Podzemka

Nejlepší části z tohoto filmu jsou, když někdo někoho honí (nehledejte v tom žádný dvojsmysly). Ať už jsou honičky pěší (a na kolečkovejch bruslích) v chodbách a vestibulech metra nebo honička mezi Peugeotem 205 GTi a Mercedesem W126, která je na úplnym začátku. Zbytek je akorát hromada keců a marná snaha o to, aby film vypadal tak nějak umělecky a nezávisle. Jinak Christopher Lambert je dost otřesnej, Isabelle Adjani taky nic moc. Z herců byl asi nejlepší pan štábní Michel Galabru typicky v roli fízla. Můj oblíbenec Jean Reno má jenom vedlejší roli a ještě navíc skoro celou dobu, kdy se vyskytuje na obrazovce, akorát do něčeho bubnuje. Než to vidět znovu, tak snad radši budu 104 minut jezdit metrem. (03.04.2013)

Podzemka by se dalo pojmout jako učebnicový příklad francouzského neobaroka ve filmu, jelikož jsou zde patrné takřka všechny charakteristické rysy tohoto uměleckého hnutí. Film působí jako jeden dlouhý a velice barevný klip, ve kterém se nám představují bizarní postavičky, které nejdou pro nějaké to ostřejší slovo či náznaky násilí daleko, přičemž je celý děj podle názvu situován do metra, které vytváří prazvláštní atmosféru spletitého bludiště, ve kterém se míjí rozličné postavy, aby zde byly navzájem konfrontovány, a to vše s podmanivou hudební stránkou. Zkrátka solidně natočený a svižný film, který mohu vřele doporučit dál. (24.08.2015)

Už v svojom prvom filme predviedol Besson úžasný cit pre výber hereckých predstaviteľov, ale SUBWAY je až preplnená galériou fantastických postavičiek z podzemia. A hoci okrem opäť veľmi výrazného hudobného vkladu Erica Serru v tom filme nič poriadne nedrží pokope, sledovať ich by ma bavilo ešte aj dlhšie. (25.09.2015)

Takový příjemný malý film zaplňený sympaticky praštěnými postavičkami obydlujícími podzemní chodby metra, který neskonale kazí hlavní dvojice a zápletka, točící se okolo jakýchsi ukradených dokumentů. Jak Lambert, tak Adjani jsou otravní až to není hezký a úplně tak kazí celkový dojem. Za plus bych ještě považoval slušnou, rockově znějící hudbu a závěr snímku, pročež tak musí člověk litovat toho, kam se po povedeném startu své kariéry a skvělých dalších filmech nakonec Besson ve svojí tvorbě dostal... (20.08.2009)

Filmová metra jsou opravdu zvláštní. Všude je otevřeno, všude se svítí a na těch důležitých místech nikdy nikdo není, takže se můžete vesele pohybovat kde chcete. Ono to možná s realitou nemá moc společného, ale jako filmová fikce oslavující svobodu a nezávislost to nevyznívá špatně. Isabelle jsem dosud viděl jen ve dvou filmech, v obou působila jako profesionální plačka, žena, která nezná úsměv. Konečně jsem jí taky viděl v té živější poloze a v naprosto geniální scéně (nóbl večeře). Co je ale hlavní, Isabelle je neskutečně zajímavá žena a vlastně i herečka. A nemyslím to jen jako metaforu ke slovu krásná (i když s Irokézem je neskutečně sexy). Co říci k filmu? Jako celek nic moc, jako sled různě zajímavých, kvalitních a zábavných scének to docela jde. Místy je to zábavné, místy je to dojemné, místy hrozně oduševnělé a nakopávající, místy ale taky trochu zmatené, nudné a nezáživné. O logice věci nemluvě (všichni ho hledají, ale on se svobodně pohybuje po metru s odbarvenými vlasy, ve výrazném županokabátě a se slunečníma brýlema a výrazným ksichtem Christophera Lamberta, nápadnější už být nemůže). Kapitolou samou o sobě je hudba, která je výborná a u některých scén vás až napadne, že byly točeny jen kvůli ní. A Jean Reno jako bubeník (který se, na rozdíl od jiných filmových bubeníků, alespoň snažil trefovat do hudby) je fakt k pousmání. Určitě si to někdy pustím znovu, ale asi budu občas přetáčet. (11.12.2013)