Tvář vody

Po většinu času se jedná o velmi příjemný snímek, jenž diváka zaujme takřka ve všech svých aspektech. Z téměř pětihvězdičkového dojmu ho však v druhé polovině začne táhnout dolů (prakticky až ke 3*) fyzično mezi tvorem a hlavní hrdinkou. Hodnotím s přivřenýma očima 4* skrze úvodní půlku, herecké výkony i celkové zpracování. (28.05.2018)

Uprostred obdobia studenej vojny sa v americkom výskumnom centre začne experiment s obojživelným živočíchom, akého svet ešte nevidel. Osamelá Elisa (Sally Hawkins), ktorá v centre pracuje ako upratovačka, je jednou z mála osôb, ktoré majú k tomuto monštru prístup. Keď s ním príde do kontaktu, zisťuje, že tento tvor nie je až taký nebezpečný, za akého je považovaný a začína si s ním čoraz viac rozumieť. - Guillermo del Toro je výnimočný režisér. Dokáže do každého projektu, na ktorom sa podiela, vniesť tolko fantázie a dobrej nálady, že to je až neuveritelné. A v tomto prípade ma velmi milo prekvapil aj mierou brutality, pretože som neočakával nič a dostal som viacero nepríjemne krvavých scén. Vizuálne je všetko špičkové, rovnako ako kulisy, ktoré Vás prenesú do časov, ktoré ste nikdy na vlastnej koži nezažili. Počas studenej vojny v USA vybudoval Joseph McCarthy riadne napätie a tu to je cítiť na každom kroku. Herci zahrali úlohy presvedčivo a pán del Toro dokáže vytvoriť surových a bezcitných záporákov ako nikto iný. Velký rešpekt si zaslúži aj obyčajným divákom trochu neznámy pán Doug Jones, ktorého absolútne nezaujíma, či hrá v obrovskom filme z Hollywoodu alebo v nízkorozpočtovom béčkovom horore, čo mi na ňom velmi imponuje. Minulý rok bol pre hororový žáner výnimočný a The Shape of Water je toho ďalším dôkazom, takže dúfam, že tých položiek v sekcii ocenění ešte pribudne. + Doug Jones + herec z The Cabin in the Woods a Bone Tomahawk + herečka z Halloween II + herec z Timber Falls + herečka z Crimson Peak a It + herec z Lizzie Borden: The Fall River Chronicles + herec z Diary of the Dead (08.01.2018)

Hlad filmového trhu po komiksových hovadinách způsobil pomatení mysli i režisérovi takového formátu, jakým del Toro ještě před pár lety bezpochyby býval. Okopíroval Aquamana, přihodil k tomu němou uklízečku, Rusáky, francouzskou hudbu a lidem v kinech se chce blít. Záplavě nominací na Oscara se vlastně ani nedivím. Akademii hrabe již slušnou řádku let. Vzkaz dementům lačnících po dalším nášupu komiksových paskvilů je však jasný. Jděte s tím už do hajzlu! (10.02.2018)

Film má výborný start a retro na vojenské základně mě vysloveně bavilo. Možná škoda, že se více nepracovalo s hlavním magnetem filmu, tím žábochlapen. Více ukázat jeho schopnosti, větší snahu na divakovo ohromení bych rozhodně uvítal. Paradoxně tak to nejlepší co film skutečně nabízí v první části je postava Richard Stricklanda, který hraje skutečně ultimátního sráče. V kontrastu s touto postavou vyniká i jeho protipol doktor Robert Hoffstetler , kterého s přehledem hraje Michael Stuhlbarg. Bohužel od okamžiku únosu tajuplné bytosti tyto postavy ustupují do pozadí a scénaristi naprosto nepochpoitelně začnou mixovar žánry, pletou patý přes devatý (muzikálova vsuvka kontra přestřelka kontra sex) že absolutně zničí veškerou zajímavost filmu. Vůbec nechápu, proč se filmaři naprosto vzdali takového potenciálu který v podobě žábočlověka měli a udělali z toho v druhé části tak banální zápletku. (15.02.2018)

Když ještě půl hodiny po začátku filmu netušíte, o čem film je, a jen mlhavě tušíte, o kom je, je to buď hodně dobré, nebo hodně špatné znamení - nic mezi. Samozřejmě, že v důsledku mohutné propagace všichni víme, kam to směřuje, ale to vůbec nepramení ze samotného filmu, který je vyprávěný velmi mizerně. Asi není náhoda, že málokterý tak dobrý režisér jako del Toro točí tak často mdlé, nevýrazné filmy utopené v detailech, postrádající ale linku. Zde navíc (Kde jsou časy Labyrintu?) zásadně váznou jakékoliv emoce - od naprosto nesmyslné skokovosti odvádí pozornost jen nesnesitelná, občas podivně pseudofrancouzská návodná hudba (počkat, neodehrává se to v USA? proč ta hudba zní, jak zní?), která se snaží vyvolat dojem mnohem větší emocionální komplexnosti, než jaká ve většině scén je. Zatím snad nikdy jsem u del Tora neměl dojem takové skořápky filmu bez čehokoliv uvnitř. A to pominu, že obědové pauzy u bazénu s supertajným monstrem jsou spolu s Churchullovou jízdou v metru nejtopornější setup roku 2017. (16.01.2018)