brusel. A přitom paradoxně sám odžívá podobný part, jen v bledě hnědém.. (29.08.2022)

Mlácení prázdné slámy. Špatně napsaná rozhlasová hra přece nemůže jít do kin? Ale ano, v Česku je to zvykem. Tereza Voříšková se snaží, ale její postava je tak prázdná, že mnohdy nemá o čem hrát. To je pro herečku tak těžký úkol, že by toho lva fakt měla dostat. Místy je tam dobrá hudba a slušná kamera. Režírovat vlastně nebylo co, a o dialozích ani nemluvě. Dalších osm milionů v prachu. Jsem rád, že nepatřím do této pseudointelektuální společnosti, která furt jen žvaní a shodl jsem se s většinou, že tento film opravdu nemá české obecenstvo potřebu vidět. Pro podporu své generace dávám alespoň jednu hvězdu. Kdyby tam nebyl Stach a Veselý, možná bych to ani nedokoukal. Ale nejsem srab. A taky se divím, proč tenhle film zacláněl v kinech a nešel rovnou do televize? Tam by se jistě takovému pranýřování lépe ubránil. Je mi to líto, ale doufám, že se tvůrci posunou někam do normálu a s nimi i jejich postavy. Přeji štěstí. Tento film bohužel vypovídá jen o tom, že většina mladých debutantů nemá o čem vyprávět. (27.02.2016)