Portrait de la jeune fille en feu
Portrét ženy v plameňoch
Portrait of a Lady on Fire
Portrait of a Lady on Fire
Portrait of a Lady on Fire
Portrait of a Lady on Fire
Režie:
Céline SciammaScénář:
Céline SciammaKamera:
Claire MathonHrají:
Adèle Haenel, Noémie Merlant, Valeria Golino, Luàna Bajrami, Armande Boulanger, Michèle ClémentVOD (1)
Obsahy(1)
Bretaň, Francie, rok 1760. Talentovaná malířka Marianne dostane zadání odjet do panského domu na izolovaném ostrově a namalovat tam svatební portrét Héloise – mladé dívky z bohaté rodiny, která na přání své matky právě opustila klášter, aby se provdala do Milána. Héloise domluvenému manželství vzdoruje tím, že se odmítá nechat portrétovat, Marianne proto hraje roli najaté společnice a maluje svůj objekt po večerech zpaměti. Mezi oběma dívkami postupně roste vzájemná přitažlivost umocněná blížícím se koncem svobody. (Artcam Films)
(více)Videa (3)
Recenze (160)
Zbytečně hollywoodsky vyčištěné nasnímání a výprava, které mezi všemi jinými prostředími zrovna tradičně svérázné a drsné Bretani ani trochu neodpovídají a nesluší, a pak: celý příběh by byl o tolik působivější, mocnější, kdyby zůstal v rovině prapodstatné ženské spřízněnosti a důvtipného, silného spojenectví v nelehkém osudu - tam, kde funguje od začátku mezi všemi třemi, i se služebnou Sophií, a svým způsobem i s Héloisinou matkou, vesničankami na slavnosti a kořenářkou-andělíčkářkou - a nesklouzl k potřebě fyzické úlevy lesbického spojení mezi dvěma z nich. V tu chvíli mu to vzalo vítr z plachet, všechno kouzlo se tím oslabilo a znehodnotilo, bylo to neústrojné, nevěrohodné, nepodmanivé, žádná nezbytná spalující vášeň a tělesná přitažlivost mezi nimi nebyla cítit, nefungovalo to, spojovala je reálně bytostná a souznivá potřeba emancipace, respektu, oprávněnosti touhy být sobě srozumitelnou a věrnou plnohodnotnou ženou a vzájemné rafinované podpory k tomu, nikoli touhy po jiném ženském těle a objetí. Škoda tohoto zbanalizování, včetně vizuálního, jinak má snímek i příběh své důstojné silné momenty a předpoklady. ()
Dcera slavného malířského otce Marianne, připlouvá na ostrov malovat panskou dceru. Druhorozená Heloise se vrátila z kláštera a místo aby byla jeptiškou, má se vdát za Milánského velmože poté, co její starší sestra spáchala sebevraždu. Marianne má za úkol ji potají namalovat, aby mohl být obraz poslán budoucímu manželovi. Marianne je moderní nezávislá žena, což je ukázáno již v úvodní scéně, kdy na loďce připlouvá na ostrov, a neváhá si do moře skočit pro krabici s náčiním, která z loďky vypadla. Sciamma Heloise představuje od samého začátku divákovi a Marianne po kouscích - nejdříve prostřednictvím rozhovoru se služkou, později, při vycházkách obou žen po pobřeží. Po celý film pečlivě budovaný vztah mezi oběma ženami vrcholí milostným vzplanutím, přičemž jak Marianne, tak Heloise musí být jasné, že nikam nepovede. Pečlivou práci na vztahu obou žen pak u diváka film sklidí zejména emocionálně v posledních několika minutách. [Rakkautta&Anarkiaa 2019] ()
(5.5/10). Kdyby nebylo první půlky filmu, která mě málem uspala, tak by to byl velmi povedený francouzský film. Krásné procítěné scény, které se v závěru filmu krásně promítnou do celkového dojmu, který mohl být mnohem horší, ale druhá půle je vážně velice poutavá a dvě ústřední představitelky sympatické. Lepší průměr za neoholené podpaží. ()
Film, ktorý krásne zachytáva osamelosť života na odľahlom mieste, absenciu hudby, život rôznych vrstiev žien v 18. storočí, umenie a silné puto. Ide na vec pomaly a opatrne, následne vás strhne poslednou tretinou. Na niektoré scény - bábätko, záver - tak skoro nezabudnem. Tisíckrát lepšie ako nepodarený Ammonite (2020), sorry Kate. ()
Vnímavý a na individuálnosť koncentrovaný kostýmový film, ktorý už v očiach kritikov má dnes výrazne vysoké renomé. Páči sa mi, ako dej zviera časovú a priestorovú rovinu do maximálnej sústredenej prítomnosti. Je to dozaista pôsobivé, ako navodzuje atmosféru bez toho, aby vyžadoval tak typické konverzácie divadelného charakteru, ktoré sú pre takéto filmy priam vyžadujúce. Veľkú časť stopáže tvorí odosobnená rovina s profesionálnym odstupom "tajnej maliarky portrétov" a bohatej Héloise. Ich dôvera medzi sebou sa len postupne odokrýva. No a pochopiteľne, ich fyzickosť a blízkosť nemá nekonečné trvanie. ()
Galerie (33)
Zajímavosti (10)
- Ve scéně festivalu ženy zpívají „non possunt fugere“, což je latinsky „nemohou utéct“. V závěru písně zazní „nos resurgemus“, což lze z latiny přeložit jako „povstaneme“, případně „stoupáme“. (PozorGranat)
- Natáčení probíhalo od 25. října do 10. prosince 2018 ve Francii. (ČSFD)
- Obrazy Marianne byly vytvořeny malířkou Hélène Delmaire. Ta pracovala na obrazech až 16 hodin denně a ve filmu si můžeme všimnout i jejích rukou. Krátce po premiéře byla její tvorba z filmu k vidění v Pařížské galerii Joseph. (ČSFD)
Reklama