Nikdo mě nemá rád

Môžete ma ukameňovať. Uvedomujem si, že je to debutový, autobiografický, drsne realistický film, ktorý má pevné miesto nielen v Truffautovej filmografii, ale aj v rámci francúzskej novej vlny. Uznávam jeho kvality, ale viac ako tri hviezdičky nedám, pretože ma neoslovil, a to je u vyššieho hodnotenia jednou z mojich podmienok. (30.05.2013)

Aneb jak vychovat malého nihilistu. Truffaut báječně zobrazuje bezútěšnost pocitů malého chlapce, který cítí, že krom jednoho kamaráda, ho nikdo nemá rád. Jenže je tu malé ne nevýznamné jenže. Jako obžaloba systému, nefungují rodiny, bezcitného soudnictví a tuposti policie film funguje dobře. Ale Antoine je mi úplně jedno, nelituji ho, není mi sympatický, ani mi není protivný, zkrátka je mi jedno. A lo by mi asi po hodině a půl prožité ve společné místnosti neměl být. (24.06.2011)

Trochu mi vadí, ak sú niektoré filmy posudzované prevažne na základe toho, že sa jedná o dôležité dielo nejakého žánru, v tomto prípade novej francúzskej vlny a hľadania ich prvkov vo filme. Áno, je to zábavné, ale dôležitý bude vždy predovšetkým príbeh. A ten má Nikto ma nemá rád silný. Ľahko sa s ním ztotožníte, pretože je podaný zrozumiteľne a nevyžaduje od diváka byť nejakým ťažkým intelektuálom. Pre tých sú tu tie novovlnné styčné prvky. (19.07.2012)

Málokdo se dokázal podívat na své mládí přes poetiku filmového hledáčku a neztratit přitom hlavu. Truffaut dokumentárně zachycuje pařížský svět špinavých činžáků a jejich obyvatel na jedné straně, a snový svět blýskavých bulvárů plných zážitků a zábavy na straně druhé, přičemž nad vším tím se nezúčastněně tyčí Eiffelova věž (viz úvodní titulky), ale i v těch nejtěžších ranách potkávajících Doinela nachází skrytou poetiku, skrytou krásu okamžiku (za vše třeba cesta noční Paříží policejním antonem do vězení či závěr filmu) spojující každodennost s vznešeností i s tragičností. (30.05.2009)

Francouzská nová vlna v plné parádě - autobiografické prvky a Truffautovy životní zkušenosti, melancholická kamera snímající bezútěšné pařížské uličky, pronikavý cit pro správnou kompozici, dětské pudy a jemný humor. Přestože hlavní hrdina není zrovna ztělesněním sympatie a chová se jako rozmachaný spratek, přece jeho potřebám rozumíme a zajímá nás, jak se jeho osud dále vyvine. Přišlo mi sice, že se Truffaut chvílemi utápí v symbolizování a vlastních ambicích a příběh tak působí trochu zdlouhavě, ale jeho sdělení a vizuální krása tím spíše nabývá zásadních a po zásluze významných hodnot... (02.02.2016)