Tvář vody

Nechme stranou všechny Oscary, protože tohle jestli je nejlepší letošní film, tak já jsem prdící polštářek. Pomatená Douchová vyměnila Abrháma za rybu a chudák Del Toro aby to teď vysvětloval u soudu. Krásná stylizace, hudba, práce s kamerou, to všechno jo, ale spíš se mi podaří utopit doktora Mráčka, než pochopit proč se musí tolik zajímavých nápadů zaplácat hromadou hovadin... (Banff, Kanada) (13.03.2018)

Po většinu času se jedná o velmi příjemný snímek, jenž diváka zaujme takřka ve všech svých aspektech. Z téměř pětihvězdičkového dojmu ho však v druhé polovině začne táhnout dolů (prakticky až ke 3*) fyzično mezi tvorem a hlavní hrdinkou. Hodnotím s přivřenýma očima 4* skrze úvodní půlku, herecké výkony i celkové zpracování. (28.05.2018)

Netradiční romance, kde se mi líbilo vlastně všechno, kromě té romance. Chápal jsem přátelství mezi dvěma citlivými bytostmi, ale mezidruhový sex byl trochu moc. Bavilo mě, jak do té pohodové, chvílemi skoro až pohádkové atmosféry Del Toro vždy propašoval nějakou explicitní scénu. Sally Hawkins byla bezchybná a Michael Shannon splnil svůj standard. (19.02.2018)

Vilém Býkovský míval bizarní, fantaskně temný potenciál jako málokdo. Někdy před 11 lety však, jako jeho zjevně velký vzor Štefan Hracíkopec, prošel přechodem, ztloustnul, začal chovat kočky a točit troubící jeleny a panenky s porcelánovýma hlavama pro hormonálně destabilizované prasnice či náctileté homodebily, ze kterých se chce nemenopauzujícímu heterosexuálnímu divákovi akorát tak Blade. Těchto Padesát odstínu puškvorce kombinovaných s RyboÍtým satanžel není výjimkou. A tak si němý, neskonale iritující, odpudivý babochlap ze zoufalství narazí žábochlapa, neštítíc se mezidruhového křížení se s ním bez váhání vytře, a já v tom lepkavém přívalu estrogenní červenoknihovní prudy jen čekal, kdy ta piča naklade ichtylovi jikry a on mezi žábrami procedí „FrogÍtý foun houm“, čímž si brnkne do Vodníkova pro stěhováky. Sice nutno na druhou stranu uznat, že je ten přiteplený kýčovitý opruz skvěle zrežírovaný, výborně zahraný (Míša Šanón je snad slizštější než cigánské hračky) a vizuálně retropotuněný tak, že i ty vajíčka natvrdo asi vytáhli po šedesáti letech z mrazáku, nicméně nemasochisticky založený, duševně zdravý jedinec taky přece nezačne dobrovolně píchat enormně otylé padesátky se třemi bradami, aby se pokochal fakt realistickým knírem, hmatatelnou sadou ojetých pneumatik a autentickým puchem žluklé rybiny. (14.01.2018)

Ajaj. Co si budeme nalhávat, Guillermo del Toro poslední kousky Purpurový vrch a Pacific Rim hodně neukočíroval, zajímavý rozhodně nebyl ani se scénáristickým snažením u Hobita. Tentokrát možná šikovně balancuje víc rovin, pořád je to ovšem ohraná variace na to, jak jedna nepolíbená outsiderka ke štěstí/lásce přišla. Zlo i dobro jsou jasně vymezené, ostatně tak to v pohádkách bývá. Emoce ke mně nějak nedošplouchaly, citové sbližování je odfláknuté, tak rychlé vzplanutí by vyděsilo i samotného vodního chlapíka. Mexický tvůrce nicméně potěší svou typickou stylizací, kdy znovu předkládá řadu vymazlených detailů, citlivě přistupuje ke svéráznému příběhu, skládá poctu brakovým hororům, melodramatům a muzikálům minulých dekád, ovšem ač jeho látka v sobě lásku k filmové minulosti nezapře, pořád se toho ke mně dostalo hrozně málo. Herecké výkony jsou dobré, ale na nějaké nominace to určitě nevidím (náležitě slizký Michael Shannon paradoxně chybí, ale proboha, za další vedlejší role?!). Dietní tři hvězdy. Faunův labyrint byl někde úplně jinde. (15.01.2018)