foto

Jean-Luc Godard

  • nar. 3.12.1930 (88 let)
    Paříž, Francie
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Režisér, scenárista, kritik, tvůrce video-esejů, herec i producent a jedna z nejdiskutovanějších osobností světové kinematografie druhé poloviny dvacátého století. Proč asi bývá přirovnáván k představitelům kubismu, kteří kdysi tak razantně narušili tradiční normy v malířství?
 
Osobnost Jean-Luca Godarda je pevně spojena s jeho nekonvenčním filmovým dílem, které je snadněji uchopitelné z pohledu stylu, takže obsahová část bývá leckdy ignorována. Ve výsledku je Jean-Luc Godard považován především za představitele inovativních formálních postupů, jako je například použití střihu po ose(který ostatně použil prakticky jen v U konce s dechem, 1959). Bývá také označován za ničitele filmu, který nerespektuje zaběhaná pravidla filmové řeči, ani klasický střih a jasnou fabulaci příběhu. Obsah leckdy nalézá ve formě samé. Vyjadřovací způsoby jeho filmů jdou někdy v souladu, jindy však v úmyslném rozporu s primárním sdělením příběhu (často o životě, intimitě, násilí...), také proto se mohou zdát při prvním zhlédnutí obtížněji uchopitelné.
 
Jeho filmovou tvorbu lze s výhodou členit do přehledných period. V padesátých letech začínal s prvními krátkými filmy. V šedesátých letech jeho snímky směřovaly k jistému druhu romantismu a hvězdami těchto kousků byli Anna Karina, Brigitte Bardot, Jean-Pierre Léaud nebo Jean-Paul Belmondo. Godardova sedmdesátá léta se dělí na politické období jeho spolupráce se skupinou Dziga Vertov a léta video-esejů na nichž pracoval s Anne-Marie Miéville. V letech osmdesátých a devadesátých se vrací k filmům v tradičnějším smyslu. Všechna Godardova sdělení však vykazují jednotu v bezmála revolučním objevování nových možností a filmařských postupů. Specifičnost jeho filmů vychází především z razantní montáže obrazů, neotřelé práce se zvukem a z odvážného uchopení scénáře a režie.
 
Jeho několikabodové scénáře často postrádají závěr, jsou pravém slova smyslu evoluční a pokud už jeho producenti vyžadují konkrétnější spis, je téměř jisté, že výsledná podoba filmu bude vysoce odlišná od scénáře, který jim byl předložen. Ideálním příkladem je Godardův první důležitější film U konce s dechem, který vznikl z několikastránkového scénáře, jenž mu přenechal další filmař nové vlny a přítel François Truffaut. Rámcový kontext byl jasný: Příběh mladíka, který přemýšlí o smrti a dívky, která na ni nemyslí. Pro představitele postupů nové vlny a obzvláště pro Jean-Luca Godarda bylo přirozené psát každé ráno jen tu část scénáře, kterou právě točili. Do dne natáčení poslední scény U konce s dechem tedy nikdo nevěděl, zda Michel (Jean-Paul Belmondo) zemře či ne. V jeho následujících filmech sledujeme postavy, hlasy, jejich život, ale film se stává stále více náročným na pochopení, až nepřístupným ve srovnání s produkcí klasické kinematografie.
 
Godardova režie narušuje rytmus a jeho členění scén na jednotlivé fragmenty je to, co dává filmům konkrétní význam. Spolu s vývojem jeho filmů se postavy stávají stále více odlidštěnými, jejich automatická monotónní dikce dlouhých promyšlených monologů (např. Week end, Made in USA) však zvýrazňuje úlohu textu. Jeho obrazy a zvuky sledují cíl, aby jazyk přestal sloužit k uchopení moci, aby se soubor idejí rozložil a zbyly jen ideje, a aby se vnímání rovnalo obrazu, čímž bojuje proti pečetění moci slovy. Godard také novým způsobem používá fixní záběr, jehož cílem je vidět hranice. Druhý plán (např. impresionistický obraz na pozadí mladé Američanky v U konce s dechem) se leckdy stává komentářem. Na první pohled zřejmě největší osobitost Godardových filmů spočívá ve využití statických nebo i dynamických textů a nápisů umísťovaných mezi jednotlivé záběry, jimž tak dodávají na hodnotě sdělení. Velké, nejčastěji rudé a modré nápisy jako revoluce, svoboda nebo násilí umístěné přes celé plátno nebo obrazovku nemají v takové intenzitě a četnosti  (plní leckdy funkci mezititulků) své obdoby.
 
Zvuk u Godarda dodává filmům víc než co jiného značku továrního výrobku. Nezakomponovává ruchy, aby jimi podpořil primární vyznění obrazu jako třeba Bergman, ale naopak hluky aut, telefonu či letadel zcela překrývá dialogy postav. Jindy, což je zřetelné zejména v období jeho filmového romantismu, však dokáže tradičními způsoby využívat emocionálně silnou hudbu Georgese Delerue nebo Antoina Duhamela (Pohrdání, Bláznivý Petříček). Uplatňuje také montáž s principy elementární aritmetiky, když ve filmech ponechává problémy nedořešené. V One plus one je dokončení rovnice písničky, stejně jako filmu ponecháno na pozorovateli a vše je náročnější o to, že 1 + 1 mohou být 2, ale také 11. Scéna kdy Rolling Stones dávají dohromady písničku je proložena záběry na černošské militanty na smetišti, scény z fantastického pornograficko-politického románu, čtením pasáží z Mein Kampfu a nápisy typu Cinemarxismus. Také Godardovy ironické komentáře na pozadí filmů, bohaté na slovní hříčky a volné asociace se zdaleka ne vždy rovnají obrazu.
 
„Nemyslím, že filmař může udělat více než dva nebo tři dobré filmy za čtyřicet nebo padesát let.“
 
Narodil se 3. prosince 1930 v lepší francouzsko-švýcarské rodině. Otec byl lékař, který vlastnil soukromou kliniku a matka pocházela z bohatého rodu švýcarských bankéřů. Dostalo se mu vzdělání ve Švýcarsku a později na lyceu v Paříži. Za druhé světové války se však stal švýcarským občanem. Dětství strávil mezi dvěma zeměmi a poznával pouze vysokou měšťanskou společnost, k níž patřili rodiče. Během studií etnologie na Sorbonně se zajímal také o semináře malířství, literatury a filmu a dostal se do jiného druhu společnosti – navštěvoval často filmový klub v Latinské čtvrti, kde poznal Françoise Truffauta, Jacquese Rivetta, Erica Rohmera a další budoucí filmaře šedesátých let. Společně s nimi psal filmové kritiky do La Gazette du Cinéma a od roku 1952 také do Cahiers du Cinéma pod pseudonymem Hans Lucas. Filmařsky a hlavně finančně se podílel se na filmech Rivetta a Rohmera, takže mu rodina naprosto zastavila finanční podporu. Ve stejné době se vrátil do Švýcarska, aby se vyhnul vojenské službě a nakonec podnikl s otcem (rodiče se rozvedli v roce 1948) několik cest po jižní a severní Americe. Po návratu zapadl do bohémského života mladých umělců, což zahrnovalo i krádeže jídla nebo peněz, bylo-li to třeba. Po krátkém pobytu ve vězení se dostal do psychiatrické léčebny pod dohled svého otce.
 
Nechal se zaměstnat jako dělník na přehradě ve Švýcarsku a po smrti matky natočil svůj první krátký film Operace beton (1954). Následují další krátkometrážní filmy: Une femme coquette (metafora prostituce, vycházející z Maupassantovy povídky Hřích), Tous les garçons s´appellent Patrick (příběh dvou přítelkyň, které se setkávají se sukničkářem v milostném trojúhelníku podle scénáře Erica Rohmera), Une histoire d´eau (koláž složená z Truffautových záběrů z povodní v roce 1958 a Godardova komentáře plného slovních hříček) a Charlotte et son Jules předznamenává to, co přijde v U konce s dechem. Film poprvé ulpívá na monologu Jean-Paula Belmonda, jenž přemlouvá dívku, která si jen přišla pro zubní kartáček, aby se k němu vrátila. V té době se Godard objevuje coby herec ve svých filmech i filmech svých přátel.
 
V roce 1960 se ve Švýcarsku oženil s modelkou od Chanelu Annou Karinou, jejíž tvář oslavoval v sedmi filmech. Ženy jsou často středem zájmu Godardových filmů a jejich  inspiračním momentem. Jeho dokumentaristická kamera ohledává jejich tvář. Nechává je pohybovat se, proměňovat, mluvit s muži či o životě. Nejdříve je to jeho přítelkyně Anne Colette, hrdinka jeho krátkých filmů, později právě Anna Karina, s níž během pěti let manželství založil produkční společnost Anouchka Films. Anne Wiazemsky se stala jeho druhou a poslední ženou v politickém období. Nejdelší dobu však strávil se svojí spolupracovnicí, Švýcarkou Anne-Marie Miéville, o níž dokonce řekl „bylo hodně žen v mých filmech a jedna žena v mém životě.“
 
Jestliže všechny Godardovy filmy do jisté míry hraničí s esejem o filmu, pak Pohrdání, jako typický zástupce jeho romantismu raných šedesátých let činí ze světa natáčení filmů své téma a podtext. V jeho filmech vyhledávané téma prostituce je posunuto k prostituci spisovatele, navíc se zde vyrovnává se situací, kdy nezáleží na postavách, protože pracuje s herci, kteří již dříve byli hvězdami (nahrazení psychologie „prostě hvězdou“). Produkce filmu mu poskytla sexuální symbol doby Brigitte Bardot, ale nutila jej natočit alespoň jednu nahou scénu. Godard se s ní vyrovnal po svém a hned první scéna, zahalená do červených filtrů má nádech něčeho krásného, ale již odcizeného. Zdvojování textů je umožněno používáním čtyř jazyků a jejich simultánními překlady (obdobně v Bande à parte). Od jeho ostatních filmů, se však Pohrdání odlišuje poetickým nasycením zářivými barvami země, které kombinuje s abstraktnější červenou a bílou v interiéru. Také Bláznivý Petříček popisuje téma rozpadu vztahu v žáru jižního slunce a končí záběrem moře. I když ve svých raných filmech Godard ještě parazituje na žánrech jako většina tvůrců nové vlny, současně buduje své vlastní prvky, které bude během příštích desetiletí rozvíjet a přivede je k dokonalosti (jež může mít leckdy blízko k absurdnosti).
 
V roce 1967 se v Paříži oženil s Anne Wiazemsky a natočil s ní Číňanku, film stylem navazující na umění Pop Artu a založený na dialozích francouzských studentů, kteří uvažují o otázkách komunismu, života, o revoluci a Francii. Již rok před tím však v Masculin Féminin sleduje vztah muže „dítě Marxe“ a zpěvačku „dítě Coca Coly.“ V Made in USA, eseji o kolonizaci Francie kulturou coca-coly komentuje tvář francouzské politiky, ale současně ještě oslavuje krásu hlavní hrdinky - Anna Karina vymodelovaná podle postav Bogarta je tu adekvátní náhradou za postavu Michela z U konce s dechem. V následujícím Week endu konfrontuje sociální třídy. Jeho prostředkem je například demonstrativní desetiminutová jízda kamery podél kolony aut a paralelní ohlušení diváka exteriérovými ruchy. Zajímavá je teze americké kritičky Pauline Kael, která tvrdí, že specifická forma těchto Godardových stále více marxističtějších filmů přitahovala stále více buržoazní diváky.
 
V sedmdesátých letech za sebou nechává všechny skutečné postavy a příběhy, blízké klasické kinematografii. Namísto filmů pro kina zakládá skupinu na poctu režiséra Dzigy Vertova (1896 – 1954) s jehož teoriemi o vztahu politiky a estetiky se ztotožňuje a s novými spolupracovníky se vydává na cesty po celém světě. Filmovými prostředky vyjadřuje své politické názory, usiluje o analýzu událostí roku 1968, situaci Alžírska, Vietnamu, Kuby, Palestiny, Anglie, Německa, Itálie. Přestože jeho filmy mluvily jazykem politiky, zřídkakdy uchopily skutečné politické problémy. Divák očekávající jednoznačný dokument je iritován Godardovým nepochopením situace, např. z ironické (silně levicově orientované) filmové koláže Pravda, jíž natáčel inkognito v Československu roku 1969 (jejž dokonce nazývá nemocnou zemí a táborem imperialistické ideologie) a opatřil svým komentářem. Často bývá kritizováno právě toto Godardovo pohrdání lidmi, jejichž česká slova ani nepřeložil a jeho nemístná kritika jejich reakcí na tehdejší represi ze strany komunismu. Politicky vyšší vypovídací hodnoty dosáhl paradoxně až s filmem Tout va bien (1972) o specifické situaci Americké novinářky v Paříži (Jane Fonda) a zamilovaného francouzského filmaře a následným Letter to Jane, filmem, který vznikl v jediném dni převážně ze statických fotografií Jane Fondové ve vztahu k jejím protestům proti válce ve Vietnamu. Analyzuje především její využití v médiích jakožto hvězdy. V té době podnikl s oběma filmy turné po amerických univerzitách.
 
„Když nevím, do čeho se pustit, neptám se Co mám dělat, ale Co udělám?“
 
Godardova politická léta se skupinou Dziga Vertov, jíž byl vůdčí osobností, trvala až do roku 1972, kdy začal spolupracovat s Anne-Marie Miéville. Během příštích šesti let natočili řadu video-esejů a televizních pořadů ve formě teoretických analýz obrazu a následných rozhovorů (Six fois deux, Numéro deux atd.). S Miéville také připravil pro Unicef film L´Enfance de l´Art o ochraně práv dětí a s Woody Allenem adaptaci Shakespearova Krále Leare. V roce 1979 se s tématem života jednoho páru Sauve qui peut la vie, pocházejícího ze scénáře Anne-Marie Miéville, vrátil k dlouhometrážnímu filmu. Do svých filmů v té době obsazuje jednak nové hvězdy osmdesátých let Isabelle Huppert nebo Juliette Binoche, avšak v kriminálním dramatu Detektiv spoléhá na své dřívější spolupracovníky Jean-Pierre Léauda a Nathalii Baye. Pětapadesátiletý Jean-Luc Godard je pro společnost stále nadmíru osobitý a fantasy na téma, jak by vypadala situace, kdyby se Ježíš narodil v současnosti (Je vous salue, Marie), byla ve Francii roku 1985 dokonce zakázána katolickou asociací.
 
Od devadesátých let se zaměřuje na duchovní rozměr, kde jsou nadspolečenská témata personifikována obrazy přírody. Politickou rovinu konečně zcela nahrazuje rovina poetická. Typicky Bohužel pro mě, film s Gérardem Depardieu z roku 1991 zaplňují zelené plochy a vodní hladina. Nápisy, které stále plní mezititulkovou funkci, jsou již pouze bílé na černém podkladě. Godardův film však už dávno nemůže být filmem v klasickém pojetí, nýbrž v sobě nese během předchozích let zautomatizované postupy. Jean-Luc Godard však neztrácí ze zřetele video-eseje a úlohu jazyka. Německo rok 90 devět nula je zamyšlení nad dějinami Německa, uplatňující němčinu i francouzštinu a výjevy, které opět vrství ostře za sebe, bez použití prolínaček sebevědomě konstituují výpovědi a závěry. Pochopitelně, také video-esej o svých vlastních úvahách JLG/JLG - autoportrait de décembre nemá mnoho společného s tradičním autoportrétem, jak by mohl slibovat titul.
 
Pro Jean-Luca Godarda je vše součástí všeho, vidí za každým prvkem více, než jednu hranici. Ve svých filmech se obrací až k Hegelovi, Marxovi, Mozartovi, Goethemu, Bachovi, Balzacovi nebo třeba Leninovi. Obklopoval se knihami, které nečetl, ale účelně listoval. Jeho filmy jsou někdy nesrozumitelné, protože se nechávají unášet subjektivní touhou svého tvůrce po upřímnosti, úvahami o tom, jak nás naše konzumní kultura omezuje a současně vyjadřuje naše touhy. „Film vytváří náš pohled na svět, jaký si přejeme“ řekl francouzský kritik André Bazin (1918 - 1958) a Godard jeho výrok umístil do úvodu Pohrdání. Filmař, který prakticky nečiní rozdílů mezi životem a pohyblivými obrázky, nikdy nedokázal pracovat s klasickým filmem a v každém svém díle výhradně analyzuje a abstrahuje. Nevypráví příběhy, film je mu prostředkem k řešení problémů, které si stanovuje.

Jana "Jeanne" Krátká

Režijní filmografie

Filmy

2014 Sbohem jazyku
2013 3x3D
2010 Socialismus
Tribute to Éric Rohmer
2008 Catastrophe, Une
2004 Notre musique
2002 Dalších deset minut II.
Liberté et patrie
2001 Éloge de l'amour
1996 For Ever Mozart
1993 Bohužel pro mě
Je vous salue, Sarajevo
1991 Contre l'oubli
Německo rok 90 devět nula
1990 Nová vlna
1989 Le rapport Darty
1988 On s'est tous défilé
Puissance de la parole
1987 Král Lear
Pěstuj si pravačku
Árie
1986 Soft and Hard
Vzestup a pád malé filmové společnosti (TV film)
1985 'Je vous salue, Marie'
Detektiv
1983 Křestní jméno Carmen
Petites notes à propos du film 'Je vous salue, Marie'
1982 Passion
1980 Zachraň si, kdo můžeš (život)
1979 Scénario de 'Sauve qui peut la vie'
1975 Číslo dvě
1972 Tout va bien
1971 Lotte in Italia
1970 Le vent d'est
Vladimir et Rosa
1969 Amore e rabbia
Le gai savoir
1968 Un film comme les autres
1967 2 ou 3 choses que je sais d'elle
L'amour à travers les âges
La Chinoise
Week-End
1966 Made in U.S.A.
Mužský rod, ženský rod
1965 Alphaville
Bláznivý Petříček
Paříž očima...
1964 Banda pro sebe
Nejkrásnější podvody světa
Vdaná žena
1963 Karabiniéři
Pohrdání
Tvaroh
Vojáček
1962 Les sept péchés capitaux
Žít svůj život
1961 Příběh vody
Žena je žena
1960 Charlotta a její Jules
U konce s dechem
1959 Charlotte et Véronique, ou Tous les garçons s'appellent Patrick
1955 Une femme coquette

TV seriály

1984 Série noire (TV seriál)
1977 Six fois deux/Sur et sous la communication (TV seriál)

Dokumentární

2018 Kniha obrazů
2014 Les Ponts de Sarajevo
2006 Cinema16: European Short Films
Vrai faux passeport
2004 Moments choisis des histoire(s) du cinéma
2000 Origine du XXIème siècle, L'
1998 Histoire(s) du cinéma: La monnaie de l'absolu
Histoire(s) du cinéma: Le contrôle de l'univers
Histoire(s) du cinéma: Les signes parmi nous
Histoire(s) du cinéma: Une vague nouvelle
Old Place, The
1997 Histoire(s) du cinéma: Fatale beauté
Histoire(s) du cinéma: Seul le cinéma
1995 Deux fois cinquante ans de cinéma français
JLG/JLG - autoportrait de décembre
1993 Comment vont les enfants
Enfants jouent à la Russie, Les
1991 The King of Ads
1989 Histoire(s) du cinéma: Une histoire seule
1988 Histoire(s) du cinéma: Toutes les histoires
Les Français vus par (TV seriál)
1986 Meetin' WA
1982 Scénario du film 'Passion'
1981 Lettre à Freddy Buache
1978 Comment ça va?
1977 France/tour/detour/deux/enfants (TV seriál)
1976 Ici et ailleurs
1972 Letter to Jane: An Investigation About a Still
One P.M.
1970 British Sounds
1969 Pravda
1968 Cinétracts
Sympathy for the Devil
1967 Daleko od Vietnamu
1964 Reportage sur Orly
1958 Opération béton

Scenáristická filmografie

Filmy

2014 Sbohem jazyku
2013 3x3D
2010 Socialismus
2009 Toveruus - původní scénář
2008 Catastrophe, Une
2004 Notre musique
2002 Liberté et patrie
2001 Éloge de l'amour
1996 For Ever Mozart
1993 Bohužel pro mě
Je vous salue, Sarajevo
1991 Německo rok 90 devět nula
1990 Nová vlna
1988 On s'est tous défilé
Puissance de la parole
1987 Král Lear
Pěstuj si pravačku
1986 Vzestup a pád malé filmové společnosti (TV film)
1985 'Je vous salue, Marie'
1983 U konce s dechem
1982 Passion
1975 Číslo dvě
1972 Tout va bien
1971 Lotte in Italia
1970 Le vent d'est
Vladimir et Rosa
1969 Amore e rabbia
Le gai savoir
1968 Film-tract n° 1968
Un film comme les autres
1967 2 ou 3 choses que je sais d'elle
L'amour à travers les âges
La Chinoise
Week-End
1966 Made in U.S.A.
Mužský rod, ženský rod
1965 Alphaville
Bláznivý Petříček
Paříž očima...
1964 Banda pro sebe
Nejkrásnější podvody světa
Vdaná žena
1963 Karabiniéři
Pohrdání
Tvaroh
Vojáček
1962 Les sept péchés capitaux
Žít svůj život
1961 Příběh vody
Žena je žena
1960 U konce s dechem
1955 Une femme coquette

TV seriály

1984 Série noire (TV seriál)
1977 Six fois deux/Sur et sous la communication (TV seriál)

Dokumentární

2018 Kniha obrazů
2006 Vrai faux passeport
2004 Moments choisis des histoire(s) du cinéma
2000 Origine du XXIème siècle, L'
1998 Histoire(s) du cinéma: La monnaie de l'absolu
Histoire(s) du cinéma: Le contrôle de l'univers
Histoire(s) du cinéma: Les signes parmi nous
Histoire(s) du cinéma: Une vague nouvelle
Old Place, The
1997 Histoire(s) du cinéma: Fatale beauté
Histoire(s) du cinéma: Seul le cinéma
1995 JLG/JLG - autoportrait de décembre
1993 Enfants jouent à la Russie, Les
1989 Histoire(s) du cinéma: Une histoire seule
1988 Histoire(s) du cinéma: Toutes les histoires
Les Français vus par (TV seriál)
1981 Lettre à Freddy Buache
1978 Comment ça va?
1977 France/tour/detour/deux/enfants (TV seriál)
1976 Ici et ailleurs
1972 Letter to Jane: An Investigation About a Still
One P.M.
1970 British Sounds
1969 Pravda
1968 Sympathy for the Devil
1967 Daleko od Vietnamu
1958 Opération béton

Herecká filmografie

Filmy

2010 Accomplice - a.z.
Tribute to Éric Rohmer
2004 Notre musique
2001 Léaud l'unique (TV film)
2000 Après la réconciliation
1999 Berlin-Cinema
1997 Nous sommes tous encore ici
1993 Je vous salue, Sarajevo
1989 Le rapport Darty
1987 Král Lear
Pěstuj si pravačku
1986 Soft and Hard
1983 Křestní jméno Carmen
1978 Org
1975 Číslo dvě
1970 Vladimir et Rosa
1969 Le gai savoir
1967 2 ou 3 choses que je sais d'elle
Člověk a obrazy (TV film)
1966 Espion, L'
Made in U.S.A.
1964 Banda pro sebe
Bardot et Godard
Nejkrásnější podvody světa
Paparazzi
Vdaná žena
1963 Pohrdání
Vojáček
1962 Cléo od pěti do sedmi
Shéhérazade
Znamení lva
Žít svůj život
1961 Fiancés du pont Mac Donald ou (Méfiez-vous des lunettes noires), Les
Paříž patří nám
Příběh vody
1960 Petit jour
Présentation ou Charlotte et son steak
U konce s dechem
1955 Une femme coquette
1950 Quadrille, Le

Dokumentární

2018 Kniha obrazů - vyp.
Mireille Darc, la femme libre (TV film) - a.z.
2016 Jerry Lewis: The Man Behind the Clown - a.z.
Truffaut versus Godard (TV film) - a.z.
2015 Belmondo (TV film) - a.z.
Die Frau mit der Kamera - Portrait der Fotografin Abisag Tüllmann - a.z.
2013 Brigitte Bardot: Nepochopená (TV film) - a.z.
2012 Deník francouzského reportéra
2010 Dva ve vlně
Godard: Made in USA (TV film)
2009 Jean-Luc Cinema Godard (TV film)
Les mauvais jours finiront
Uuden aallon jäljillä (TV film) - a.z.
2008 Osmašedesátý (TV film)
2007 Morceaux de conversations avec Jean-Luc Godard
2006 Vrai faux passeport
2004 Les 40 ans de la 2 (TV film) - a.z.
2003 Il était une fois... (TV seriál)
2000 Origine du XXIème siècle, L'
1997 Histoire(s) du cinéma: Fatale beauté
Histoire(s) du cinéma: Seul le cinéma
1995 Deux fois cinquante ans de cinéma français
JLG/JLG - autoportrait de décembre
Jean-Luc Godard répond aux questions (TV film)
1993 Enfants jouent à la Russie, Les
1992 Cinéma! Cinéma! The French New Wave (TV film)
1986 Meetin' WA
1984 Cinématon
1983 Zwischen den Bildern (TV seriál)
1982 Chambre 666 (TV film)
Scénario du film 'Passion'
Étoiles et toiles (TV seriál)
1981 Lettre à Freddy Buache
Reporters
1978 Kleine Godard an das Kuratorium junger deutscher Film, Der
1974 Histoire du cinéma français par ceux qui l'ont fait (TV seriál)
1972 Letter to Jane: An Investigation About a Still
One P.M.
1970 Godard in America
1969 Pravda
1968 Two American Audiences: La Chinoise - A Film in the Making
Voices
1967 Cinéma de notre temps: Le dinosaure et le bébe, dialogue en huit parties entre Fritz Lang et Jean-Luc Godard (TV film)
Jean-Luc Godard
1965 Cinéma de notre temps: Jean-Luc Godard ou Le cinéma au défi (TV film)
Jean-Luc Godard vit sa vie
Tentazioni proibite
1964 Chroniques de France (TV seriál)
Cinéastes de notre temps (TV seriál)
Nová vlna (TV film)
1958 Opération béton

TV pořady

1991 Bouillon de culture (TV pořad)
1981 7 sur 7 (TV pořad)
1976 La nuit des Césars (TV pořad)
1961 Berliner Bilderbogen (TV pořad)

Střihačská filmografie

Filmy

1986 Vzestup a pád malé filmové společnosti (TV film)
1962 Žít svůj život

Dokumentární

2018 Kniha obrazů

Producentská filmografie

Dokumentární

2018 Kniha obrazů

Kameramanská filmografie

Dokumentární

1972 One P.M.

Fanoušci tvůrce

<< 1-20 >>
všichni fanoušci
(325)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace