Tosim

Jak už jsem psal někde jinde, znalec Dumase nejsem, ale přesně takhle by mělo vypadat převedení dobrodružné knihy do filmu 21. století. Občas natahovaný děj přinesl lehkou nudu, ale to už byla pro mě jen malá vada na kráse. 90%.

Tom Sawyer mě v dětství dost nudil, knihu jsem vždy začal číst a zase odložil. Přenesení děje z USA do Rakouska-Uherska překvapivě vyšlo, pár herců trochu přehrává, ale to už je zřejmě daň za některé dětské filmy. Pro mě bude v tomhle snímku stejně vždy nejlegendárnější Hapkova hudba. 70%.

Allen akcentuje svá typická témata, takže komu to připomnělo jen Match Point, měl by asi zhlédnout i další snímky. Obraz je v kontrastu k ději, vztahový stereotyp pomalu ale jistě přechází v podívanou s postupně budovaným napětím. Na konci diváka trefí opravdu cynická pointa, plná černého humoru a klidně se veškeré té životní i filmařské ironii, jež ze závěru plyne, může i nervózně zasmát. 90%.

Nejdřív jsem četl deníky a až potom viděl tento film. Dle mého potencionálního čtenáře dokument naláká a pro toho, kdo již četl, bude zase vhodným doplňkem. Snímek mě fascinoval i přesto, že jsem si mnohé pasáže z knih pamatoval a také z toho důvodu, že vidět Juráčkova syna a všechny ty inscenované situace bylo, jako kdyby režisérův život plasticky vystoupil k divákovi. 90%.

Zbytečně příliš melodramatické, taky detektivní zápletka selhává - děj se věnuje víc donchuánství pana Čtrnáctého a různým okolním podzápletkám, z té hlavní neprozradí nic, ta je pak odhalena v závěrečném čtení dopisu, informací je příliš a působí to trošku jako scénáristická berlička.

O Věře Sosnarové jsem se dočetl poprvé potom, co jsem Svatou zhlédl a s Krvavými jahodami jsem ji ji nedokázal spojit, ačkoli existence této knihy je mi známa. Každopádně snímek předestírá určitá témata, která ovšem tvůrci nedokázali relevantně zpracovat. Režie na sebe zbytečně neupozorňuje (na rozdíl od občas příliš řvavé hudby), dává velký prostor hercům (za mě je jednoznačně nejlepší Lenka Vlasáková), zato Marek Epstein, pokud chtěl vytvořit vyprávění o určité ambivalenci pravdy a lásky a jiných ušlechtilých emocí, na to jde skrze víceméně obyčejné fráze a situace, které zase nevyvolaly téměř žádné emoce u mě, vyjma jedné z posledních scén (dcera přichází na přednášku), což je poměrně pozdě a hlavně málo. Z hlediska děje je velká škoda, že nebyl věnován větší prostor situaci rodiny v minulosti (despotický otec) a dozvídáme se o ní pouze z rozhovorů. Co se týče nás hodnotících, my bychom se zase neměli uchylovat k hodnocení tvůrců a jejich soukromých postojů, popřípadě psát, že film nám tvrdí, že máme lhát - pouze předestírá možnosti a ostatní je už na nás všech. Za mě krystalických 60% a docela zklamání, Jirko.

Otevřený konec je celkem běžný vyprávěcí postup, je otázka, co z něj je a co není oslím můstkem do hypotetickou další řadu. To stejné se týká také jednání hlavní postavy, jakým způsobem rozpohybovala ty vedlejší, aby seriál nakonec dopadl tak, jak jsme ho viděli. A také to, že druhý z případů byl dost upozaděn. Stále se nemůžu rozhodnout, jestli je to deviza, nebo nedostatek Vedlejšího produktu, každopádně vše drží pohromadě jistá režie Petra Bebjaka a korunuje famózní hudba Juraje Dobrakova, já toho chlapa miluju čím dál víc! 70%.

Sám se tomu divím, ale tahle mnohdy nelogická a v mnoha okamžicích zbytečně přepálená adaptace počítačové hry, rozkročená mezi Indym, Mumií a těmi lepšími Lovci pokladů, se mi docela pozdávala. Snad proto, že si na nic nehraje, Holland je sympaťák a na Sophii Ali se fakt dobře dívá.

Když se všecko posere, tak je tu vždycky ještě film. Nalákal mě zajímavý námět (jak se později ukázalo, bohužel převzatý) a Michal Blaško na pozici režiséra + tandem scénáristů Nellis a Hodan, ale jako celek se mi to zdálo průměrné. Hlavně z toho důvodu, že ne všechny ty bláznivé situace (i když jsem se jim často smál), jsou dle mě v našem malém rybníčku, kde se téměř všichni znají, příliš možné. Větší pachuť pak způsobí zjištění, že přesně ty idiotské seriály, ze kterých si tenhle dělá legraci, nám prima servíruje jak na běžícím pásu a myslí je smrtelně vážně, aspoň co se reklamních pauz týče.

Zajímavý vhled do některých praktik amerického farmaceutického průmyslu, které jsou ale všeobecně známy a film nemá žádnou další přidanou hodnotu. Co jsem tak pochopil, dokumenty, které je také možnost zhlédnout, jdou v tomto mnohem dál. Postava Emily Blunt je ve své morální otočce spíš nepřesvědčivá a Chris Evans zase herecky dost nevyužitý. 70%, ale s velmi odřenýma ušima.