Normální lidi

Od Normal People som čakala niečo iné, než čo sa napokon z toho vykľulo. Očakávala som, že dej sa bude odvíjať v rozmedzí dlhšieho časového úseku ako len High School a College - myslela som, že to bude o Conellovom a Marianninom spoločnom vzťahu, že v tom bude aj budúcnosť, deti a tak. Nechcem prezrádzať, ako sa to skončí, ale musím povedať, že koniec ma sklamal a práve preto, že aj keď mi to priemerovo vychádza na 4*, žiaľ musím to zmeniť na 3*, lebo takto mi to vzhľadom na finálnu epizódu pocitovo vychádza. Na celej minisérii by som chcela predovšetkým vyzdvihnúť výborné herecké výkony hlavnej dvojice. Daisy Edgar-Jones mi už bola známa z Where the Crawdads Sing - má okrem iného aj talent meniť prízvuk podľa potreby (z britského už či na americký alebo írsky). Paul Mescal všetkých ohúril vo festivalovke Aftersun, ale už tu v Normal People ukázal aký veľký herec je. Okrem hereckých výkonov sa mi veľmi páčila kamera a tiež hudba, soundtrack je úplne super. Minisérii sa podarilo preniesť všetky emócie cez obrazovku až priamo k divákovi, niektoré epizódy boli čistá depka. Najviac sa mi páčila epizóda z Toskánska, najmenej zo Švédska. Postavy sú veľmi komplikovane napísané, o to viac oceňujem výkony hercov, divák im musí niekedy doslova čítať z tváre. Často sa správajú nepochopiteľne, na začiatku je ťažké chápať Conella a ku koncu zase Marianne. Prekvapilo ma množstvo scénok ako z After (schádzanie a rozchádzanie), niektoré skoro ako z Fifty Shades, akurát že umeleckejšie natočené a tiež ma prekvapilo, že ani Daisy ani Paul nemali problém takto sa odhaliť. Sú tu aj zaujímavé vedľajšie postavy, ale neušlo sa im dosť priestoru. Obidve matky ma zaujali, Conellova preto, že bola milá a sympatická a pre Marianne mala viac lásky a pochopenia ako jej vlastná. Mariannina chladná akoby bez srdca matka zase z dôvodu, prečo sa tak správala k dcére. A k bratovi sa radšej nevyjadrujem. Celkovo tu máme 12 pomerne krátkych epizód, viac by ma asi bavilo 6 dlhších. Knihu som nečítala, aj v knihe to skončilo takto? Veru škoda toho konca. 70% (júl - august 2023) (24.08.2023)

Seriál jsem zkusila, protože v jedné recenzi psali, že je pro lidi určité generace. Kterou já rozhodně nejsem. Takže jsem zkusila – a můžu potvrdit: tohle není nic pro mě. Pitvání vztahů do posledního vlákna a poslední buňky mě nudilo k smrti. Bolestínské rozebírání, co tím myslel, co já jsem tím myslela, co si myslel, že já si myslím….  Uf, ne, pro mě děsně nezáživné a nestravitelné. (03.02.2023)

Normal people je aktualizace love story pro dnešní mileniály a generaci Z a je dobrá ze dvou důvodů: 1. kvůli předloze: standardní vzorec scházení a rozcházení / přibližování a oddalování hlavní dvojice dobře ukazuje skutečný problémy mezilidských vztahů dnešních mladých lidí - úzkostná starost o vlastní obraz v sociální skupině, s tím související strach z ukázání slabosti jeden před druhým a tím i otevřená komunikace vlastních pocitů a z toho plynoucí chyby v komunikaci skutečných intencí. 2. kvůli zpracování: a to především sexuálních scén a všech scén, kde hraje roli tělo. Budování duševní intimity prostřednictvím tělesný intimity je zobrazený super dvojznačně - jednak je to výraz povrchnosti, ale jednak to ukazuje minimální rovinu, na který oba musí být vzájenně upřímní a kde můžou s tělem odhalit nitro. Sexuální scény tvoří určitě desítky procent stopáže a snad nikde nejsou zpracovaný tak dobře: není to porno, není to trapný, mají spoustu poloh a daří se přes ně budovat charaktery postav a jejich postav minimálně stejně jako přes standardní dialogy. (12.05.2020)

Já si ani nejsem jistý, na co jsem po těch dvanácti dílech vlastně koukal. Šlo o kritiku dnešní lehkovážných vztahů? Šlo jednoduše od příběh dvou zamilovaných lidí v 21. století? Šlo o nějaké dílo plné jinotajů, jako kdyby šlo o literární preromantické dílo? Nebo šlo třeba jenom o jinak natočené soft core porno bez soft core prvků, takže bylo špatně natočené? Kdo ví. Já totiž ne. I když mi byl ze začátku seriál lehce sympatický, tak se v něm nakonec nedělo nic, co by mě nějak zaujalo nebo prostě, že by šlo o něčím zajímavý příběh. I to se stává. Osobně proti tomu nic nemám. Ale obešlo mě to jako program SPD. (28.05.2020)

Výjimečná záležitost v tom, jak dokáže hned od počátku vtáhnout, vzbudit emoce, jak je ten příběh Marianne a Connella silný i křehký zároveň, se spoustou melancholie, hloubky, krásy i tragična. Normálnosti v nenormálnosti, velmi osobních rozhovorů o úplně obyčejných věcech, jedinečných v tom, že je mezi sebou vedou dva lidé, kteří mají to štěstí, že se našli a chápou se (většinou). A vy ty dva (ne)normální lidi můžete v jejich myšlenkách, chování, váhání, nejistotách rovněž chápat nebo taky nechápat a užívat a/či prožívat si to. Výborně zvolený je ústřední pár - dva talentovaní osobití herci, kteří se ještě ke všemu dobře hodí jeden k druhému. A i když je to celé zejména o těch dvou, dostane se vám řady silných scén, do kterých jsou zapojeny i další důležité a dobře zahrané postavy (např. rozhovor Connella s matkou v autě po jeho oznámení, koho vezme na maturitní ples, patří k pasážím, které si budu intenzivně pamatovat ještě hodně dlouho). Velice vkusné a přitom často opravdu vzrušující jsou erotické scény. Vydařený soundtrack krásně podtrhující atmosféru. Můžete si také velmi užít jazyk, pokud máte jako já raději "ostrovní" podoby angličtiny než angličtinu americkou. Čtyři a ne pět hvězd dávám Normálním lidem proto, že po prvních pro mě až kouzelných dílech jsem začala mít postupně pocit, že se některá schémata příliš opakují, že se Marianne a Connell až trochu masochisticky a zbytečně brání tomu být (spolu) šťastní, což se pak svým způsobem dokonalo i v závěru, který mě tak úplně neuspokojil. Jinak ale tenhle seriál považuji za mimořádnou záležitost a doporučuji. 80 %. (10.06.2023)