Smích se lepí na paty

Melancholickou náladou je protkán tento klidný příběh stárnoucího kutila a samotáře, který touží po společnosti na své zastrčené chaloupce v podhůří Krkonoš. Vlastimil Brodský předvádí standardně nadstandardní skvělou práci při ztvárnění naivní role Jozky Platejze a sekunduje mu při tom plejáda nezapomenutelných skvělých herců. Nejlepší kus tu ale zahrála, překvapivě, Jiřinka Bohdalová, která naprosto přesvědčivě vdechla život své prohnané postavě. Obědy pro dřevařskou partu, rozmluvy nad viržinky Borodiové a věčné peripetie se ženami, to vše zosobňuje hořkosladký klenot. Ač smutný, přece veselý je tenhle film s nádechem nostalgie a tragické skutečnosti lidského bytí a nebytí. Rozhodně patří k české klasice, kterou je třeba vidět. 80% (29.11.2015)

Smutný snímek o samotě. Takhle také jednou dopadnu. Doufám že budu mít alespoň přátele, klidně v podobě lesních dělníků. Kéž by se povedla i ta chalupa, třeba v nádherné Horní Malé Úpě jako tady, nebo ještě spíš v Orlických horách... Nechám si na zahradě postavit posed, do něj dám houpací židli a budu na něm trávit rána, koukat do luk jak se pasou srnky... ale to už sem nepatří... (13.10.2022)

Nejbrodštější možný Brodský ve své obvyklé podobě a formě jako svérázný samotář s kupou nápadů, chutí do nových činností, přesvědčením o vlastních schopnostech, ale přesto též s těžko vysvětlitelnou a popsatelnou skepsí z osamělosti a také z nezastavitelného stárnutí. Člověk, který si většinu ze svých trablí zavinil sám, ale nebyl by to on, kdyby jimi netrpěl. Člověk, který se rozešel ze svou rodinou, a zařídil si svoji vlastní z lesních dělníků a hajného. Člověk, který by ještě rád nalezl velkou lásku, ale dobře si uvědomuje, že pravděpodobně je na ní příliš starý. Ale hlavně tato vlastně autobiografická postava pana herce Vlastimila Brodského netrpí žádnými ohavnými rádobysymbolizujícími rysy, které tak často úplně dělají z obyčejných lidí "hrdiny" a "velké lidi". Ani náznak nepřirozeného patetismu, falešné nostalgie a zastírajícího sentimentu! Jednoduchý, a proto tak složitý a pravdivý člověk! (01.01.2005)

Bróďa, Petr Čepek a Josef Kemr předvádí v tomto úsměvném snímku z horského prostředí herecké koncerty. Příběh stárnoucího kutila Jozky Platejza (Vlastimil Brodský) je prošpikován humornými, až tragikomickými prvky. Film by se dal srovnat k Babímu létu od Vladimíra Michálka, kde Bróďa vytvořil podobný charakter (vyloženě sobě vlastní, tak jak jsme ho mohli znát i v civilu). Základní osu snímku vytváří Jozkova vysněná ženská postava Borodyová, podle níž kouří doutníky jeden za druhým. Nakonec se za ní vypraví až na Východní Slovensko a jak to dopadne, to už nechám na divácích....A tu nádhernou chatu, kterou Jozka měl, to je zase moje vysněná představa....Moc peknej, lidskej film. (20.03.2014)

"Člověku je prostě hloupý přiznat si, že je sám, sám jako kůl plotě….“ Joska Platejz, vskutku svérázný všeuměl, dělá co může, aby se tomuto přiznání vyhnul. Chová se jako fanfarón, který se před svým zetěm chlubí, jak byl doma ve své rodině vždy pánem situace a před druhými zas dělá ramena, že mu "žádná (ženská) neutekla, všechny jsem je včas vyhnal". A taky se holedbá svým "nosem", který jej údajně (při posuzování druhých lidí) nikdy nezklame. Jak bláhové, jak naivní, jak smutné.... A ve finále děsně cynické (viz hláška Bohdalové: „Až já vylezu, budeš prdět do hlíny….“). Toho smutného bylo na mě ve scénáři asi víc, než jsem dnes dokázal ustát a možná i uvěřit (u Karla Heřmánka především), proto dávám "jen" 4 hvězdičky. I když z vizuální (viz zajímavá kamera Ivana Šlapeteho vytvářející kouzelnou zimní atmosféru) i hudební stránky (pěkný a stylový Petr Skoumal) jsem byl v jistých chvílích přesvědčen, že to bude za pět... (18.02.2019)