Kill Bill

Všechny dosavadní snímky QT pojednávaly o lidech, jejichž denním chlebem jsou vraždy. ZABIJÁCI. Taky je možné, že je to problém jen můj, ale zkrátka a dobře by mě takovéto téma bavilo jednou, možná i dvakrát, ale pokud se stejný námět točí i okolo jeho čtvrtého filmu (který je navíc rozdělen na dva díly) dochází u mě osobně k jisté únavě. (11.11.2003)

Starý komentář: Tarantino je režisér, jehož podpis je ve filmech naprosto nezaměnitelný. Kill Bill je další film se skvělou hudbou a velikým množstvím zábavy... ale jen pro někoho! Pro mě je Kill Bill jen dalším filmem, kterým u mě Tarantino prokázal svou naprostou neochotu natočit film, u kterého je potřeba se zamyslet. Pochválit jej snad mohu jen za zajímavé prolínání animovaných, barevných a černobílích pasáží... a samozřejmě bezvadné hudby. ___ Nový komentář: Jak jste si jistě povšimli, tento film má dva komentáře, starý, který jsem napsal přibližně před půl rokem a nový, který jsem napsal - chvilka napětí - dnes. Je to sice trochu zvláštní, ale myslím, že je někdy fajn vidět kontrast, který může vzniknout, pokud se na film podíváte z trochu jiného úhlu. Byl to uživatel TaxiDriver, který mě přesvědčil abych dal Kill Billovi a tarantinovkám celkově ještě jednu šanci a já jsem jej poslech a pokusil se o to, beru ho totiž jako kamaráda s velice vybraným (rozuměj mě podobným) vkusem. Na podruhé jsem začal Tarantina obdivovat, bylo pro mě nepochopitelné, jak se dokázal oprostit od takové věci, jako je kvalitní příběh, ne že by film neměl příběh, ale má jej velice jednoduchý, jedná se jen o prostý motiv pomsty. Tarantino mě dostal samozřejmě svým hudebním doprovodem, ale nově i výběrem herců, nasnímáním některých scén (zabití O-Ren Ishii) a hlavně geniálním střihem. Film upaluje vpřed rychlostí světla a já si jen smutně přál, aby nekončil tak brzy... Takže díky TaxiDriverovi jsem odškrtl ze seznamu nepochopených režisérů jednoho muže, jenž mu málem stál v samotném čele... Je to vlastně neuvěřitelné, že Tarantino je najednou jedním z mých oblíbenců a to jsem nedávno psal (u Amadea), že změna názoru není nijak častá věc – kdo by kdy byl čekal, že jedna změna se stane a ještě bude tak razantní... (24.05.2005)

Soundtrack RZA: 1. Bang Bang (My Baby Shot Me Down) - Nancy Sinatra [2:40] ,2. That Certain Female - Charlie Feathers [3:02] ,3. The Grand Duel (Parte Prima) - Luis Bacalov [3:24] ,4. Twisted Nerve - Bernard Herrmann [1:27] ,5. Queen of the Crime Council [0:57] ,6. Ode to Oren Ishii - The RZA [2:05] ,7. Run Fay Run - Isaac Hayes [2:46] ,8. Green Hornet - Al Hirt [2:18] ,9. Battle without Honor or Humanity - Tomoyasu Hotei [2:28] ,10. Don't Let Me Be Misunderstood - Santa Esmeralda [10:30] ,11. Woo Hoo - The 5678's [1:59] ,12. Crane/White Lightning - The RZA/Charles Bernstein [1:37] ,13. The Flower of Carnage - Meiko Kaji [3:52] ,14. The Lonely Shepherd - Zamfir [4:20] ,15. You're My Wicked Life [1:14] ,16. Ironside - Quincy Jones [0:16] ,17. Super 16 - NEU! [1:06] ,18. Uakuza Oren 1 [0:22] ,19. Bannister Fight [0:21] ,20. Flip Sting [0:04] ,21. Sword Swings [0:05] ,22. Axe Throws [0:11], (22.05.2011)

Pryč je doba, kdy se točily filmy o životě. Ať žije doba, kdy se točí filmy o jiných filmech. A Tarantino je genius této nové epochy. Ukazuje nám, že citovat a vycházet není totéž, co krást. Po gangsterských Reservoir Dogs a Pulp Fiction nám opět ukázal, že umí. Jeho styl prosvitá skrze právě jmenované filmy i nový Kill Bill aniž by se dalo říci, že se napodobuje. Zatímco předchozí filmy byli založeny především na vtipných dialozích, Kill Bill má westernovou polohu filmu, kde se nekecá. Zatímco ovšem klasický western si svou pomalost a úspornost uchovává, jak v dialogové, tak v soubojové fázi - Kill Bill je jiný. Vychází s klasických honkongských kung – fu, kde když se přestane mluvit, film se teprve rozjede. Souboj je pro kung-fu film tím, čím je hudební číslo pro muzikál. Děj sice dopředu neposunuje - to ovšem nevadí, protože právě kvůli tomuhle jste na ten film přišli. Ta dokonalá choreografie, ty barvy, ta krása pohybu, dokonalý soulad Je to již otřelý postřech, že boj a tanec jsou dvě překvapivě si blízké formy lidské činnosti. Ovšem, to jak již jsem naznačila Tarantinův styl nedělá. Jeho styl spočívá především v inteligentní schopnosti citovat, aniž by měl člověk pocit, že jen opakuje, co bylo řečeno. Řeklo by se, že Tarantino vykradá celé úryvky z jiných filmů a tvoří ve pro žánru zaběhnutých klišé. Jenže Tarantino má tolik pro tvůrce důležitou schopnost ze starého vytvořit nové. Potrpí si na zajímavé hrádky se strukturou vyprávění. Užili jsme si ho již v Pulp fiction, ale Kill Bill zdá se nezaostávat. Neotřele působí i vložení celé animované, či spíše anime – sekvence. Podtrhuje tak, stejně jako ony pro kung -fu žánr charakteristické hudební vložky, ono lehce východní vyznění filmu. Cítíme však, že tu jde jen o hru. Tarantino nenapodobuje, Tarantino si pohrává s lehkostí člověka, který se na kung-fu filmy díval zřejmě pět let v kuse a teď je pro něj proto tento způsob vyjádření ten nejpřirozenější. Nevím, proč o tom pochybovat, že jde opět o další Tarantinův kultovní film. Už se těším na pokračování. (23.01.2004)

Skvělé bojové scény, perfetkní hudba, doknalá kamera, spusta krve, nějaká ta useknutá část těla, vynikající Uma Thurman a režie Quetina Tarantina. Je to prostě nářez, škoda jen té černobílé scény kvůli přílišnému množství krve, i když to vypadalo docela originálně a souboji to rozhodně na zajímavosti neubralo. (08.12.2003)