Vajonek

Na tenhle film jsem se strašně těšila a zároveň se obávala, abych pak nebyla vzhledem k velkým očekáváním zklamaná. A nevím, jestli je to tím, že jsem nečetla předlohu a tudíž nejsem zatížena srovnáváním, nebo (také) tím, že mám docela slabost pro režiséra i hlavního herce, ale jsem se Smrští velmi spokojena a zklamána vůbec ne. A docela se divím místnímu poměrně slabému hodnocení. Sledujeme tu kombinaci psychologického vztahového dramatu, mysteriózního příběhu, thrilleru i hororu. Už jen takovéto mísení žánrů se v našich končinách hned tak nevidí a zaslouží si pozornost, tahle směs je navíc podle mě velmi zdařilá. Všechny aspekty důležité v předestřených žánrech tu fungují, jak mají - máme tu zajímavé téma, postupně odhalovaná tajemství a záhady, napínavou atmosféru, která by se místy dala krájet (osobně jsem se při sledování několikrát lekla, až jsem sebou trhla, a to se mi fakt moc často nestává - ani u filmů, které se přiznaně označují jako horory), možná trochu překvapivě je to místy (v dialozích) i docela vtipné (nikoliv nějakým nuceným "tupým" způsobem), práce s retrospektivami/prolínání časových rovin se tu také daří dobře. K tomu sledujeme v ústředním páru skvělé herce, kteří dobře fungují dohromady i každý zvlášť, působivou kameru, střih, interiéry i exteriéry, práci se světlem a stínem, hudbu (tu bych obzvláště vyzdvihla - je sice poměrně minimalistická, ale úderná přesně v místech, v nichž má být, což k tomu celému sedí jak p*del na hrnec). Všechny vyjmenované složky dělají z filmu atmosférickou, místy dosti děsivou podívanou, při které ty (jmenované) jednotlivosti (které kolikrát v jiných snímcích řešíte, dumáte, jak se vydařily nebo ne) prostě přestáváte řešit a jen si užíváte snímek jako celek. A když se mi (ne úplně často) něco takového při sledování filmu stane, je to pro mě (mimo jiné) známkou toho, že se povedl. Snad jediné, co bych vytkla, je občasná horší srozumitelnost při dialozích (a ne, neříkám to proto, že bych měla problém s porozuměním slovenštině - naopak jsem ráda, že se to třeba celé nepředabovávalo do češtiny a postavy mluvily svým přirozeným jazykem) a možná trochu moc neuzavřený, resp. přinášející příliš mnoho otázek ponechaných bez odpovědí, konec. Ale když nad tím tak přemýšlím, tak ten závěr do toho možná právě takto sedí víc než cokoli jiného a ta otevřenost mě až tak neruší. Třeba mě to přiměje pustit si film někdy znovu a v průběhu hledat vodítka pro lepší/jiné pochopení vyústění. Celkově bych film hodnotila někde mezi čtyřmi a pěti hvězdami, vzhledem k tomu, že je tu podle mého názoru silně podhodnocen, nakonec dávám 5 a k tomu minimálně takových 80-85 %.

Tohle je jeden z těch poměrně vzácných případů, kdy to, co se dočtete v anotacích, při sledování skutečně až fyzicky prožíváte. Jako kdybyste plachtili, projížděli se na motorkách nebo bděli celou noc v té Normandii v létě roku 1985 taky. Cítíte jak to prostředí, tak roční období, tak to osmdesátkové retro. A hlavně první velkou lásku, do "osudového zvrtnutí" přesně takovou tu, na kterou si každý rád zavzpomíná nebo si představí, jaké by to bylo ji prožít, pokud se mu náhodou nepoštěstilo. Co na tom, že je to provázeno i spoustou bolesti a postupně třeba zjistíte, že jste si své milované tak trochu vybájili. Celkovému vyznění pomáhá přesná (či spíše v tomto případě přesně "sekavá") kamera, kostýmy, skvělý soundtrack, herecké výkony (zejména Félix Lefebvre je tak přirozený, kouzelný, vnitřně i zevnějškem takový čistě krásný, že byste ho chvílemi chtěli obejmout a naplno s ním sdílet jeho radostné i strastiplné pocity). Ve filmu bylo hned několik silných scén, u kterých se bez přehánění člověku až tajil dech, jak byly po všech stránkách působivé (např. zasněné pohupování do rytmu nádherné dnes už ryzí klasiky Sailing linoucí se ze sluchátek, která dal Alexovi uprostřed davu na uši jeho milý). Ačkoli jsme se hned v úvodu dozvěděli, že přijde tragédie, příběh byl vyprávěn za pomoci střídání časových rovin a postupného poodhalování podrobností chytře tak, že bylo stále nad čím přemýšlet, mohli jste být vlastně každou chvíli v mírném napětí, kdy a co přesně se odehraje, jestli Alexisova úloha v celé věci bude skutečně tak zásadní (nechci úplně spoilovat, kdo viděl, ví), jako se jeví na začátku. Nebýt toho, že po úplném odhalení oné tragédie snímek sklouzne do trochu moc velké doslovnosti a trochu tomu už chybí to zvláštní napětí a kouzlo, které měl po celou předchozí dobu, s radostí jdu na pět hvězd. Protože je to opravdu moc hezký film, takový emocemi nabitý dotek, který budete na sobě cítit ještě dlouho po zhlédnutí. 80 %.

Vizuálně moc hezké, nápadité, hlasovým doprovodem - tónem i skladbou vět (v češtině a podle všeho i originální angličtině, do které jsem si to na chvíli pro srovnání přepla) možná cílené spíše na mladší diváky. Některé informace, které zazněly, pro mě byly známé, těch nových na vymezenou stopáž ale bylo také poměrně hodně. Za velké minus považuji skutečnost, že polovinu i dvě třetiny už tak kraťoučkých dílů zaplácali relaxacemi/meditacemi, které nadto byly pořád prakticky stejné. Nic proti nim jako takovým, asi mohou být mnohdy pro mnohé dobrým pomocníkem pro zklidnění i zkvalitnění spánku. Dávat jim v minisérii tohoto typu takovýhle prostor je ale docela přestřel, navíc ne každý a ne vždy si jednotlivé díly bude pouštět před spaním, přitom ty meditace jsou zejména pro usnutí modelované. Lepší variantou by za mě např. bylo udělat jeden díl zaměřený celý na meditace, v ostatních částech na něj jen upozornit a na "uvolněná" místa krásně doplnit více zajímavých info z výzkumů, studií, praktických tipů atp. 60 %.