Talíře nad Velkým Malíkovem

Divím se, že po realizaci této příšernosti neemigrovali všichni zúčastnění. Já bych tak na jejich místě učinila a již v životě bych nevystrčila nos z temné kobky, do níž bych se uchýlila. Když došlo na scénu, bez smíchu se u nás neobejdeme, dospěla jsem k závěru, že jsem právě prošla uměleckým předpeklím a vstupuji do pekla. Poté, co byl Kemr několikrát označen za hocha, nebylo mi již vůbec jasné, co mne krom masochistických choutek pudí k dalšímu sledování. Snad jen touha zjistit, kam až jsou tvůrci schopni zajít. Závěrem jen konstatuji, že by mne velice zajímalo, kolik produkce utratila za psychotropní látky, jež zajisté byly podávány všem scenáristou počínaje, nebohým bernardýnem pokračuje a klapkou konče. (08.04.2019)

Ehm, ehm, opravdu Jaromil Jireš? Svým způsobem děkuji panu Brodskému za jeho přítomnost, protože díky němu se chvílemi na "Talíře" šlo dívat i bez vážnější újmy na zdraví a na psychice. Po víc než 6 letech, kdy už jsem Talíře jednou viděl, jsem si z filmu nic nepamatoval, jenom že to bylo strašně podivné, smazal i své někdajší hodnocení a rozhodl se osvěžit si dojmy... a doufal, že snad to nebude tak hrozný. Tenhle nehorážný úlet ale nedokážu respektovat ani v rovině případného guilty pleasure. Janžurová, obvykle schopna trefně zahrát i šílené postavy v crazy komediích, se zde otřesně pitvoří, Medřická a Pešek snad ani netuší, v čem to vlastně hrají, Větrovec se zapomněl kdesi v Chalupářích, u představitele "humanoida" se raději zdržím komentáře a že Tříska zakončil předemigrační éru svojí kariéry opravdu velkolepým trapasem, na tom není zhola nic úžasného. Do toho všeho nepravidelně vstupuje Waldemar Matuška jako z nějaké Podskalského estrády, aby zazpíval několik naprosto nemožných popěvků. Vlastně mne pak už zaujal jenom zdejší obsah od distributora, který se dokáže v souvislosti s filmem myšlenkově rozplývat nad společností a smýšlením mimozemšťanů. Bohužel v celém filmu nenastal jediný moment, v němž bych jakousi smysluplnou myšlenku spatřoval. 15% (21.06.2020)

Velký Malíkov byla malebná vesnička, která si žila vcelku poklidným a obyčejným životem než někoho bláhového napadlo narvat sem ufouny. Klidně bych se obešla bez nich. Stejně tu byli jaksi do počtu, nic proti panu Kemrovi. Alespoň, že herecké obsazení se skládá z tehdejších hereckých bardů, i když každá postava byla svým způsobem nějak bláznivá. Právě za obsazení dávám jednu hvězdičku. Jinak celkový dojem z filmu je slovy nevyjádřitelný, protože šlo i čirou hrůzu. (11.04.2011)

Ono se tehdy nic říci nesmělo, ale o něčem se točit prostě muselo, tak vznikaly takovéhle paskvily. Tenhle je zajímavý leda tím, že je pod ním podepsaný Jaromil Jireš. A možná ještě tím, že scénáristka Mária Rudlovcáková musela být na LSD. A pan Jireš asi taky... Mimochodem, po zhlédnutí tohoto snímku člověk nic netušící o dané době možná pochopí, proč Jan Tříska vlastně tehdy emigroval... (06.04.2014)

Film, který dokonale ztělesňuje šedivění. Smích, láska, pláč, tím vším zde prorůstá jejich křečovitá inverze. Ojedinělé světlé chvilky záhy překryje frustrující grimasa hněvivé radosti a euforického vzteku. Svět stvořený z muzeální secese parkovních kulis, maloměstského hybridu a venkovských ozvěn nemůže být obydlen nikým jiným než mikroorganismy, jejichž kultura je jen snem o tom, že jsou něčím vyšším než barevným tónem pokrývajícím tvary zeměkoule. Smutný omyl vytrvalé pozemské plísně. (01.07.2011)