La Captive
The Captive
Režie:
Chantal AkermanKamera:
Sabine LancelinHrají:
Stanislas Merhar, Sylvie Testud, Olivia Bonamy, Liliane Rovère, Françoise Bertin, Anna Mouglalis, Bérénice Bejo, Vanessa Larré, Elodie Marteau-Laurent (více)Obsahy(1)
Pohledný bohatý mladík Simon (Stanislas Merhar) žije v noblesním pařížském apartmánu se svou nemocnou babičkou a se svou přítelkyní Ariane (Sylvie Testud). Posedlý chorobnou žárlivostí drží doma Ariane jako dobrovolnou zajatkyni, která mu jeho podrobné výslechy, neustálý dozor a sledování tolerantně a poslušně trpí. Simon se však domnívá, že Ariane vede druhý vášnivý život s jinými ženami a skutečnost, že nad svou dívkou nemůže získat celkovou kontrolu, ho dohání k šílenství a nezadržitelně směřuje k tragickému konci.
Film je volně inspirován stejnojmeným románem Marcela Prousta.
(Bubble74)
Recenze (12)
Takže takto: chlapík (mne nesympatický kokot s veľa peniazmi) v bielych ponožkách (namiesto toho, aby si poriadne zamrdal, tak sa len frotérsky otiera a hned ejakuluje) pobehuje, sliedi, špehuje, vyzvedá a má idiotské otázky, zatiaľ čo jeho holka je v pohode, ale kedˇ začne spievať, tak spieva ako chlap po troch ťažkých dňoch chlastania. Dlhá, nudná intelkutálna sračka- vedˇ áno, bola koniec koncov od Marcela Prousta ! ()
Chantal Akerman opravdu nebude můj šálek kávy a nevím, jestli nějaký další film, který by se ke mně v její režii dostal, bude dost dobrý na to, abych ho dokoukal do konce. Ani mi to nepřijde moc intelektuální, spíš jen jako snaha ukázat, jak destruktivní a nesmyslné vztahy mohou někdy vznikat. A zanikat. ()
Francouzský rakovinotvorný art toho nejhrubšího zrna. Kvůli podobnému umění jsem jeden čas nenáviděl jejich kinematografii. Dialogy jak z Marsu. Bohužel nejsem intelektuálně dostatečně na výši, abych vyprázdněné žvanění dokázal považovat za umění. A ne jen žvanění, ale i sled scén, když už jsem si říkal, že nic horšího přijít nemůže, tak přijde "alej prostitutek a transek" a kajda padl, ovšem nerezignoval. Zajatkyně je můj rekordní film, zatím žádný jiný film jsem nesledoval tři!!! dny. Z postavy Simona a s tím spojeným herectvím Merhara mi bylo fyzicky špatně. Destruktivní zážitek. ()
[1,5*] Zvyčajne nemám problém s bezdejovými, či pomalými filmami, ale v tomto prípade to je priam k uzúfaniu. A to najmä "vďaka" odpudivej hlavnej postave, bohatému fešáčikovi Simonovi (toporný Stanislas Merhar), ktorý to má v hlave trochu pomotané. Chová sa totiž ako vyšinutý úchyl, ktorého obľúbenou činnosťou je tajne sledovať svoju priateľku Ariane (herecky zaujímavá Sylvie Testud). A tá je tiež poriadny kvietok, keďže jej vôbec nevadí robiť Simonovi bezduchú otrokyňu. Podobne, ako v prípade inej Proustovej adaptácie Čas znova nájdený (1999) sa ani tu za celý film takmer nič neudeje, postavy sa len tak pofľakujú a tliachajú nezmysly (znudení povaľači označovaní ako tzv. vyššia spoločnosť). Iba veľmi pekná obrazová stránka a nočná scéna dvojhlasného spevu z balkónov mi bráni, aby som film ohodnotil len jednou hviezdičkou (najnižším hodnotením, ktoré dávam). ()
Kajda.I má pravdu, je to náročné dokoukat. Ale čím větší překážka, tím větší radost z jejího zdolání. U tohoto filmu to platí dvojnásob. Já byla přímo šťastná, když začaly závěrečné titulky. Do té doby jsem musela sledovat několik jedinců, kteří povětšinou v příšeří vedli podivné řeči, hlavní nehrdinka si občas něco prozpěvovala, nemělo to žádný děj (inu Proust) a jen to čekalo, až si nedovolíme odsoudit moderní zpracování klasiky. Ale dovolíme a nejen odsoudíme, dokonce i opovrhneme. ()
Reklama